Rozdělení motivací je zajímavé. Jaké kroky ale musím udělat k tomu, abych mohl motivaci používat? Je jedno, jak půjdu za svým cílem? Pokud mám čas trochu popřemýšlet nad cestou, pak bych to měl udělat. Abych se do něčeho nevrhl bezhlavě a pak zjišťoval, že to bylo nanic. Neoodhadl jsem sama sebe. I v tomto bych měl být sám k sobě poučitelný. Neopakovat stále dokol to, co už jsem zkoušl tolikrát a nezafungovalo to.
Na základě toho, co mě motivuje, co mi dává sílu, si totiž mohu zvolit svoji cestu ke svému cíli. Když si zvolím špatnou cestu ke svému cíli, tak cíle nedosáhnu. To je jasné. Ale co je to špatná cesta? Odpověď se zdá bt také jasná - špatná je ta cesta, která mě nedovede k cíli. Ne tedy "která nevede k cíli", ale "která mě nedovede k cíli". K cíli můte vést mnoho cest. Mnoho může být velmi dobrých, některé horší a některé velmi špatné. Ale i ty špatné mohou k cíli dovést. Dobrá pro mě samotného je ta cesta, která mě k cíli dovede.
VOLBA CESTY
Může se stát, že moje cesta k cíli nebude vůbec optimální. Nebo že bude dlouhá. Mnohem delší než cesta někoho jiného. On dosáhne cíle za týden, mně to může trvat měsíc. Nemůžeme se ve všem řídit "vzory", které nám jsou předkládány. Musíme si najír svoji cestu, která nám funguje. Svým způsobem je úplně jedno, jak moc efektivní cestu si zvolíme. Nejprve se jdná o to, aby na nás fungovala. Až tehdy, kdy budem umět pracovat s dosahováním vlastních cílů NĚJAKOU CESTOU, tak můžeme hledat cestu lepší. Když si zvolím skvělou cestu, která ale pro mě nezafunguje, odsouvá mě to nejen zpět, ale ještě hlouběji. Nebudu mít chuť se do nového zkoušení pustit. Špatně zvolená cesta znamená propad nejen na nulu, ale do záporných hodnot.
JISTÁ CESTA
Musímsi najít moji tzv. JISTOU nebo MINIMÁLNÍ CESTU, která mi zafunguje s jistotou. Ať je jakákoli, jde o to, že funguje. Když nezafunguje něco lepšího, mám se k čemu vrátit. Když tedy začínám, měl bych si najit takovou cestu, kterou považuji za až směšně jednoduchou. Jde jen o to, aby vedla k mému cíli a abych měl osobní jistotu, že ji zvládnu. Ono se pak časem stává, že na začátku máme "velké očí". Stává se, že něco začneme a přestože to "bylo ložené" (výraz z mariáše - jasné...), tak jsme to nedotáhli. Novoroční předsevzetí nám ukazují velmi jasně, jak fungují. Na nový rok víme úplně přesně, co chceme a v návalu entuziasmu sami sobě slíbíme cokoli. Pak přijde reálný život a vše se ukáže ve své nahotě.
Úplně stejně jako novorční předsevzetí fungují i cokoli, k čemu se rozhodujeme. Jen v menším. Když se rozhodujeme pro to, do známe a běžně děláme, není problém s dosahováním. Jakmile ale se vystavíme něčemu, co jsme ještě nevyzkoušeil, musíme hledat cestu, která povede k cíli.
Ještě horší situaci máme, když jsme už něco zkoušeli a nepovedlo se to. Máme v podvědomí jakýsi blok, který brání tomu, co chceme. Vizuální představa funguje skoro přesně. Něco chceme udělat a před námi se objeví blok, který tomu brání. Když chceme nějaký návyk změnit za nový, pak může na cestě bránit spousta věci, různé odbočky, které jsme se naučili používat.
ZDROJE PRO CESTU
Další důležité otázku tvoří "zdroje", které mám k dispozici. Moje zdroj mi totiž musí stačit na moji cestu. Když mi dojde palivo během cesty pouští, do cíle se nedostanu. Měl bych se podívat nejen na cestu, ale i to, zda třeba vydřím tak dlouho, jak je třeba. Zda mi vydží moje vůle. Nebo si připravit podmínky pro stav, kdy vůle dojde. Mnoho lidí se neuvědomuje, že vůle není nekonečná. Tak, jako si neuvědomujeme, že i zamilování někdy skončí. Buď se během zamilování naučíme spolu vycházet i bez zamilování nebo pak skončíme. Když skončí vědomá vůle, co se stane?
