Naprosto zásadní význam má realizace experimentu simultánního měření rychlosti světla v různých úrovních intenzity gravitace. Tento experiment – jak předpokládám – prokáže, že rychlost světla podléhá gravitaci stejně jako ostatní děje, s nepřímou úměrností, tedy že čím vyšší je hodnota gravitace, tím pomalejší je rychlost světla. Na jednu stranu tak budou zpochybněny naměřené vzdálenosti vzdálených objektů ve Vesmíru, na druhou stranu bude možné zjednodušit dnešní pohled na Temnou hmotu a Temnou energii a spojit je spolu s Prostorem do jediné substance. Stručně řečeno, ukáže se, že Temná hmota, Temná energie a Prostor jsou vyjádřením téhož.
Představu, že Temná energie, jak je dnes interpretována, vyplňuje veškerý Prostor, považuji za zásadní antropocentrický problém. Touto interpretací – myslím si – se vracíme do druhé poloviny 19. století a principiálně opět zavádíme do našich představ éter, vyplňující Prostor. Chápání Prostoru ve Vesmíru jako scény (divadla), na kterém se odehrávají děje, považuji za chybné. Není vidět žádný důvod, proč od sebe Temnou energii a Prostor oddělovat. Pokud tak učiníme, jsme zpět o 150 let.
Jestliže rychlost světla podléhá Gravitaci, je zřejmé, že budeme muset změnit náš pohled na vzdálené objekty ve Vesmíru ve smyslu jejich vzdáleností od nás. Světelný rok jako délková míra bude muset být korigována intenzitou Gravitace. Protože se nepochybně změní vzdálenosti jednotlivých objektů ve Vesmíru, bude možné lépe pochopit princip Gravitace a zároveň chápat Temnou hmotu a Temnou energii jako identickou substanci. Tato substance, „zhušťovaná“ přítomností Hmoty, působí jako Gravitace dovnitř, se z hlediska celého Vesmíru rozpíná – tento efekt bych přirovnal k efektu vytékající vody z rozbitého akvária.
Vůbec si nemyslím, že Temná hmota (Temná energie, Prostor) nejsou našimi smysly detekovatelné. Jejich projevem je nám dobře známá a všudypřítomná Gravitace, kterou pouze na základě víry chápeme jako vlastnost Hmoty a ne jako vlastnost Prostoru.
Rovněž se nelze spokojit s pasivním konstatováním, že rychlost světla ve vakuu činí 300 tisíc kilometrů za sekundu, aniž bychom dále zkoumali, kde se bere zdroj tohoto pohybu. Výše popsaná interpretace Temné energie dává prostor pro odpověď, že právě interakce mezi Temnou energií a fotony je zdrojem rychlosti světla, jak ji můžeme pozorovat.
Pokud je Vesmír izotropní – a já si myslím, že skutečně je – potom, je-li jeho základem Temná energie, jak se nám dnes jeví, je izotropie Vesmíru skutečně mimořádná oproti představě, že izotropie Vesmíru je tvořena Hmotou.
V závěru bych ještě rád odkázal na problémy sond Pioneer 10 a 11 a rozpor mezi teoretickou předpovědí jejich trajektorie a jejich skutečnou trajektorií. Ty se totiž liší, aniž by byl znám důvod této odchylky. Sondy se pohybují v rovině ekliptiky v opačných směrech od Slunce již mimo naši Sluneční soustavu. Pokud se nenajde nějaké racionální vysvětlení tohoto rozporu mezi teoretickou předpovědí a realitou, nebude zřejmě jiné vysvětlení, než že Gravitace, počítaná podle Newtonova gravitačního zákona, bezprostředně za naší Sluneční soustavou již neplatí.
(Téma článku souvisí s tématy článků Omyly Alberta Einsteina 1 – 9)
