Bůh se ptá Kaina, proč tak vzplanul a tedy proč je naštvaný na svého mladšího bratra Ábela. Oba přinesli oběť Bohu, ale jen ta Ábelova byla přijata. Přitom nikde pořádně není řečeno, proč zrovna ta Ábelova byla přijata a Kainovo nebyla. Jsou konstrukce, jak si to domyslet. Hlavní je ta, že obětovala se vždy zvířata, ne plody země, jak to udělal Kain. No ale ono nikde není řečeno, že toto Kain věděl. Do té doby vůbec nebylo řečeno, co by se mělo obětovat. Dokonce ani to, že by se mělo obětovat. A starší Kain jde svému mladšímu bratrovi příkladem a on je tím, kdo obětuje první. A jeho oběť není přijata a mladšího bráchy ano. Nenaštvalo by to každého?
Z čeho plynulo Kainovo naštvání? Co si myslel v tu chvíli? Nebo už byl v emocích? Když už měl zsinalou tvář? Co se děje v člověku, když zbledne (je sinalá tvář bledá?) ? Co to oznamená, když o někom řekneme "že by se v něm krve nedořezal"? Jaký je rozdíl, když někdo zrudne a nebo zbledne? Prožili jste to taky někdy? Je to hodně silný pocit? Dá se v tu chvíli rozumně uvažovat? Když už jsme v emocích, jak se nám myslí? Umíme se v emocích ovládat? Proč právě v tu chvíli mu Bůh připomíná, že zblednul? Nenaštvalo ho to ještě víc? Před tím ho to jen rozhodilo, zaskočilo a teď se skutečně naštval? Slyšeli jste někdy někoho chvílit, kdo si to podle vás vůbec nezasloužil? Jak jste se cítili? Co byste v tu chvíli udělali s tím, kdo byl nespravedlivě pochválen? Místo vás? Čekali jste ocenění a ono nejen nic, ale je všechno proti vám?
Co musel Kain cítít celou tu dobu, co on se lopotil a obdělával pole celý rok? Jak se musel ovládat, když se díval na bratra Ábela, který se velmi pravděpodobně jen tak procházel s ovcemi? A jinak nic nedělal? Nemohl ho docela právem považovat za flákače? Za člověka, kterému pořádná práce nevoní? Není to podobné jako mezi Marií a Martou v novém zákoně? Neměl Kain Ábela víc napomenout, aby také pracoval tak tvrdě jako on?
Která práce je těžší - práce rolníka nebo pastevce? Je to skutečně lehčí pást ovce než se rýpat v zemi? Potřebují zvířata projev nějakého vztahu, když se o ně staráme? Mohou zvířata projevovat vztah k nám? Jak je to hluboký vztah? Co cítíme, když se trápí zvíře, které máme rádi? Je správné mít silný vztah k zvířeti, když nám to může bránit navyzovat vztahy k lidem? Není to se zvířaty jednodušší? Má nás pes nás takové, jací jsme nebo jen proto, že se o něj staráme? Je lehčí psát než než opravovat auto nebo kopat jámu? Co je to "pořádá práce"?
Jak se nám líbí, když nás někdo mladší předeběhne? Dostane něco dřív než my? Udělá něco méně pracného než jsme udělali my a získá za to uznání a naše práce je celá nanic? A ještě nám nakonec dají mladšího (flákače) za vzor? Nenaštvalo by to i milujícího bratra? Když starší má pořád být vždy jako vzor a pak si přijde nějaké mládě a má lepší výsledky než my? Nenaštve to člověka? Máme právo se naštvat? Šlo v případě Kaina o naštvání nebo o šok? O něco s čím vůbec nepočítal?
Co Kainovi vyčítá Bůh, když ho vyzývá k tomu, aby "konal dobro"? Nestačí dělat to, co je nejlepší podle našeho přesvědčení? Kain dělal přesně to, co Bůh přikázal Adamovo rodině po vyhnání z Edenu - obdělával zemi. Bylo na tom něco špatného? Měl dělat ještě něco jiného? Měl si za své plodiny koupit nebo vyměnit od Ábela beránka k obětování?
Byl Kain zlý a Ábel dobrý? Co bylo na Kainově oběti zlé? Věděl Kain, že by správně měl obětovat beránka? Kdy se to mohl dozvědět? Obětoval už před ním někdy jeho otec Adam? Obětoval prvního beránka sám Bůh, když pak dal Adamovi a Evě kožené suknice? Poznal Adam o kterého beránka se jednalo, když viděl jeho kůži?
Co Ábel, bylo to pro něj snadné obětovat zvíře? Mladého beránka? Co asi jako pastýř cítil, když ho zabíjel? Není právě lítost nad zabitím krásného zvířete tím, ptoč se opozdil s obětí za Kainem? A opozdil se skutečně? Nebo to je jen za sebou napsáno a mohly být obě oběti společné? Jaký vztah měl Ábel ke staršímu bratrovi Kainovi? Proč ho vůbec nenapadlo, že ho chce zabít? Byl tak naivní? Nebo ještě pod vlivem toho, že musel zabít bezbranné zvíře?
Co vás naštve, vytočí, šokuje? Čím vás naštvou lidi okolo nás? Jsou to velké věci nebo nějaké maličkosti? Je někdo ve vašem okolí, kdo vás nemůže nikdy ničím vytočit? Chtěli byste být takoví, že vás nic nevyvede z míry? Nikdo vás nerozhodí? Jste vždycky nad věcí? Je to dobré být takovýto "nad"? Jakoby nadčlovk? Není naopak naprosto lidské, že máme emoce? Emoce, které nezvládáme? Které třeba nechceme mít? Za které se stydíme, ale bez nich to už nejsme my? Existoval někdy někdo, koho nikdo nenaštval?
Ježíš v chrámě, když vyháněl penězoměnce bičem a převracel jim stoly, byl v tu chvíli naštvaný? Nebo jen tak s nadhledem prásknul bičem?
Proč čteme v bibli o emocích docela často? O těch nezvládaných, ale i o těch pozitivních? Je možné se naučit směřovat emoce správným směrem? Aby emoce neničily, ale budovaly? Měl se právě toto naučit Kain? Co to znamená činit dobro?
