Odborníci tvrdí, že výzkum dokázal, že rčení podle nosa poznáš kosa není založeno na pravdě. Jiní odborníci, ti, kteří nám vybírají práci, poznávají podle nosa i všeho kolem.
Nedávno jsem v televizi viděla reportáž o tom, že přijímací pohovory, během nichž si uchazeči o zaměstnání hrají, už vycházejí z módy. Novým trendem se stává výběr budoucích zaměstnanců podle tvaru obličeje. Determinismus, na který jen Photoshop není krátký.
V dnešní tak racionální době, a oni se pouští do čtení obličejů! (V reportáži ony, dvě personalistky, pro které je prý životopis až na druhém místě a nová metoda se jim velmi ale velmi osvědčila. A jak by se jim taky neosvědčila, když nemají srovnání s kandidáty, kterým nedaly šanci.).
Jediná uchopitelná a rozluštitelná stránka uchazečů i neuchazečů o zaměstnání je myšlení, ke kterému mámě přístup pomocí srozumitelných slov a ne zašifrovaných, jen malé hrstce odborníků přístupných, vše a zároveň nic neříkajících významů. Myšlení je tvárné, a pokud se rozhodneme myslet jinak než doposud, je to z velké části jen na nás. Jablko sice mockrát nepadá daleko od stromu, ale kdyby se nikdy nemohlo zakutálet, to by bylo neštěstí.
Lidé, kteří věří ve skryté významy, dešifrovatelné z tvarů obličeje, písma nebo čar vyrytých do dlaní, nevěří sami sobě, nejsou pány svého života, nevidí svůj potenciál, nemají vlastní názor, a Bůh mě chraň před takovými osobami na cestě k budoucímu zaměstnavateli.
Pro mě jsou prý vhodné profese, kde mohu uplatnit svůj smysl pro estetično. Tento blog píšu pomaleji než obvykle, protože se stejně jako celý tento týden každou chvilku zadívám z okna, abych mohla pozorovat krásu větví houpajících se ve větru, sytě modrou barvu nebe a trendy barvy outfitů kolemjdoucích, a přitom si pořád dokola opakuju: "Nemám ráda čísla."
