V pátek, 3.6.2016 pozvala ČT Jaroslava Pánka, ředitele Českého historického ústavu v Římě, aby povídal o migraci a EU všeobecně. Zdálo se, že se mainstreamově vedená ČT spletla a dala prostor oponentům. Ale nespletla se.
Jaroslav Pánek, není jen tak někdo a v oboru historie je to kapacita. Jeho hodnocení migrace mě mile překvapilo svou korektností. Pak se to ale nějak zvrtlo. Jaroslav Pánek připustil jisté „dočasné provozní obtíže“ v Evropské unii, ale o správném směru a smyslu budoucnosti EU pochybnosti nemá. Já jeho názor nesdílím, o to ale nejde. Co mi však vadí, je vědomá lež v interpretaci nedávné historie, na kterou si většina z nás velmi dobře pamatuje.
Jaroslav Pánek vědomě lže, když tvrdí, že „všichni jsme se do EU těšili“. To přece zcela odporuje faktům!!!
Srovnejme první volby z června 1990 a Referendum z června 2003, které se konalo, jak snadno vypočítáme, 13 let po konání prvních voleb po roce 1989.
První „svobodné“ volby byly manifestem celé společnosti, která toužila po změně. Tehdejší očekávání národa lze shrnout do dvou bodů:
1) Změnou režimu bude dosaženo v blízké budoucnosti srovnání životní úrovně České republiky a západního světa. Když ne přímo s Německem, tedy zcela jistě s Rakouskem.
2) Česká koruna bude konvertibilní a bude možné svobodně cestovat po celém světě.
Očekávání volného pohybu se nesporně naplnilo a v tomto směru můžeme mluvit o výrazné změně poměrů ve prospěch lidí. Zcela jiná situace je při hodnocení životní úrovně. Lež o „přátelství“, „solidaritě“ a podobné žvásty jsou dneska zcela zřejmé. Ekonomická nerovnost EU je zároveň hlavním zdrojem jejích dnešních problémů. A jsou to celkem jednoduché počty. Každý rok je transferován z ČR větší objem peněz, než kolik představují dotace z EU. Nikdo nás ve skutečnosti nedotuje, naopak ekonomický systém umožňuje využívat pracovní sílu v ČR (a jiných státech) ve prospěch bohatých zemí EU, kde je většina kapitálu. A tak nejen že se životní úroveň nesrovnává, ale ekonomická nerovnováha v jednotlivých zemích se záměrně udržuje, protože je výhodná pro zisky kapitálu, který zároveň prostřednictvím oligarchických vládců ovládá Evropskou unii. To je realita, snadno prokazatelná, žádné ideové bláboly.
Na deficit demokracie v EU dlouhodobě upozorňuje např. Petr Robejšek.
Praxe, jak se to všechno dělá, je jednoduchá a snadno pochopitelná. 100% vlastník, například v Německu, vlastní výrobní kapacity v ČR. Vyrobí zde produkci za výrobní náklady nesrovnatelně nižší než jsou v Německu. Tuto produkci přeprodá v nějaké formě mateřské firmě do Německa za cenu, která pokrývá jenom ty náklady. Veškerou přidanou hodnotu odveze do Německa, buďto formou finančního transferu zisku a nebo podhodnocenou cenou produkce.
Například mzdy jsou u nás cca 3krát nižší než v sousední zemi. Pokud někdo dostane ve fabrice polovinu německé minimální mzdy, má se za to, že je velmi dobře zaplacen! To je to přátelství a solidarita v praxi!!! A v rámci „solidarity a přátelství“ je zároveň zboží prodáváno v ČR i se 100% přirážkou oproti Německu!!! No je to fakt super! Solidární Evropská unie!
Oproti roku 1990 česká veřejnost v roce 2003 již začínala tušit, že všechno není tak, jak si naivně představovala v roce 1990 a že svobodné volby v roce 1990 byly pouze „svobodné“ volby, protože skutečnou strategii mocných veřejnosti nikdo nesdělil, a tak volby probíhaly sice svobodně v technickém slova smyslu, ale na základě záměrně falešných, lživých a neúplných informací, takže o skutečné svobodě se mluvit nedá. (Bylo by dobré se zeptat například horníků z OKD, jestli by zase šli cinkat klíčema na Václavák). Výsledky referenda o vstupu do EU jsou proto diametrálně odlišné:
1) Volební účast v roce 1990 byla 96,79% voličů, volební účast v Referendu 55,21% voličů. Obrovský rozdíl, svědčící o postupující apatii společnosti – již po 13 letech !
2) Je pravda, že pro vstup do EU se vyslovilo 77,33% voličů, kteří se zúčastnili voleb. Jenomže více jak milion voličů se vyslovilo proti a více jak 3,5 milionů voličů vůbec k volbách nepřišlo!
To jsou fakta a pokud je někdo hodnotí, že „všichni jsme se do EU těšili“, tak prokazatelně lže. A pokud je to historik, vědec, který je takto interpretuje v ČT, pak je to opravdu vážné.
Samozvané „elity“ národa totiž kašlou na to, co si myslí lidé. Jaroslav Pánek říká vlastní názor a vydává ho v rozporu s fakty za názor národa. „Elity“ „…odpírají lidem právo spolurozhodovat – jen aby nepřišly o svůj monopol.“ (Petr Robejšek) Petr Robejšek má bohužel 100% pravdu.
Evropská unie je ve strašném stavu. Připomíná Titanic, na jehož palubě se tančí. Ani velcí zastánci mainstreamového proudu, moderátoři ČT, mezi nimiž vyniká podle mého názoru svým fanatismem (a tudíž neobjektivitou) například Zuzana Tvarůžková a nebo Lukáš Dolanský, nemohou zakrýt fakt, že situace je opravdu vážná. Jak už to tak bývá, hledají se proto vnitřní i vnější nepřátelé místo potřebné, tvrdé a zdrcující kritiky vládnoucích elit.
Měl jsem představu o EU, ve které bych chtěl žít. Federální Evropa se silným eurem a vnitřním konsensem. Tento model díky strašlivým chybám je zničen. Je zapotřebí, abychom se hnuli z místa. Myslel jsem si, že tím hybatelem bude odstoupení Řecka od eura. Jenomže Alexis Tsipras zcela selhal – jak to všechno bylo, se možná jednou dozvíme (a nebo taky ne). Další šancí je Brexit. Já, původně zastánce federální Evropy říkám jasně – přeji si, aby Británie vystoupila z EU a věci se daly do pohybu.
