5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Pokračování část č. 8.
Ráno jsem se probudil, sbalil si věci, odevzdal klíče v hostelu a vyrazil stopovat směrem do Rotterdamu. Na začátku jsem psal o tom, že jsem na trajektu z Anglie do Nizozemska potkal Nicoline Sajjadi. Pochází z Rotterdamu a nabídla mi, že si mohu rozbalit stan za zahradě jejích příbuzných. Vydal jsem se na okraj Amsterdamu, kde jsem našel ideální místo na stopování. Zanedlouho mi zastavili dva Francouzi, Francouz a Francouzka. Ti mě vzali přímo do Rotterdamu. Říkali, že do Amsterdamu jezdí často si užít marihuany, neboť ve Francii je marihuana ilegální. Byli v pohodě a poslechl jsem si francouzský rap, kde rapoval o tom, jak je nejdrsnější, že je mu jedno, že se mu všichni smějí a že všem natrhne prdel. Vysadili mě na okraji Rotterdamu a já musel pěšky, nejdříve jsem došel na zastávku městské veřejné dopravy. Na radu Nicoline jsem si vzal číslo 2 a následně metro, kde jsem se ptal lidí o pomoc s jízdenkou a narazil jsem tam na dva Poláky, byli velmi milí a pomohli mi. Rotterdam je převážně město práce a prakticky celé je velmi moderní. Bylo vybombardováno ve druhé světové válce, až na jednu historickou budovu, o které vám řeknu později. Metrem jsem dojel na hlavní nádraží, kde mě vyzvedla Nicoline. Jeli jsme k ní domů. A to vám řeknu, to byl dům. Se zámeckou zahradou, kde si děti hrály a nadšený zahradník tam řádil s pojízdnou sekačkou. Rozhodně, kdybych měl měřit délku každého stébla trávy, věřím tomu, že jsou všechny stejně dlouhé, tak spořádaně ten trávník vypadal. V Nizozemsku připadá na 1 občana více než 1 kolo. Kola jsou tu všude. Kol je tu více než aut a kolem každé silnice je cyklostezka. Nemohl jsem si jízdu kolem nechat ujít. S Nicoline jsme se jeli projet, nejdříve k bývalé manželce zesnulého bratrance Nicoline, u které budeme mít později večeři. Následně jsme navštívili ještě bazén, kde jsem já jenom odpočíval a Nicoline si šla zaplavat do bazénu i když bylo hodně chladno. Poté jsme šli na večeři k již zmíněné příbuzné. Nizozemsko mělo Indonésii jako kolonii. To je důvod proč Nizozemsko přejalo hodně indonéské kuchyně do své vlastní. Měli jsme rýži se speciálně připravenou zeleninou a také kuřecím masem. Bylo to velmi dobré. Její příbuzná, bývalý manžel i současný jsou všichni umělci. Její manžel byl mistr Nizozemska či Evropy v Judu a má vlastní kapelu, s kterou hraje každý týden. Lidé to byli velmi milí, hlavně hostitelka, která měla tak krásný úsměv, jako slunečnice. Její manžel měl trochu rockerský a zachmuřený výraz ve tváři, jako správný chlap, rocker a judista s černým páskem. Po večeři jsme se rozloučili a šli se podívat k jiným příbuzným Nicoline u kterých jsem si mohl rozbalit stan na jejich zahradě. Nejdříve jsme se seznámili, sedli do kuchyně a začali si povídat. Zde byla zřejmě sestřenice Nicoline a její manžel. Její manžel je také umělec a celý život pracoval na půl úvazku, malíř. Dokonce byl 3 měsíc v České republice, kdy zde dělal malby pro kostely a křížové cesty. Ukazoval mi katalog, kde byly fotky myslím z Náměšti na Hané, kde dělal tyto malby. Po konverzaci jsem si šel rozbalit stan. Popřál jsem hostitelům dobrou noc a šel spát. Tu noc poprvé na mé cestě pršelo. Měl jsem stan z Tesca. Zapomněli k němu připsat, že je pouze na 2 až 5 použití. Přes noc mi rupla středová ohebná tyč a byl tak středně promokavý. I tak jsem to přežil a za pomoci ručníků, které mi manželé ráno nabídli, jsem ho vysušil. Ráno mi manžel hostitelky udělal snídani při kterém jsem si četl nizozemský denní tisk. I přesto, že textu nerozumíte, z obrázků a určitému podobenství slov v naší větvi jazyků se dá dedukovat, o čem psali. Po snídani dorazila Nicoline, poděkoval jsem hostitelům za možnosti si postavit stan na jejich zahradě, za snídani a dobrou konverzaci. Potom jsem se s Nicoline odebral do města do Hotelu New York, jedné z mála historických budou v Rotterdamu, o které jsem psal, že vám ji prozradím. V Rotterdamu je největší přístav v Evropě. Hotel New York je místo odkud 1 500 000 Evropanů odjedlo v průběhu časů do Ameriky, hledat americký sen. Tento hotel bylo poslední místo v Evropě, které tito imigranti v Evropě navštívili. Trasa se jmenuje Hollan – Amerika Lijn, což je přímo napsáno na hotelu. Uvnitř jsme si dali kávu a něco k jídlu. Poté mě autem Nicoline vzala na místo, o kterém jsem usoudil, že se z něho dá dobře stopovat do Antwerp, což je město v Belgii. Zde jsme se objali, rozloučili a já ji slíbil, že až dorazím domů, pošlu ji sklenici medu, neboť jsem včelař a má rodina se včelařením již zabývá skoro celé století, kdy první úl měl můj prapradědeček František okolo roku 1920 až 1930. Tímto jsem se de facto rozloučil s Nizozemskem. Než se dostanu k Belgii, ještě předtím vám řeknu, jak jsem se tam dostal.
Pokračovaní příště....
