Máte doma mušky? Takové malinké, které jdou na jakoukoli zeleninu a ovoce. Pěstujeme i ve městě rajčata a když je jen odložíme na kuchyňský pult, tak se to muškami jen hemží. Tedy když si jdu vzít rajče, tak vypadá, že tam mušky nejsou. Jakmile ale jedno rajče zvednu, tak se doslova zvedne oblak mušek. Hrůza, najednou jsou mušky všude, krouží mi okolo hlavy...
Každý rok se objevují znovu a znovu. Vždy tak na dva tři měsíce a pak je zase pokoj. Jdou na cokoli naříznutého, nahnilého, okousaného. Milují ohryzky a pecky od ovoce. Bojím se vyhazovat pecky do odpadkového koše, protože příště pak při plivnutí pecky do koše se zvednou desítky mušek přímo proti obličeji. Brrrr. Jsou jich stovky. Kde se vzaly? Je možné se jich nějak zbavit?Jsou takovou pohromou spolu se zahradními slimáky importovanými ze Španělska. Kde je původní domov těch mušek zatím nevím. Ale i kdybych věděl, tak boj proti nim je marný. Tedy není možné je vyhubit, pouze trochu zmírnit jejich počet. Mohu bojovat, ale boj je předem nekonečný, vítěz nejasný a spíše to budou ty mušky, kdo má na to vyhrát. Já je svými akcemi jen tak trochu podráždím.
Vzpomínám si na svá bojování proti muškám. Začalo to asi před deseti nebo patnácti lety. Napadá mě, nejsou ty mušky tady až po roce dva tisíce? Předtím si nejsem vědom, že by mi způsobovali nějaké nepříjemnosti. Třeba jsem jen zestárnul a tak mi vadí to, co mi dříve nevadilo...
První, co jsem použil v boji proti muškám, byly mucholapky. Ty doporučovali v drogerii, tak jsem vyvěsil po bytě lepkavé pásky. Několik mušek se tam skutečně přilepilo, ale byly to desítky, ostatní si spokojeně lítaly jinde. Mucholapky chytaly spíše ty větší mouchy, muškám se podařilo se nepřilepit. I jsem to pozoroval - malá muška sedla "na lep", ale asi jak je lehounká, tak se odlepila a normálně odletěla. Možná si pak musela nohy očistit, ale pro její velikost nebo malost to nejsme schopen pozorovat. Na co mucholapky fungovaly dobře jsou naše děti a my. Přilepili jsme se vícekrát než kolik mušek se přilepilo.
Pak mi doporučili masožravé rostliny. Prý tam, kde je masožravka, prý mušky nejsou. Vyzkoušel jsem několik druhů rostlinek, ale na ten správný nenarazil. Výsledek byl vždy, že masožravka začala chřednout. Po roce nebo po dvou. Snažil jsem i mušky chytat a masožravku vzkřísit, ale nepovedlo se.
Další rok jsem pak vymyslel a zkoušel fyzickou likvidaci. Plácačka na mouchy ale na ně nefungovala, mušky často proletěly skrze díry mucholapky. A plácačka byla taky pomalá, ty mušky létají jako akrobati a plácnout je není možné. I proto, že skoro nikdy nesedí na rovné ploše, ale na rozích, úchytkách, na pověšených příborech, na utěrce. Prostě tam, kde je není možné zasáhnout. Poměrně účinné bylo je zasahovat složenými novinami. Musí se to proti mušce - tak, aby se jakoby na noviny dívala. Přímo proti ní a ona asi váhá na kterou stranu uletět a jde jí plesknout. Musí to být rychlé PLESK! Bylo to poměrně účinné, ale mělo to dva velké nedostatky. Potřeboval bych na to alespoň poloviční úvazek. To nestačí ráno a večer, ale několikrát za den. Dál pak bylo nepříjemné, že všechny držáky a rohy skříněk byly od mušek špinavé. Takové červeno černé šmouhy. Když jsem mouchu plácnul na stěně, tak to tam je dodnes. A jako poslední nevýhoda se mi nakonec jevila jakási nehumánnost resp. nemuškovnost celé akce. Přeci jen jsou to živí tvorové... Ať si ale jdou někam jinam
V současné době používám třetí likvidační zbraň a tou je vysavač. Je to účinné a necítím se při tom špatně. Jenom se musí častěji vyndávat a uklízet vysavač. Abych se přiznal nezkoumám, co se muškami stane po vysání. Vysávám současně i pavučiny s pavouky, tak možná že dodávám žrádlo pavoukům. Nebo se udusí spolu s pavouky? Nevím a zkoumat to nebudu...
Co je ale zajímavé, je pozorovat, jak mušku vysavač vcucne. Má to totiž dvě fáze. První je, že se přiblížím tak blízko, že proud vzduchu ohne mušce křídla. Nohama se pořád drží, není ji možné odlepit. Pak ale po chvíli zkusí udělat to, co je jí vlastní. Vzlétne, ale křídla už ji neodnesou, kam by chtěla. Říkám si, že jsem jí doslova ukradl křídla. Bez křídel je muška bezbranná. Její účinná ale jediná zbraň jí vypoví službu. Jakmile jsou křídla moje, je moje už celá muška. Snad to nezní moc sadisticky.
Přemýšlím také, jak jsem na tom s křídly já sám. Zda moje křídla slouží mně samotnému k mému rozletu. Nebo zda moje křídla mi ukradl můj zaměstnavatel a pak musím letět tam, kam on chce a ne tam, kam bych já chtěl. Možná se to stalo i nám více lidem. Vzali nám křídla. Kdo nám je vzal? Ten, komu jsme zpočátku důvěřovali. Ten, kdo nám platí na náš čas. Za naši práci. Nemusí to tak být, ale asi často je. Tím, že jsme k něčemu nuceni, něco se od nás očekává, tím jsme svazováni. Nemůžeme se rozletět tak, jak bychom to chtěli. A pak se stává, že už ani o svých křídlech nevíme. Zapomněli jsme létat. A když nám to někdo připomene, tak odpovíme, aby se držel při zemi. Létat je nebezpečné. Člověk se může vydat vstříc nebezpečí. Taková muška když spadne z výšky na zem, nic se jí nestane.
