V domě už je zase nepořádek, cukroví skoro snězené, dárky dávno rozbalené, stromeček pomalu opadává, a nám je uprostřed toho všeho tak nějak smutno.
Máma už koncem listopadu přemýšlela, jak obohatit vánoční menu. Našla několik zajímavých receptů a všechny je vyzkoušela. Čtrnáct dnů před Štědrým dnem má koupený vánoční ubrus, barevné ubrousky a svíčky. Týden před Štědrým dnem veškeré suroviny, na které musela použít část úspor. Dospělé děti jí řekly, ať nevyšiluje. Babička jí chtěla přispět tisícovkou a ona odmítla.
Babička peče cukroví a uklízí ostošest, i když už skoro nevidí (se vším jí pomáhá rodina a paní na úklid). Přes rok budiž, ale Vánoce si chtěla připravit po svém. Dospělá vnoučata jí řekla, ať si nedělá starosti, dcera jí řekla, že je blázen, když ve svém věku leze na žebřík (naštěstí neví o tom, že z něho spadla, když věšela záclony). Ve stejné skrýši, kde má schované peníze na pohřeb, má v obálkách nachystané těžce našetřené peníze pro všechny členy rodiny.
Vnoučatům jsou Vánoce šum a fuk, ale chtějí udělat radost svým rodičům a babiččce. Myslí si, že Vánoce zbytečně prožívají, i když moc dobře vědí, že celá ta fraška se dělá jen kvůli nim. Proto dělají, že se na Vánoce těší. Nabídnou pomocnou ruku při výrobě cukroví a jiných přípravách, ale jsou odmítnuti s tím, že je vše pod kontrolou.
Pořád nás někdo nabádá k dávání, ale dělá to zbytečně, protože dávat umíme. I když se u toho stresujeme a brbleme. O Vánocích se prý má dávat víc než kdy jindy, a moje prognóza zní, že dárky budou čímdál větší, vánoční jídlo čímdál dražší a kaloričtější, a kritika vánočního materialismu, rozhazování a obžerství čímdál hlasitější. Má to jeden prostý důvod: neumíme přijímat, a většinu dárků ani nejsme schopni rozpoznat.
A ať už se jedná o (vánoční) dárky, jídlo, pomoc nebo cokoli jiného, „to jste ale opravdu nemuseli“ je to nejhloupější, co můžeme místo obyčejného „děkuji“ říct.
