5 zemí (Británie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko a Německo) Prostředky přepravy: stopování (600 km) přes Británii, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko a Aachen + bus, vlak, trajekt (+-200 km) a spolujízda přes blablacar
Pokračování část č.4.
Nejdříve jsem si koupil mapu Anglie, abych věděl, kde vůbec mám stopovat. Jeremy říkal, že
z Harwiche, je možné plout trajektem do Holandska. Rozhodl jsem se pro tuto možnost. Došel jsem až na okraj Ipswiche a zde začal stopovat. Asi po pěti minutách mi zastavilo auto. Nabral mě a konverzace mohla začít. Byl to překladatel a tlumočník z angličtiny do kurdského jazyka a arabštiny. V Anglii již žije více než 10 let a říkal, že je zklamán z toho, že Kurdové nemají vlastní stát. Kurdi jako národ jsou dnes rozděleni mezi Irák, Írán, Sýrii a Turecko. Jejich populace činí 30 až 32 miliónů a nemají vlastní stát. V té chvíli jsem byl rád, že mám vždy zemi, kde se mohu vrátit, zemi, která není zmítána válkami a chudobou. Po chvíli mě vysadil na rozcestí, neboť sám měl namířeno do Colchesteru. Zde jsem vystoupil a znovu stopoval. Zanedlouho mi zastavila Britka, nastoupil jsem a mohli jsme jet. Trochu hůře slyšela na levé ucho a tak jsem musel mluvit trochu hlasitěji. Ptal jsem se ji, zdali stopaře bere častěji, odpověděla, že jsem druhý stopař, kterého kdy vzala. Prvního vzala před 15 lety a také to byl cestovatel. Dotázal jsem se jí proč zrovna já. Odpověděla, že jsem vypadal velice přátelsky a usmíval se. Ve chvíli kdy mě měla vysadit to nečekaně strhla doprava a dovezla mě až do Harwiche. Udělala to, i když nemusela a sama už někam jela pozdě. Bylo to od ní hezké a velmi mě to potěšilo. Dovezla mě až úplně do přístavu, přímo k budově kde se prodávají lístky na trajekt. Rozloučili jsme se a já si šel koupit lístek na trajekt. Večer byl trajekt již plný, proto jsem si koupil lístek na ráno na 8 hodin. Následně jsem se šel projít po městě, podívat se na místní tvrz, která byla používána pro obranu přístavu v Harwichi za Napoleonských válek. Následně jsem zašel do hospody si dát něco k jídlu a pak jsem se vydal zpět k přístavu. V průběhu cesty k přístavu jsem hledal vhodné místo na stanování. To jsem našel kousek od mostu, kde jsem rozbalil stan a vypsal se zde. Ráno jsem sbalil stan a vyrazil do přístavu. Cestou jsem viděl nějaké děti, jak tam také stanovaly. Jeden hoch se mě zeptal, zdali mu nedám spacák. Doporučil jsem mu, ať si koupí vlastní. Došel jsem do přístavu, přibližně hodinu předem a proto jsem napsal pár zpráv přes couchsurfing zdali by mě někdo neubytoval v Amsterdamu, kde jsem měl namířeno. V 8:30 ráno jsem se nalodil na trajekt a tím skončila má cesta v Anglii. Vzhůru do Holandska, země, kde se neznámí lidé zdraví na potkání, země kde všichni umí anglicky a Amsterdamu, města hříchu.
