Co má společné žebro se žebráním?
Jeli jsme s kamarády krásnou trasu na kole. Vlakem, pak přes Brdy a do Prahy zpět. Krásná trasa. Podzimní paleta listí na stromech, svěží vzduch, daleké výhledy. A i trochu nesmělého slunce. Paráda. Zpátky jsme se pak napojili se na povltavskou cyklostezku. Lidí přibylo. Někdo jezdí rychleji, jiný si to užívá. A najednou padám na kamaráda, on to ještě ustojí, ale já ne. Nohy vylétly samy z espédéček a jak široký, tak dlouhý se válím na zemi. Před námi se zastavili dva supercyklisti, jak prý to jezdíme!? Super vybarvení fešáci na super kolech. Vynadali nám a superrycholostí zase zmizeli. Kamarád, co jel za mnou mi pak řekl, co se stalo. Jeli tak rychle, že mě "slimáka" jeden z nich smetl. A ještě mi vynadal. Byl jsem asi v nesprávný čas na nesprávném místě.
Teď jsem už několik dní po pádu a zlomené žebro se pořád ozývá. Překvapuje mě, do kolika mých činností mi mluví. Dosud jsem o něm vlastně nevěděl a ono si žádá moji pozornost ve zvýšené míře. A tak trochu diktátorskou rétorikou.
Doktorka mi nařídila klidový režim. Žebro se nesmí hýbat, aby mohlo srůst. Tak už žádné kolo na několik týdnů. Nemohu ani běhat, lézt po skalách, chodit na túry, na hory. Teď se hraje přestávka. Pohyb a sport je pro mě relaxací, uvolněním. Když jsem nespokojený nebo naštvaný, tak si pohybem vybiju energii a jsem zase normální. Snad to moje milá a moji blízcí se mnou teď vydrží.
Představoval jsem si klidový režim jako válení se a spánek. Ale nemohu se převalit z boku na bok. Mohu ležet jen na zádech. Po dvou hodinách se budím bolestí. Musím změnit polohu. Druhá přijatelná poloha spočívá v jakémsi polosedu v křesle. Překvapuje mě, že i v tom se dá spát. Chvilku v posteli, chvilku v křesle. Ale i vstát z postele nebo z křesla je problém. V křesle se musím zvednout přes jednu rukou. Naštěstí mám houpací křeslo. To mírně rozhoupu a pak z něho v příslušný čas vyhupnu.
Nezvládám moc vstávání z postele. Probudil jsem se s přeleženými zády a současně plným močákem. Zkusil jsem to a projela mnou ostrá bolest. Aha, žebro je tady. Čauky, ani jsem tě nečekal. A tak jsem tam ležel a nemohl se zvednout. Představil jsem si, že nevydržím tlak močáku. Hrůza. Rychle ještě jednou a povedlo se. Začínám chápat, k čemu jsou ty elektrické postele, které člověka zvednou a napolohují.
Jízda autem. Manželka nerada řídí, tak jsem se hrdinně vsoukal za volant a chtěl se rozjet. A ouha! Naprosto nemohu odemknout zámek řadící páky. Pravé ruce ten pohyb není dopřán. Pak zpátečka. To se také Panu Žebru nelíbí. Takže po několikeré asistenci manželky se nakonec rozjíždím.
Spousta dalších maličkostí pro mě teď znamená problém. Myš na pravou ruku. Doběhnutí tramvaje. Stisk tlačítka ve výtahu do pátého patra. Obouvání bot. Odemknutí zámku. Obejmutí manželky. Zvednutí toho, co mi spadlo na zem. Musím dělat spoustu věcí "jen jednou rukou". Může to být skoro zábava, ale cítím to jako bezmoc. Jako žebrák. To spojení žebrání se zlomeným žebrem je na místě. Všechno, všechno je jiné...
Největší problém ale způsobují tlaky na hrudník. Nebo tedy z hrudníku ven. Kašel. Nemůžu si odkašlat. Jako by mě někdo píchnul jehlou. Hrůza. Vysmrkat se, ani náhodou. Kolega povídal vtip. Zasmát se teď není mojí prioritou. Chcete se smát a víte, že nesmíte. Už to začíná "se smát" ve mně a já z toho mám hrůzu.
Třešničkou na dortu je pobyt v královské trůnní místnosti. Zajímavé čekání. Aź to přijde a odejde. Nic neurychlím. Nátlak není přijatelný, počkejte si prosím. Třeba se tím něco učím. Čekání? Trpělivosti? V každém případě se těším, až se na tuto zkušenost budu dívat do minulého času. Třeba se tomu i zasměju...
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem naštvaný
Napsal jsem před pár dny, že jsem šťastný, že jsem šťastný a ještě před tím, že jsem naštvaný, že jsem naštvaný. A teď jsem zažil něco, co mě nadchlo - byl jsem šťastný, že jsem byl naštvaný!
Ludek Bouska
Jsem šťastný, že jsem šťastný
Štěstí je pro nás každého žádaný stav. Chceme mít alespoň trochu štěstí, prý taková „muška jen zlatá“ znamená štěstí. Štěstí také přeje připraveným, ale pak se také řekne, že štěstí nepřichází dvakrát, ale neštěstí nepřichází samo
Ludek Bouska
Vánoční stromek a úplně zdarma!
Máte rádi vánoční atmosféru se stromkem? A je vám líto krásných stromků, které musely být uříznuty kvůli Vánocům? A taky chcete ušetřit a nestát ve frontě na stromek?
Ludek Bouska
Jsem naštvaný, že jsem naštvaný…
Některé věci mě strašně dokáží naštvat. Tak, že jsem schopen být destruktivní. Ve vztazích, i vůči věcem nebo i vůči sobě. Jsem schopen v tu chvíli rozkopnout dveře. Vynadat někomu, udělat z něj blba. Vůči sobě tak, že ...
Ludek Bouska
Fandíme hokeji - každý jinak
Kamarád včera sehnal lístky na semifinále s Finskem. Na poslední chvíli, za sedmičku. Já jsem se dostal domů stejně až po deváté, ve chvíli, kdy to bylo 3:3. Zapneme televizi? Žena nechtěla ..
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.