Trojlístek pro štěstí

Potřeboval jsem alespoň trochu štěstí. Takového malého, které dá člověku nějaký pohled na dnešní den i do budoucna. Jakési ujištění, že se všechno nespikne proti mě, že mám jakýsi záblesk naděje, že všechno  není nanic...

Měl jsem takový těžký, rozhodovací den. Více věcí, které možná hodně ovlivní můj život. Práce, vztahy, další směřování mého života... O neštěstí se říká, že nechodí po horách, ale po lidech. Nevím, v tom Tibetu tam bylo obojí. Ale co štěstí? Nebo štěstí v neštěstí? Nebo štěstí, že mě nepotkalo ještě něco horšího?

A jak jsem přemítal a šel po chodníku, uviděl jsem jetel. Vzpomněl jsem si na matku, byla úžasná - dokázala nacházet čtyřlístky téměř všude. Rozdávala je pak pro štěstí. Ještě mám některé z nich schované, přestože matka už tady není. Přiznám se, že i ona byla takovým ostrovem, kam jsme se mohl obrátit, když byly vlny života příliš silné. Stačilo zavolat, zajít na závin nebo bílou kávu. To je pryč a člověk musí hledat jiné berličky, když potřebuje oporu. Jsme často oporou druhým, ale občas to potřebujeme taky my sami.

A tak jsme zkoušel hledat čtyřlístek. Tady jsem ho přeci před rokem našel! A nic. Možná to štěstíčko, které potřebuji, bych je neměl hledat vědomě. Štěstí si přece nemohu způsobit sám, donutit je, aby stálo na mé straně. Nebo ano? Někdo to třeba umí ...

Tak jsem se zvedl a jen jsem tak šel kolem toho jetele. Ale pořád jsem se díval, jestli přeci jen ten čtyřlístek se neobjeví. Znáte to - čtyřlístek se pozná tak, že je do čtverce. Je to něco jiného než trojúhelníky trojlístků. Docela jasně je ten rozdíl vidět. To musí zafungovat...

Už jsem skoro doma a pořád nic. Ani ten pitomý čtyřlístek mi nedá najevo, že by se mi mohlo něco podařit! Je to jako když spěcháte a zrovna místo zelené vlny máte červenou. Řidič před vámi jede nesmyslně pomalu a tak nestihnete jednu zelenou a pak už je jen červená vlna.

A jak tak koukám, v trsu jetele je spoustu trojlístků, kterých jsem si nevšímal. A jsou naprosto krásné. Mám rád trojku jako číslo, jako pojem. Trojka je svým způsobem dokonalá. Je to přítomnost, minulost i budoucnost, voda, pára i led a třeba i svatá trojice.

A tak jsem si utrhl jeden trojlístek a schoval si ho. Trojlístek pro štěstí. Proč hledat to, co není, když mohu mít to, co je! Třeba hledám i ve svém životě něco, co tam být nemá a nevyužívám toho, co tam už je. Zaměřuji se na KDYBY a MUSY (musíš uspět, jinak to bude v háji) a zapomínám na to, co je. Snažím se o to, co mi nejde a opomíjím to, co mi jde.

Trojlístek mi symbolizuje skutečnost, že mohu přestat hledat a začít nacházet. Rád hledám, studuji, učím se nové. Ale k čemu je to? Když to je jen hledání, budu pořád hledat dál a dál ...

A taky mi trojlístek pomáhá, že mohu přijímat sama sebe. Jsem takový jaký jsem. Možná trochu jiný, než bych chtěl být. Trochu méně nadaný, chytrý, všímavý. Žádné lumen, jen takový trojlístek, kterých jsou spousty. Ano, to jsem já. Ale přesto se mohu radovat z toho, co přichází. A třeba se tak i trocha toho štěstíčka na mě někdy usměje :)