Důchodci a nezaměstnaní

Lžou nám všichni. Politici hřímají z tribun, že práce není a že nebude na důchody. Ekonomičtí analytici, se zasmušilou tváří, nám varovným hlasem sdělují, že na důchody nebude a že práce není. Je to přitom ten největší ekonomický nesmysl, jaký znám. Protože obojí najednou není možné, buď platí jedno a nebo druhé.

 Jediným zdrojem našeho bohatství je výroba a služby s výrobou související. Máme-li tedy skrytě milion nezaměstnaných díky špatné organizaci společnosti, přicházíme o hodnoty, které by nás všechny katapultovaly do zcela jiné ekonomické úrovně. Je tedy ve společenském zájmu, aby se nezaměstnanost blížila nule, případně se nule rovnala.

 Rozdělme ekonomiku na dvě části – na tu, která soutěží s konkurencí - a na tu, která takové ambice nemá. Její úkol bude jiný – vyprodukovat alespoň takovou hodnotu, jakou potřebujeme na svoji reprodukci, kterou můžeme definovat jako životní standard, hodný úrovně ekonomiky českého státu. Obě ekonomiky můžeme rozdělit zavedením lokální měny – není to sice nezbytné, ale mnoho výhod to přináší.

 Nevytvářejme různé důchodové ekonomické pilíře, ale dejme důchodovému fondu k dispozici právě tento potenciál odmítnutých neviditelnou rukou trhu. Je to kapitál obrovské ekonomické síly a relativně snadno využitelný, jak dále ukážu.

 Ekonomika soutěžící s mezinárodní konkurencí nechť používá nejmodernější technologie k co největší rentabilitě, nic proti tomu, právě naopak. Nicméně alternativní výroba takové technologie nepotřebuje. Často je výhodné – a také nezbytné - přizpůsobit se reálným možnostem a vystačit si s jednoduchou, svojí povahou mnohdy manufakturní výrobou, bez potřeby dlouhodobého školení obsluhujícího personálu, případně složité rekvalifikace. Stručně řečeno, zorganizovat výrobu tak, aby nároky na pracovní sílu nevyžadovaly víc než jednoduché zaškolení.

 Měly by vznikat společnosti, vlastněné státem, samosprávními celky, důchodovým fondem a zaměstnanci těchto společností, na základě státních zakázek, výhradně výrobní povahy, kde tržní mechanismy selhávají. Takto definované společnosti by měly za povinnost využívat ze 100% pouze pracovní síly z oblasti nezaměstnaných. Příznivý ekonomický účinek by se projevil téměř okamžitě.

 Jako konkrétní příklad uvedu vysoce kontroverzní projekt fotovoltaické výroby elektrické energie. Sporné metody (eufemisticky řečeno) vládnutí a řízení státu (má to ale globální charakter)  umožnily průnik vlivných ekonomických skupin do rozhodovacích mechanismů a prosazení jejich ekonomických zájmů na úkor naprosté většiny občanů. Došlo k obrovským materiálním i morálním škodám a devastaci celé společnosti. Současnou velmi nepříznivou realitu budeme pociťovat ještě velmi dlouhou dobu. (Korupční a klientelistické delikty na úrovni řízení státu mají extrémní společenskou nebezpečnost, mělo by se proto podle toho proti nim adekvátním způsobem zasahovat). Tento stav se týká i dnes zcela zdiskreditovaného projektu fotovoltaických elektráren. Neprávem, protože fotovoltaika má svůj značný potenciál a je vhodným zdrojem elektrické energie, také v souvislosti s veřejnoprávními budovami – úřady, institucemi, školami. Kromě jiného proto, že se aktivity ve veřejnoprávním sektoru odehrávají převážně ve dne, odpadá tedy problém se skladováním elektrické energie.

 Málokdo ví, že obyčejný fotovoltaický panel vyrobí za rok přibližně 900krát více energie, než je jeho instalovaný výkon. Tedy standardní panel o výkonu 230W vyrobí za rok 200kW elektrické energie, za 30let své životnosti 6000kW, což přepočteno na dnešní ceny 3Kč/kW tvoří hodnotu 18.000Kč. ( Při použití sofistikovanějších technologií, můžeme účinnost panelů ještě podstatně  navýšit, ale zůstaňme u základní technologie.) Výroba fotovoltaických panelů je přitom vcelku snadná záležitost, kterou lze realizovat z velké části, možná úplně, pomocí jednoduché manufakturní výroby. (V tom jsou velmistři Američané. Kdo zná používané technologie například u Mc Donald´s, ví o čem mluvím). Produktivita nebude nijak závratná, ale to není to nejdůležitější. Pokud dělník vyrobí jeden panel za měsíc, uživí sám sebe s platem 15.000 Kč brutto. Musíme počítat s materiálem, administrativou, náklady na výrobní prostředky, údržbou a obsluhou fotovoltaických elektráren. Řekněme tedy že je zapotřebí vyrobit 8 panelů za měsíc, aby celý systém fungoval. I při té nejprimitivnější metodě výroby si nedokážu představit situaci, že by produktivita klesla pod 1 panel denně, tedy 20 panelů měsíčně! Rentabilita je tedy zřejmá. (Tento jednoduchý výpočet zároveň ukazuje, jak gigantické jsou černé díry, kam mizí a kde se ztrácejí neuvěřitelné peníze !!!). Je zde sice z hlediska státu velké časové rozlišení, na druhou stranu je jednak po dalších 30 let  zaručena pro stát cena 3Kč/kW elektřiny - bez ohledu na vlnu inflace, která musí proběhnout světem dříve nebo později v důsledku „kvantitativního uvolňování peněz“  FEDem a ECB, což není nic jiného než tisk nových peněz po vagónech, které nejsou ničím kryté, což se prostě na vlně inflace jednoho dne projevit musí - jednak se snižuje počet nezaměstnaných, což ze 100% kryje mzdové náklady na takto zorganizovanou výrobu (náklady na jednoho nezaměstnaného činí právě 15.000 Kč/měsíčně).

 Řekněme, že stát a samospráva vlastní dohromady 100.000 budov, na jejichž střechy lze instalovat fotovoltaické panely. Můžeme tedy spočítat, že potřebujeme vyrobit aktuálně nejméně 10 milionů panelů. Přitom má celkový finanční efekt multiplikační charakter. Již tento jediný projekt „elektrifikace erárních střech“ by přinesl miliardové úspory ve státní správě a významně snížil nezaměstnanost. A takových projektů, kde selhává tržní prostředí, přičemž ekonomický efekt je významný, by bylo možné vyjmenovat desítky. Vyřešila by se nezaměstnanost, tento ekonomicky absurdní fenomén, devastující celou společnost. Vyřešil by se důchodový systém, který by bez nejrůznějších „pilířů“ měl najednou dostatek prostředků, aby uživil všechny důchodce bez problémů, na celá desetiletí dopředu. A odstranil by se také podivný paradox šedesátiletého kopáče, který stále musí kopat, protože za 40 let své práce si ještě nevydělal na důchod, zatímco ho dvacetiletí nezaměstnaní pozorují z nedaleké nálevny, sklenici piva před sebou …