Omyl Isaaca Newtona a Alberta Einsteina - gravitace (6)

Každý si to může vyzkoušet, když si povyskočí a zase dopadne na zem. Co se vlastně stalo? „Něco“ nás zpět „přitáhlo“ a nebo „přitlačilo“? Rozlišit to nedokážeme, zdá se proto, že termín „zemská přitažlivost“ je příliš závazný. Myslím, že gravitace není vlastností hmoty, ale vlastností prostoru. K  Zemi nejsme „přitahováni“ hmotou, ale „přitlačováni“ prostorem.

Je pouze otázkou víry, že gravitace je vlastností hmoty. Pátrání po gravitonech je neúspěšné, navíc jsou výsledky pozorování působení gravitace ve Vesmíru v rozporu s teorií.

Do roku 1915 bylo „všechno jasné“, prostor byl pouhým prostředím pro děje, utvářené hmotou. Tedy gravitaci nebylo možné chápat jinak než jako vlastnost hmoty.

Isaac Newton v První knize, Definice 1 své Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (překlad Jiří Šoler) definuje hmotnost následovně: „Množstvi hmoty je její mírou odvozenou spojením hustoty a objemu … Netýká se to media, pokud vůbec takové existuje, které volně proniká mezery mezi částmi těles.“

Ve Třetí knize, Tvrzení 7, věta 7, Newton říká: „Přitažlivost existuje všeobecně mezi všemi tělesy a je úměrná množství hmoty v nich.“ (Gravitatem in corpora universa fieri, eamque proportionalem esse quantitati materiae in singulis)

Po roce 1915 se vše rychle mění a s prostorem už není možné „beztrestně“ zacházet podle vlastní libovůle – a naopak, prostor už není tak docela „nevinný“ . Navíc se ukazuje, že „naše“ hmota není to jediné, co tvoří Vesmír, ba naopak, je to ve Vesmíru mimořádně vzácná substance.

Vesmíru dominuje prostor a celý Vesmír je prostorem provázán (viz druhý a pátý článek). Představme si, že máme kouli o váze 1 gramu, složenou z atomů, kde jádro (hmota) tvoří objemově 1 díl průměru atomu a „to ostatní“ (zjednodušeně pouze prostor) 100.000 dílů průměru atomu. Poměr hmoty a prostoru bude v  atomu objemově přibližně 1:1.000.000.000.000.000. Nyní kouli doplňme o další jádra hmoty tak, aby koule vážila při stejném objemu 1.000.000 krát více, bude tedy vážit 1 tunu. Objemově se poměr hmoty a prostoru  změní na přibližně 1:1.000.000.000, prostor bude stále dominovat pro nás nepředstavitelným způsobem. „Vytlačený“ prostor se dílem „zahustí“ uvnitř kolem jader naší hypotetické koule, dílem bude „vytlačen“ vně koule. Vzniklé silové pole působí podle naší empirické zkušenosti jako „gravitace“, tedy „přitažlivost“. Jenomže vzniklé pole není vlastností hmoty, ale prostoru, a tak nejsme ve skutečnosti „přitahováni“, ale „přitlačováni“.  Myslím, že taková je podstata gravitace.

 Poznámka 1:[Výše uváděné objemové poměry hmoty a prostoru jsou jen ilustrativní. Ve skutečnosti musí být objemový poměr ještě podstatně vyšší ve prospěch prostoru, jak můžeme soudit ze  skutečností, že elektrony mají o cca 7 řádů vyšší hustotu než protony (neutrony), tedy že i tak hustá forma hmoty, jako jsou protony (neutrony), je prostupná a provázaná prostorem].

Poznámka 2:[Vztah mezi hmotou a prostorem je dialektický a  bezpochyby složitější, nicméně na skutečnosti, že je gravitace vlastností prostoru to nic nemění.]

Před gravitací nelze „zmizet“. Můžeme se chránit proti všemu možnému, třeba proti radiaci, proti gravitaci ne. Důvodem je všudypřítomný prostor, prostupující celý Vesmír.

Z podstaty gravitace je zřejmé, že se jedná vždy o sílu působící asymetricky, tedy že ve směru působení gravitace dochází k přetížení. Asymetricky pociťujeme zrychlení nebo odstředivou sílu, ne „běžnou“ zemskou gravitaci, které jsme se přizpůsobili. Účinky gravitace - přetížení (zrychlení, odstředivá síla), jsou identické se silovým působením při srážce dvou pevných těles – liší se pouze průběhem působení. To je důležité, protože nás to zpětně odkazuje k holistickému chápání Vesmíru, kde prostor a substance je vyjádřením téhož (viz pátý článek) a že antropocentrické kontrastní chápání prostoru a hmoty je pouze jedním ze způsobů naší orientace ve Vesmíru.