Reakce na blog Michala Bartoše "Láska jako lepidlo na vztah s kýmkoli". Mrzí mě, že taková slova vyšla z úst člověka, který radí lidem, jak líp žít.
Drama, utrpení, oběť pro rodiče, pro děti, partnera, případně další „potřebné lidi“. To je opravdu příkladná forma láskyZdroj: https://michalbartos.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=714627
V dnešní době se podporuje individualismus, vnucuje se nám myšlenka, že život musí být procházka růžovým sadem, a kruh se uzavírá stále nižší frustrační tolerancí. Pak je logické, že rodina už několik desítek let základem společnosti není (viz citace).
Psychologové a koučové jdou dnes všichni bez nadhledu s proudem doby a při výskytu nějakého většího problému doporučují se rozejít, odejít, zablokovat, nic netolerovat, já já já. (A pak o dva odstavce dál paradoxně radí bojovat za ideály, investovat a riskovat). Na vztah prý musíte být připraveni: že by nový přírodní zákon?
Informační technologie tomuto fenoménu taky nahrávají, vždyť na seznamkách je pořád z čeho vybírat (=lepidlo sekundové). Politikům to je taky vhod, jedinci se staví do lajny snáz.
Asi patřím do jinýho století. Anebo ne? Že by jen společnost byla v ...?
Nic prosím nelepte. Někdy je potřeba chybovat, čekat, utírat slzy, věnovat čas, ale stojí to za to. Je radost pohledět na starší páry, které brblají jeden na druhýho nebo toho naopak spolu moc nenamluví, ale když se podíváte pozorněji, nejsou slepení ... ale srostlí.
