5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Pokračování část č. 5.
Plavba trajektem z Harwiche (Británie) do Hoek van Holand (Nizozemsko) trvá okolo 7 hodin.
Poprvé jsem byl na moři. Je to neuvěřitelné, najednou není nikde pevnina, jenom voda a dvacetipatrový trajekt na kterém jste. Na trajektu jsem se dal do řeči s Nizozemkou, Nicoline Sajjadi, která 30 let bydlí v Anglii. Její manžel je íránského původu. Má syna, který je v mém věku. Právě jela navštívit svou maminku, které není dobře a možná brzy odejde z našeho světa. Pracuje v Londýně v nápravném zařízení pro mladistvé, kteří byli mláceny rodiči, měli rodiče feťáky, alkoholiky, ze špatných sociálních poměrů a sami tito mladiství páchají trestnou činnost. Ptal jsem se jí na to, jak to řeší, když někdo zlobí, navrhoval jsem pohlavek. Odpověděla mi, že tito mladiství byli natolik biti, že na další bití nereagují, protože jsou na to zvyklí, tak jako my jsme zvyklí si dát ráno kávu. Za druhé by si vychovatele, kteří je opět bijí, asociovali se svými rodiči, kteří je také mlátili. Nicoline vystudovala mnoho vysokých škol. Na konci cesty jsme se rozloučili, ona jela za svou maminkou do Rotterdamu a já jsem se šel porozhlédnout po městě a koupit si mapu, abych věděl, kde mám stopovat. Díky časovému posunu, byly již všechny obchody s mapami zavřené. Z toho důvodu jsem se rozhodl přespat ve stanu. V Nizozemku je jedná pláž, která se táhne po celé délce pobřeží, je stejně nekonečná jako horizont na moři. Krásná, písčitá, okolo 5 až 40 metrů široká pláž, která se i ve večerních hodinách v srpnu hemží lidmi. Šel jsem se tam podívat a vykoupat. Myslím, že moře zde bylo o něco chladnější než v Británii. K večeru jsem si šel najít, místo kde si rozbalím stan. Po chvíli hledání jsem našel místo v polo-močálech mezi křovím. Zde jsem si rozbalil stan a šel jsem spát.
Pokračování příště...
