Základní rozdíl mezi desatery je v tom, že Jama-Nijama se zaměřuje na stav člověka a desatero bible na vztah k autoritě a vztahy mezi lidmi.
Jóga řeší především samotného člověka, jeho stav a to, co mu brání v rozvoji a co jej pozvedne na novou úroveň. Jama vyjadřuje zákazy, které člověku brání v tom něco dosáhnout, pozvednout se na vyšší úroveň.
Nenásilí, nelhaní, nekradení, neulpívání, zdrženlivost.
Nijama pak vyjadřuje ctnosti, o které máme usilovat. Jama je vyjádřena negativně - od čeho máme odejít a Nijama kladně, ke kterým je třeba směřovat.
Čistota, spokojenost, sebekázeň, poznávání, oddanost.
Biblické desatero je naopak vztahové. Prvních pět přikázání řeší vztah k autoritě a druhých pět vztah mezi lidmi. Autoritou je především Bůh sám ale pak i naši rodiče. Vztah k tomu, co mě převyšuje, co mě vymezuje moji pozici na světě. Když je budu ctít, mám zaslíbení, že se mi povede dobře. Zaslíbení, které je součástí pátého přikázání lze chápat jako zaslíbení z první části desatera.
Nemáš, neděláš, neneseš, pamatuj, cti.
Pět pravidel o vztazích mezi lidmi vyjadřují něco, co by stačilo pro ty nejlepší vztahy bez jiných velkých zákonů a předpisů. Skoro se dá říct, že kdyby všichni lidé dodržovali šesté až desáté přikázání, byl by na zemi skoro ráj...
Nezabíjíš, nesmilníš, nekradeš, nelžeš, nezávidíš.
No řekněte - nebylo by to skvělé, kdybychom všichni toto dodržovali? Stačilo by možná i jedno jediné "nezávidíš". Kdybychom nezáviděli, tak nemusíme lhát, nebudeme krást, smilnit ani zabíjet...
