Jsem šťastný, že jsem naštvaný

Napsal jsem před pár dny, že jsem šťastný, že jsem šťastný a ještě před tím, že jsem naštvaný, že jsem naštvaný. A teď jsem zažil něco, co mě nadchlo - byl jsem šťastný, že jsem byl naštvaný!

Nevím, zda se může stát, že by člověk mohl být naštvaný, že je šťastný. Třeba to taky někdy přijde...

Zjistil jsem totiž, že emoce jsou neutrální. Je jen naší věcí, jak si je vykládáme. Jsou jako atomová energie. Na základě nějakých impulzů a našeho vnitřního nastavení nás něco naštve. Je to takové automatické, moc se tomu nemůžeme bránit.

Jakési výzkumy ukazují, že nástup emoce je tak rychlý, že je možné jej zachytit rozumově jen v prvních pár desetinách sekundy. Tedy, že to vlastně nejde. Já jsem schopen si uvědomit, že emoce nastupuje v rámci několika vteřin. jediná snad možná obrana proti takovéto emoci je být na ni připravený a pak je mohu zachytnout.

Mé naštvání mi způsobilo velikou radost proto, že jsem si uvědomil, že mi něco není lhostejné. Potřeboval jsem stáhnout fotky z mobilu Nokia, který má moje žena. Na počítači se prostě neobjevila obrazovka, že se propojení podařilo. Taková blbost mě naštvala. Pak se mi to podařilo na jiném počítači bez problému. 

Ale uvědomil jsem si dvě věci a z toho jsem právě šťastný - potřebuji ty věci umět udělat. Už se mi to stalo několikrát a já to pořád neumím! To mě naštvalo. Tedy vlastně jsem se zlobil na mobil a wokna, ale byla v tom moje neschopnost.

A pak za druhé mi to vzalo nějaký čas, který už jsem měl naplánovaný na psaní. Kvůli pitomým windowsům nebudu mít čas na to, co mě baví! A tak jsem si uvědomil, že mám něco rád a měl bych se tomu více věnovat. 

Takže dvojí osobní poučení v jednom malém naštvání. Jsem Šťastný, že jsem byl naštvaný!!! I když teda v tu chvíli bylo naštvání tak silné, že jsem málem ten mobil  rozbil a i myš, kterou jsem držel v ruce...