Z předchozích článků vyplývají dvě otázky, přičemž odpovědi na ně mají naprosto zásadní význam. Týkají se času a gravitace. První otázka zní: Je možné měřit čas jiným způsobem, než porovnáváním dějů? Druhá otázka je spojena s jednoduchým experimentem. Zkuste si, prosím, povyskočit a potom odpovězte, zda můžete prohlásit, že Vás zpět k zemi „něco přitáhlo“ a nebo „něco přitlačilo“.
Moje stanovisko k první otázce je negativní, tedy myslím si, že žádným jiným způsobem než porovnáváním (komparací) dějů nelze čas měřit (viz článek 4). Čas - komparaci dějů považuji za prostředek vedoucí ke koordinaci dějů - jako nezbytné podmínky pro existenci Života. Z toho zároveň vyplývá, že čas nemá „vlastní subjektivitu“, není nezávislou veličinou. Navrhovaný experiment (viz článek 7) – tedy porovnání rychlosti světla v různě silném gravitačním poli – není nic jiného, než nahrazení dějů v „atomových hodinách“ jinými ději, v tomto případě obíhajícími fotony.
Pokud někdo nalézá univerzální Vesmírný čas, měl by zároveň sdělit, jakým způsobem lze takový čas měřit a jakou funkci takový čas ve Vesmíru má.
Odpověď na druhou otázku je podle mého jednoznačná – rozlišit to nedovedeme. Nemůžeme prohlásit, že nás „to“ „přitahuje“ a nebo „přitlačuje“. Kromě jiného je důvodem skutečnost, že se jedná o sílu, která působí jako pole. Nicméně z důvodů, které uvádím v článku 5 a 6, a dále pak v souvislosti s rychlostí světla a chápáním času jako prostředku ke koordinaci dějů docházím k závěru, že zdrojem gravitace není Hmota, ale Prostor. Tedy - zjednodušeně řečeno - že gravitace je síla, kterou jsme ke Hmotě „přitlačováni“ a ne „přitahováni“.
