Siesta, fiesta, maňána, paella, flamenco ... pět slov, pod kterými si člověk vybaví Španělsko ...
Mýtus č. 1: Všichni Španělé dělají siestu
Siesta je španělský "vynález", jehož název se ujal i v jiných jazycích, a zároveň se stal symbolem zahálčivosti. Přitom nejde o nic jiného než si dát po obědě šlofíka - a to přece nedělají jen Španělé.
Siesta není žádným výdobytkem lenochů a notorických spáčů. Na jejím vzniku se zřejmě podílely vysoké letní teploty v dobách, kdy většina lidí pracovala v zemědělství a kdy ještě neexistovala klimatizace: dovedete si představit, že byste pracovali na poli v padesátistupňovém vedru?
Pokud jste ve Španělsku byli a na vlastní oči viděli, jak se rušné ulice mezi druhou a pátou odpolední mění v město duchů, není to tím, že by všichni ve dvě běželi domů a hupli do postele. Siestu dělá pravidelně jen zanedbatelné procento Španělů. Správná siesta by měla trvat kolem patnácti minut, a člověk by se měl dostat do polospánku, jen tak siesta splní svůj účel. Pokud upadnete do tvrdého spánku, hrozí, že pak budete celé odpoledne ospalí.
Mýtus č. 2: Aby se to rýmovalo: k siestě - fiesta
Je fakt, že Španělé slaví rádi a slaví co můžou. To ale neznamená, že by jim práce nevoněla, anebo že by pracovali méně. Ze států Evropské unie patří k těm, co ročně odpracují nejvíce hodin. Mají nárok čtyři týdny dovolené, podobně jako v jiných zemích, a co se týče státních svátků, tak například letos mají ve Španělsku jen o dva státní svátky více než u nás.
Čas na práci a čas na zábavu je striktně rozdělený. Když jede člověk den po skončení několikadenních oslav brzo ráno do práce, vůbec by neřekl, že před pár hodinama procházely vyzdobenými ulicemi davy lidí, vyhrávala hlasitá hudba a všude kolem se povalovaly odpadky.
Největším omylem současnosti je ale považovat španělskou ekonomickou krizi jako důsledek národní záliby ve veselí, a tu zase zaměňovat s celonárodní chronickou leností. Nemyslím si, že by se Španělé zábavě věnovali víc než ostatní „pracovitější“ národy. Vidíme je, jak se baví, protože se baví na ulici, umí se bavit a stavět to na odiv, ne protože by byli líní.
Mýtus č. 3: Maňána
Slovíčko mañana jsem se naučila ještě dřív, než jsem vzala do ruky první učebnici španělštiny. A nejednalo se zrovna o příslovce označující následující den, jako spíš informaci o tom, kdy pro vás Španěl udělá něco, co po něm požadujete.
Po příjezdu do Španělska mě ale hodně překvapilo, že se toho od vydání knihy Mariana José de Larry Vuelva usted mañana, kde tuto typickou vlastnost Španělů popisuje, hodně změnilo. Na úřadech vyřídíte většinu věcí na počkání (a u jedné přepážky). V zaměstnání neexistuje, aby člověk jen tak postával a čekal, až vejde klient, zazvoní telefon anebo až přijde šéf s novým úkolem. (A v neformálních vztazích jak si to zařídíte, tak to máte.)
Zajímavé je, že ono pověstné maňána používají i Španělé – tímto všeříkajícím slůvkem označují Latinoameričany, kteří by se této nálepky také rádi zbavili.
Mýtus č. 4: Paella je španělským národním jídlem
Paella má vůči ostatním španělským specialitám jednu obrovskou výhodu: originální vzhled. Proto se také zapsala do povědomí cizinců víc než ostatní španělská (neméně zajímavá) jídla. Španěl má ale paellu spojenou s Valencií, v jejímž okolí se také pěstuje rýže.
Pokud se ale zrovna nacházíte v jiné provincii, na paellu v tamních restaruracích určitě narazíte. A to hlavně v místech hojně navštěvovaných zahraničními turisty, kde vám tento tradiční oběd obyvatel Valencie rádi připraví i ve večerních hodinách. Zkuste ale dát šanci i méně známým pokrmům jako fabada asturiana, ajoarriero de Cuenca, potaje de garbanzos, gazpacho manchego ...
Mýtus č. 5: Všichni Španělé poslouchají a tančí flamenco
Flamenco si, stejně jako paella, trochu neprávem přivlastnilo úplně celé Španělsko a také skoro celou španělskou hudební scénu. Nenechalo místo pro ostatní neméně zajímavé tradiční hudební styly jako jotas, seguidillas, dansaes, fandango ... a o moderní hudbě nemluvě. Španělé si ale za to z velké části můžou sami - reagují na poptávku zahraničních turistů na úkor místní kultury a zvyků.
Na kurzy a koncerty flamenca narazíte ve větších městech po celé zemi. V letech 1950 - 75 milion a půl Andalusanů odešlo za prací do ciziny anebo do jiných provincií Španělska: Katalánska, Baskicka, Madridu nebo Valencie. Především tam najdete andaluské spolky, jejichž členové si chtějí udržet svou kulturu, anebo kulturu svých předků. Na mnoha místech také každoročně pořádají slavnosti, kde okusíte kousek Andalusie, aniž byste se tam museli vypravit.
Kompletní přehled jednoslovních definicí nejen Španělska najdete v mapách stereotypů Bulhara Yanka Tsvetkova.
