Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Já jsem tak šťastný!

Tak to už se mi nepodařilo říct hodně dlouho. Vůbec si vlastně nepamatuji, že bych to kdy řekl nahlas. Když se nám narodili kluci, tak jsme byli šťastní určitě. Když rostli, když jsme zažívali jejich úspěchy i co se jim nedařilo. Ale vůbec si nevzpomínám, že bych kdy řekl "jsem šťastný". Tak nějak to bylo samozřejmé z toho, že jsme byli spolu, že jsme se mohli na sebe spolehnout. Tak nějak jsme to předpokládali a nikdy přímo nevyjádřili. 

Možná jednou přeci jen, ve formě otázky. Vzpomínám, že jsme byli někde v parku s dětmi. Oni si hráli a já se zeptal: "Jsi šťastná?" A žena odpověděla otázkou "A ty jsi šťastný?" Tak nějak jsme na svoje otázky předpokládali odpověď, ale sami ji nevyřkli. Možná nám to vzájemně bylo vidět na očích. Možná nebylo třeba na takové otázky odpovídat. Možná. Ale taky možná je škoda, že jsme to nevyslovili. Proč to neříct?

Proč občas nevyslovíme, co máme na srdci? Něco, co by druhému pomohlo. Proč neříct druhému, že jsem s ním šťasten?

Přemýšlím teď, že jsem prožil věc, na kterou jsem se dlouho připravoval. Současně se na ni těšil i také měl veliké obavy. A povedla se! A já jsem cítil, že se mi začíná plnit můj sen. Skoro bych rád rezervovaně napsal "možná začíná". A možná v tom "možná" je skrytý i ten důvod, proč jsme si dříve se ženou neřekli nahlas to, co jsme prožívali. Možná abychom vyslovením toto nezahnali. Abychom si třeba neuvědomili, že zase tak úplně šťastni nejsme. Že třeba ještě něco málo k tomu úplnému štěstí schází.

Já jsem dnes byl schopen říct své ženě, že jsem šťasten. Sám sebe jsem nepoznával. A tím, že jsem to vyslovil, se můj pocit nezmenšil, neralativizoval, ale utvrdil. Ano, cítím to, co jsem řekl. Z toho, co se povedlo i z toho, že jsem si vědom velké podpory od ní. Není to jen moje osobní spokojenost. A to i přes vědomí, že jsem si tuto podporu musel vybojovat. Že nepřišla sama. Možná jsem nepřipustil jinou možnost, nenechal si žádná zadní vrátka. Zkouším realizovat to, co mě naplňuje a dává mi novou dimenzi v mém životě. Možná si žena uvědomila, že se toho "držím jako klíště". Neumím pustit. Podobně jako buldok, který neumí povolit čelist, když se zahryzne. 

Uvědomil jsem si, že chci vyslovit svůj pocit. A vyšlo to ze mě úplně přirozeně. Jen jsem se tomu přestal bránit. A žena byla ráda. Možná více za mě samotného, že to baví. A dokázala tak přejít praktické věci, takové ty "přízemní ale nezbytné" - jako že zatím nevidí příliš moc, že by to mělo velký vliv na moje pracovní zařazení, uživení se. 

Prý muži jsme jako děti. Když máme nějakou hračku, neumíme ji pustit. Viděl jsem to na dětech - malá sestřička chtěla a po bráškovi hračku a on ji nechtěl pustit. Velký řev a bezradní rodiče. Zajímavá scéna. Takový možná jsem. Dítě, které neumí pustit hračku, se kterou si zrovna hraje. 

Vzpomínám na příběh, který mi žena říkala, když jsme spolu začali chodit. Kluk se kterým chodila přede mnou, ji obletoval. A už to trvalo nějakou chvíli a ona cítila, že by měla nějak projevit, že jeho vztah opětuje. A tak se rozhodla mu říct, že ho má ráda. A odhodlala se a řekla mu to. A pesně v té chvíli, kdy mu to říkala, si uvědomila, že ho ráda nemá. Až při vyslovení si uvědomila, co říká a jak to je doopravdy.

