Obyvateli Valencie ze srdce nanáviděné anebo celý rok netrpělivě očekávané. To jsou Fallas, které každý rok od patnáctého do devatenáctého března převrátí město vzhůru nohama.
Falla - pochodeň
Falla ve středověké valencijštině znamená pochodeň. A v tu se polyuretanová nebo polystyrenová sousoší, která Valencii zdobí během čtyř březnových dnů, mění. Původ slavností není zcela jasný (první zmínka je ze sedmnáctého století). První teorie říká, že se jedná o pohanské vítání jara, které se v průběhu času zaobalilo do křesťanského hávu. Ta druhá tvrdí, že jde o čistě křesťanský svátek, kdy tesaři na počest svatého Josefa zapalovali haldy zbytků dřeva nakupených uprostřed ulic a náměstí za přihlížení obyvatel dané čtvrti nebo vesnice. (Mně osobně se líbí ta první teorie, datum až podezřele souhlasí s jarním slunovratem.)
Falla - sousoší
Později se haldy dřeva připravené k zažehnutí začaly zdobit postavičkami vyrobenými ze dřeva a hadrů a satirickými nápisy. Harampádí postupem času z fallas zmizelo a zůstaly jen postavy lidí, zvířat a nadpřirozených bytostí, které mají jednu společnou vlastnost: vždy se někomu nebo něčemu vysmívají. Od začátku dvacátého století se začaly vyhlašovat soutěže a z hromad hořlavého materiálu nakupeného bez ladu a skladu se postupně stala umělecká díla.
Falla - sdružení
Od prvních náčrtků do doby, než se promění v sousoší dosahující někdy i výšky třiceti metrů a potom o půlnoci z devatenáctého na dvacátého března v hořící pochodně, uplyne celý jeden rok. Umělce, které sousoší vyrábějí, si najímají jednotlivé fallas - sdružení, jejichž členové nejenže přispívají nemalými částkami na jejich tvorbu, ale po celý rok musí shánět finanční prostředky i mimo něj. Fallas ale slouží kromě příprav slavností k organizaci společenských, kulturních a sportovních akcí po celý rok.
Být fallero - členem tohoto sdružení, není vůbec levná záležitost. Kromě již tak vysokých příspěvků si členové musí pořídit kroj, jehož cena je několik tisíc eur.
Falla - slavnost
Během Fallas je centrum města pro dopravu zcela uzavřené, a v okrajových čtvrtích je v mnoha ulicích zákaz vjezdu, a zaparkovat je skoro nemožné. Ulice zaplaví davy lidí, kteří se po městě pohybují buď pěšky nebo přeplňeným metrem, a kromě prohlídky fallas mají možnost se zastavit u stánků, kde prodávají churros, buňuelos a horkou čokoládu, kličkovat mezi místy, kde lidé všech kategorií házejí petardy, anebo se k nim naopak přidat. Kam vás ale falleros nepustí, je do stanů, které staví hned vedle svých sousoší. Tam tráví celý den: vaří paellu, popíjejí, tancují. (Na vesnicích je to jiné: stačí, abyste tam někoho znali, a dostanete se přímo k srdci všeho dění.)
O půlnoci z devatenáctého na dvacátého začnou polystyrenové postavičky mizet v plamenech a za pár hodin po nich zbyde jen prach. Dvacátého po východu slunce to vypadá, jako by se ve městě vůbec nic nestalo. Všude je čisto a klid a ulice jsou plné lidí spěchajících do práce, v jejichž obličejích není ani známky po čtyřech prohýřených dnech.
