Ráno jsem si prohlídl zbytek Kyjeva a setkal se z Andrim. Spolu jsme studovali půl roku v Budapešti. On sám tam studoval po 2 roky. Dali jsme oběd a vyrazili na nádraží, kde nás čekala osmihodinová cesta vlakem do Oděsy, ukrajinské riviéry. Možná to zní dlouze, ale vlakem je to 650 km. Andrij měl jiný vagon a tak jsem seděl s lidmi, kteří cestovali do Oděsy na dovolenou a také fyzikem z Kyjeva co jel domů. Po příjezdu na nás čekala Yana (Jana), neustále se usmívající, která zná každý koutek nočního života v Oděse. Dovedla nás do hostelu a pak jsme vyrazili do jejího oblíbeného baru, škaf (v překladu skříň). Perfektní oldschool podnik s červenými sedačkami, LP-íčka na zdech, sem tam starý psací stroj. Šedesátky, sedmdesátky, Pulp Fiction, ale bez plachtících negrů ze 4. patra. Poté míříme k moři, černému moři. Nic jsme neviděli v dáli, protože už byly dvě hodiny ráno. Ale stále šly vidět silné vlny minimálně dva metry vysoké, které se o vás rozbíjejí. Vy se jim snažíte odolat, ale stejně neuspějete, místo toho to s vámi míchá jako v pračce. Teď když vím jak se cítí prádlo v pračce......říkám, že je to epesní, takový malý kolotoč. S Yanou jsem stál na molu a při pohledu do jejich očí, které byly jako měsíc odrážející se na hladině rozbouřeného moře, jsme se políbili. To byl můj poslední dojem ten den a pak jsme se vydali domů, protože jsme byli zničení.
Odkaz na celou FOTOGALERII: (nemusíte mít facebook účet):
KLIKNI! (Oděsa)
Pokud vás mé vyprávění zaujalo a chcete slyšet více, přispějte mi na další cesty za poznáním.
Další cesta: Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán
Za příspěvek vám pošlu pohled či dovezu malý suvenýr a budu vás zásobovat dalším vyprávěním.
Číslo účtu: 1172380016/3030 , do zprávy pro příjemce uveďte své jméno a adresu
Děkuji za podporu :)
