Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Před několika lety jsem psal psal více do blogu. Chodil jsem do práce a byla to pro mě taková příjemná relaxace. Ne, že bych práci šidil, ale šlo to dohromady a spíš mi to pomáhalo. Dělal jsem jako IT specialista a tak jsem si potřeboval "odskočit" od těch neživých IT kódů trochu k lidem.
Do práce nechodím, organizuji si ji sám, a tak ten čas si teď musím udělat, utrhnout z něčeho, co by se dalo také udělat. A možná to znáte - když se o něco snažíte, tak to zrovna nejde. A teď s tímto blogováním.
První klacek pod nohama. Zamítnutí žádosti o vstup do diskusí
Napsal jsem článek, docela ho lidé četli a také se tam jedna paní ozvala do diskuse. Chtěl jsem jí odpovědět a tak jsem se musel přihlásit jako ten, kdo může psát do diskuse. A ejhle. nemohu. Nemohu odpovídat lidem na to, co mi tam napíšou. Zkouším se nějak odvolat a není to možné...
Druhý klacek pod nohama - u vašeho účtu jsme odstranili profilovou fotografii
Chtěl jsem si změnit svoji fotku a taky to nejde. A taky nevím, čem je problém. Tady mi odpověděli, asi deset důvodů, proč to nejde. Mohu si vybrat, ale skutečný důvod také nevím. Proč? To asi když zkusím, třeba to půjde.
Třetí klacek pod nohama - Váš článek jsme byli nuceni stáhnout z hlavní strany Blogu iDNES pouze na Váš soukromý blog.
Tak to si říkám, to už je moc. Proč mi všechno zamítají? Tady v tom článku se asi nelíbily moje odkazy v čllánku, brali to jako reklamu. Já jsem ale chtěl jen být konkrétní, nepsat něco jen tak.
Tak asi musím jít do sebe. Nechám se odradit nebo ne? Mám takový pocit, že "všechno se nedaří". Na co sáhnu, to nejde...
