Mýty o Božím hlasu k nám.

Bůh k nám mluví. Jako věřící tomu věříme. Ti kteří se přímo nepovažují za věřící, často věří v jakýsi hlas zhůry. Nebo na intuici. Nebo na mocnou přírodu. Na poklepání na dřevo. Na cokoli. Ale jak ten "hlas zhůry" rozpoznat? Jak Bůh k nám mluví? Máme své předsudky a představy. Jen tři mýty chci zmínit.

rozhodování

Bůh nepotřebuje zázraky.

Někdy si myslíme my, že zázraky potřebujeme. Aby k nám Bůh promluvil jasným hlasem. Abychom věděli, jak se máme rozhodnout ve složitých životních situacích. Kdy skutečně nevíme, voláme a nic. Potřebujeme Boží ujištění, že se rozhodneme správně. Bůh k nám může ale promluvit naprosto normálním způsobem. Takovým, že to ani nebudeme považovat z Boží hlas. Třeba tak, že se zamyslíme a poslechneme "selský rozum". Nebo tak, že nám někdo poradí.

Rozhodovat se ve složitých situacích podle náhodně nalezeného verše nebo náhlého osvícení může znamenat, že "zahodíme svůj rozum do koše". Když věříme, že své schopnosti máme od Boha, proč je nepoužíváme?

Nepotřebujeme se rozhodnout tím nejsprávnějším způsobem.

Nejsprávnější rozhodnutí často neexistuje. Třeba jsou jen dvě špatná. Které je lepší a které horší? Sofiina volba. Nebo další možnost prostě nevidíme. Legální možností je také se nerozhodnout. Ale i to je rozhodnutí. "Milujícím Boha ale všechny věci napomáhají k dobrému". To víme z bible. Pomáhají tedy i ty špatné. I ta rozhodnutí, která nebyla ta NEJ.

Důležitější než optimální rozhodnutí je "milování Boha". A tedy i lidi okolo nás. Pak se všechno může obrátit k dobrému. A tím nejdůležitějším v rozhodování není správné rozhodování, ale rozhodování samo. Chtěli bychom na druhé nebo na Boha dát to břímě rozhodnutí. Třeba proto, abychom za svá rozhodnutí nemuseli být zodpovědní právě my sami. To určitě není ta správná volba.

Není pravda, že Bůh nikdy něco nedělá.

Bohu v principu málo rozumíme. Jen nahlížíme do nekonečnosti. Job po mnoha osobních zkušenostech a přemýšlení prohlásil o Božím jednání: "Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám." Pokud nám někdo bude tvrdit, že "Bůh nikdy nedopustí ...", tak se mějme na pozoru.

Nejsme schopni vždy porozumět tomu, co Bůh dopouští, co je pro nás zkouškou ani to, co Bůh chtěl nebo nechtěl. Mnoho věci se děje, které Bůh nechtěl. Mnoho z toho, co Bůh očividně chtěl, se nestalo.

Jediné, co víme, je "že Bůh je láska". Kdo nemiluje, nepoznal Boha.