Poslední dobou to vypadá, že antonymem ke slovu „nový“ je „zaostalý“.
Všichni hekticky inovují. Jako jehlu v kupce sena by člověk hledal firemní stránky, na kterých není slovo inovace, obaly bez nových receptur, staré produkty v novém obalu.
Nové věci ale potřebují svůj čas. Nejdřív je potřeba je vymyslet, pak ještě jednou promyslet, vyzkoušet, popřípadě vylepšit a znovu vyzkoušet.
Nové věci vznikají dvěma způsoby:
- Člověk se nejdřív rozhodne inovovat (aby došlo k určité změně – například aby se víc prodávalo) a až pak se začne ptát sám sebe, jak to udělat. Takto vznikají nové věci – nic víc, nic míň.
- Naskytne se problém a člověk přemýšlí nad tím, jak ho vyřešit. Takto vznikají lepší věci.
V reklamách i na obalech se nabízejí hlavně nové věci. Lepší maximálně ceny. Mám po krk nových věcí. Je jich příliš. Nové výrobky, nové značky těch samých výrobců, nové obaly ... Nesnáším, když ze dne na den v obchodě přemístí sekce z jednoho konce na druhý, abych si při jejich hledání všimla i jiného zboží, které běžně nekupuji. Nesnáším nová loga, nové korporační barvy, nové uniformy, úpně naruby přeházené webovky, které člověk denně navštěvuje.
Samozřejmě pouze v případě, kdy nové neznamená lepší. Lidé posedlí inovací stůj co stůj jsou totiž takovými malými zloději času, který my spotřebitelé musíme vynaložit na to, abychom se zorientovali a nakonec získali to stejné, ne-li horší jako předtím.
Na nové blogy si všichni dřív nebo později zvykneme, a ti, co vyhrožují odchodem, nakonec stejně zůstanou. Jen bych byla ráda, kdyby naše nářky byly aspoň v něčem vyslyšeny, a pokud ne, aby nám aspoň bylo vysvětleno, kde se skrývá to lepší.
Jen výsledek hledání nového v obrázcích na Googlu mile překvapí.