Jak dlouho vydržíme sama sebe nutit k tomu, co sice vědomně chceme, ale naše "tělo" to odmítá? Naše tělo, to jsou naše sklony, návyky. To, co vůlí neovládáme. Co se stane, když vyčerpám vůli a starý návyk se ozve s novou silou? Nestalo se to už někdy? Jak jsem to vyřešil? Nebo nevyřešil a vrátil se pokorně zpět?
DOSAŽITELNOST CÍLE
Dosažitelnost znamená jakýsi součet cesty a prostředků, které mám. Jednoduše se mohu pokusit sám zhodnotit, zda je cíl dosažitelný. Hodnotím-li to tak, že je, pak mi podvědomí dává informaci, že je to v pořádku, že cestu nějak zvládne a prosředky k ní se najdou. Podvědomí se nestaví na odpor, nedojde k tzv. opozici podvědomí. Nemusím cstu vidět přímo hned teď, ale určitě existuje. To je informace z pozadí, kterou sám považuji za jistou.
V tuto chvíli ale musím ještě udělat vědomý krok a posoudit svoje odhodlání rozumem. Odhodlání je jedna věc, ale následná cesta druhá. Mohu si třeba sednout k papíru a sepsat si, co vlastně chci. Jak to dlouho bude trvat. Co budu muset překonat. Zda se moho vyskytnout nějkaé překážky. To je příprava cesty. Dívám se na cíl a ve světle tohoto cíle si připravuji cestu.
POMOCNÍCI NA CESTĚ
na cestě možná budu potřebovat pomocníky. To může být cokoli. Třeba jiný zvyk, který spojím s tím, co chci. Nebo třeba odměna, kterou si nadělím sám, za každé přiblížení k cíli. Pak to může být třeba někdo známý, blízký. Nebo něco úplně jiného. Musíme v tuto chvíli používat svoji fantazii.
Pomocníkem může být třeba nevyhnutelnost změny. Když vám doktor řekne, že do roku vám amputují nohy když nepřestanete kouřit, tak se rozhoduje pro nekouření lépe. Máte stimul. Záporný, ale to nevadí. Kladný stimul, že budete zdravější, ustoupí do pozadí, nezafungoval dlouho dobu a proto teď máte volbu jednodušší.
Mým pomocníkem pro disciplínu v jídle byl pobyt v sanatoriu a hlavně procedura přípravy na jídlo. Byl tam dost přesný režim jídla. Asi hodinu a půl před jídlem jsme měli vypít půl litru vody. Pak půl hodiny před jídlem vypít hořký bylinkový čaj. Pak bylo jídlo. Teď když jsem doma a dostanu hlad, nesáhnu po jídle, ale poprvé po vodě. Vypiju půl litru. Když přijde hlad podruhé, připravím si čaj a až vystydne, tak ho vypiji. No a když přijde hlad potřetí, tak se najím. Jo a po jídle se v sanatoriu dvě hodiny nemělo ani pít. No a když to takto spočtu, tak Tak mám tři jídla denně s výborným pitným režimem. Jde to skoro samo. A ten hlad, co se ozývá si začíná zvykat, že nejdřív dvakrát zkouším, jeslti to přeci jen nebyla žízeň. Snad si na to zvyknu, zatím to funguje :)
Dodatek pro věřící
Volba cesty je důelžitá i pro věřící. Cestou je sám Ježíš. "Já jsem ta cesta, pravda, život". Můžeme Ježíše vyzvat, aby nám pomohl s výběrem té cesty, která je pro nás nejlepší. A hlavně jej přizvat, aby s námi na té cestě šel. Abychom se měli o koho opřít, když nebudeme schopni pokračovat.
U Lukáše 14,28 čteme: Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. ‚To je ten člověk,‘ řeknou, který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘
Máme být "rozumnými staviteli", tedy jednak stavět na správném základu a dopředu si spočítat, zda máme na to, co chceme.
No a nakonec Ježíš je nejlepším pomocníkem na cestě, můžeme se k němu kdykoli obrátit...
