Jsem šťastný, že jsem šťastný

Štěstí je pro nás každého žádaný stav. Chceme mít alespoň trochu štěstí, prý taková „muška jen zlatá“ znamená štěstí. Štěstí také přeje připraveným, ale pak se také řekne, že štěstí nepřichází dvakrát, ale neštěstí nepřichází samo

Goethe také řekl, že šťastný je jen ten, kdo miluje...

Štěstí, tedy mít štěstí je krásné a občas se nám to podaří, že „máme štěstí“. Chápeme to tak, že něco se podařilo lépe, než jsme očekávali. Mohlo se to pokazit, ale nepokazilo – tedy naštěstí. Být šťastný se štěstím souvisí jako slovo, ale ve skutečnosti je mezi nimi veliký rozdíl. Štěstí je totiž krátkodobé, nebo jednorázové, kdežto „být šťastný“ je stav, který nějako dobu trvá. Někdy ho zažijeme jen krátce a pak zase déle ne. Rádi vzpomínáme na své šťastné okamžiky z dětství. Ale to také ne všichni.

Jste šťastni? Doopravdy šťastni? Málokdo dokáže odpovědět ano. Mně se stalo, že jsem prožil stav, že jsem byl „šťastný, že jsem byl šťastný“. Takové jaké si dvojnásobné štěstí. Nebo dokonce štěstí na kvadrát. Byl jsem totiž docela naštvaný, nedařilo se mi dokončit věc, která měla už být dávno hotová. Konkrétně měli jsme už odjíždět na dovolenou na chalupu a já pořád opravoval popelník od krbu. Šlo o to probrousit vzduchové spáry, aby krb dobře větral. A do té litiny to nešlo, i když jsem koupil speciální vrtáky. A jak to nešlo, tak jsem se rozhodl, že navzdory časovému talku se půjdu proběhnout. Vždy mi to pomůže, nějak srovná věci v hlavě. Tím, že při běhu se toho moc nedá dělat, se i myšlení trochu omezí. A při běhu mě napadají úžasné věci. Možná že se konečně může projevit podvědomí, které moje vědomí pořád zatlačuje do nevědomí. No a při běhu mě napadla myšlenka, jak popelník spravit jednoduše bez vrtání. Několik hodin jsem se o něco neúspěšně snažil a pak během půlhodinky běhu a následných deseti minut bylo vše hotovo bez vrtání a mohli jsme odjet.

Toto je ale jen příběh na pozadí toho, co chci popsat. Když jsem totiž běžel, začal jsem se cítit velmi dobře. Takové vnitřní štěstí. A poté, co přišel onen nápad, jsem začal cítit radost z toho, že mám radost, že se to podařilo vyřešit. Byl jsem šťastný z toho, že si mohu dovolit být šťastný. Dlouho jsem se za něčím honil a ono stačilo trochu poodstoupit, jakoby se na to vykašlat, mít možnost se na věc podívat z nadhledu.

Těším s na další okamžik, kdy zažiju pocit štěstí. A už teď se připravuji na to, že budu šťastný. Až to přijde, bude moje štěstí dvojnásobné. Zkuste to také. Možná právě v tom je smysl rčení, že štěstí přeje připraveným. Nejenom to, že se nám něco „náhodou“ podaří, věci se stanou tak, jak jsme chtěli, máme zelenou vlnu.

Říká se, že to, na co čekáme, to se stává. Říká se tomu také sebenaplňující proroctví. A zejména se to aplikuje na negativní události. „Dneska je den blbec“. Když si to řeknu, tak bude. „Tu zkoušku určitě nedám“. Ok, když nedám, tak se mi to může splnit. Ale mohu to zkusit také obrátit – mohu očekávat štěstí. A když ono přijde, tak být doopravdy šťastný. Šťastný z toho, že jsem byl šťastný. A z toho se mohu radovat i za chvíli, i když si večer vzpomenu, co jsem prožil. A třeba když to bylo jen na chvilku mezi těmi všemi maléry. Ale když jsem na štěstí připraven, mohu to prožít doopravdy a pořádně!