A možná právě toto je důvodem proč jsem i já se dříve vyhýbal sdělení toho, co prožívám. Abych nezjistil, že to není pravda. A kvůli takovému nepojmenování jsem se pak neuměl otevřít. Nebyl jsem schopen uchopit sama sebe, to co prožívám. 

Dnes je už situace jiná. Řekl jsem, že jsem šťasten. A jsem! Pořád to tak cítím. I když současně cítím, že by spousta věcí mohla být jinak a lépe. Zdraví, práce, vztahy. Určitě nejsem ideální manžel. Děti, byt, auto, dovolená ....na všem by se dalo pracovat... Jéje, to je věcí, které by mohly být podstatně lepší! Ale přes to všechno cítím, že se něco začalo, odstartovalo, co mi dává jakousi jiskru, náboj do života a proto mohu říct "jsem šťasten". A když to vidím napsané, cítím, že to není jen věta.

Možná mi někdo bude závidět. Je možné závidět, že někdo jiný se cítí dobře? Rád bych byl, kdyby se třeba někdo nakazil. Abychom se nebáli si říct, že máme z něčeho radost. Že se nám něco líbí. I když to ještě umíme. Ale silnějších výrazů se bojíme. Obdivuji tě. Jsi pro mě vzorem. Jsi úžasná! Tak jak ty by to nikdo jiný nedokázal! A k sobě umět říct: To se mi to povedlo. Mám z toho radost. Jsem šťastný, že jsem tě poznal.

Chci se to učit. Jedná se vlastně o sdělování vlastních emocí druhým. Chci se o to snažit. Tedy předávání těch kladných pocitů. Vyjadřování kritiky a takových stavů, co ublíží, to se učit nemusím. Ani nevím, kde jsem se naučil. Je to jaksi přirozené, jako plevel na zahrádce.

Budu se snažit na své zahrádce emocí pěstovat květy, které třeba druhé potěší... Možná je štěstí uměním být spokojen s tím, co mám. To by stálo za úvahu někdy příště...

Autor: Ludek Bouska | úterý 16.4.2013 7:07 | karma článku: 7,29 | přečteno: 382x
  • Další články autora

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík

Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.

28.4.2020 v 21:56 | Karma: 15,96 | Přečteno: 792x | Diskuse| Osobní

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek

Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...

24.4.2020 v 22:29 | Karma: 19,22 | Přečteno: 1445x | Diskuse| Osobní

Ludek Bouska

Klacky pod nohama II

Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...

5.1.2020 v 8:30 | Karma: 0 | Přečteno: 41x | Diskuse| Ostatní

Ludek Bouska

Začít podnikat v důchodu?

Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?

17.12.2019 v 7:00 | Karma: 8,89 | Přečteno: 333x | Diskuse| Ostatní

Ludek Bouska

Klacky pod nohama

Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...

14.12.2019 v 18:00 | Karma: 9,89 | Přečteno: 280x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Zemřel advokát Pavel Smutný, prezident Česko-izraelské obchodní komory

20. května 2024  9:51

V neděli 19. května zemřel ve věku nedožitých 65 let advokát, filantrop a prezident Česko-izraelské...

Íránský prezident je po smrti, potvrdila televize. Našly se trosky vrtulníku

20. května 2024  6:24,  aktualizováno  9:03

Íránský prezident Ebrahím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján zemřeli při nedělní...

Lajky nestačí, věda potřebuje peníze, říká nový ministr Ženíšek

20. května 2024

Premium Přichází nový ministr Marek Ženíšek, který má za úkol, slovy Miroslava Kalouska, „tančit na...

Za Česko chtějí do Bruselu i Slováci a Němec, šanci má až osm stran

20. května 2024  8:48

Do eurovoleb voleb zbývají necelé tři týdny. V pátek a v sobotu 7. a 8. června se rozhodne, kdo...

  • Počet článků 78
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 970x
Koučink hrou - hrajeme si na změnu. Kdo si hraje nezlobí!

Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!

Mám stránky 333coaching.cz. 

Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.

Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.

Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.

Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.