V českých novin(k)ách jsme se nedávno mohli dočíst o tom, že vědci opět zjistili něco převratného, tentokrát o kočkách: Kočky sice poznávají svého majitele, ale vztah si s ním neutvoří.
Zdrcena zprávou o tom, že moje kočka ke mně nemá vůbec žádný vztah, ji volám na kobereček a ona navzdory vědeckému výzkumu přiběhne, vyskočí mi na klín a začne se ke mně tulit a u toho blaženě vrnět.
- „Tak ty seš tu hlavně kvůli hlodavcům (se kterými žije v dokonalé symbióze)!“ řikám jí poté co hupla na mé rameno a uvelebila se mi za krkem.
- „Seš zvíře a tohle je zvěrstvo nejtvrdšího kalibru, ty příživníku!“ domlouvám jí poté co se vrátila zpět na klín.
Po prvním přečtení jsem článek považovala za výmysl „novinářů“, ale tentokrát v něm byla výjimečně uvedena i jména vědců, kteří k tomuto převratnému objevu došli. „Novináře“ z úvozovek nevyjmu, protože narozdíl od deníku The Independent a například těchto webových stránek neuvedli, kde k této informaci přišli. V úvozovkách zůstanou také proto, že kreativně dospěli k závěru, že si kočky se svými majiteli žádný vztah nevytvoří, přestože z článku vyplývá úplně něco jiného:
„dogs are perceived by their owners as being more affectionate than cats […] dog owners and cat owners do not differ significantly in their reported attachment level to their pets”. a "[T]he behavioral aspects of cats that cause their owners to become attached to them are still undetermined.”
Po tomto menším žurnalistickém nedorozumění beru svoji kočku na milost. Takže mě bude dál vyprovázet až na ulici a večer mi zase chodit naproti, dál o ni budu na zahradě zakopávat, protože se ode mě nehne na krok, a dál si budeme moct dlouze povídat, ona na terase, já v kuchyni:
- “Mňáu”
- “Mňáu”
- “Mňáu”
- “Mňáu”
(... to vše za předpokladu, že se jí zrovna bude chtít).
