Jak jsem objevil virtuální realitu (1): Kudy do toho (co je třeba a bez čeho se obejdete)

Práce nebo odpočinek? Zábava nebo zdroj obživy? Učení se nových dovedností nebo ladění již osvojených? To všechno může být virtuální realita. Plus spoustou věcí, jež si teď ani nedokážeme představit.

Pár dní po vydání úvodního příspěvku tohoto seriálu jsem si psal s jedním naším úspěšným spisovatelem. Volně citováno prohlásil, že článek četl, ale že nehraje hry. Toto prohlášení mě donutilo k zamyšlení a revizi, zda jsem zdůraznil to podstatné. A ke svému překvapení jsem zjistil, že v konceptu dnešního dílu jsem již měl tu správnou první větu připravenou: první, co bychom si měli říct, je skutečnost, že Virtuální realita (dále jen VR), jak ji dnes vnímáme, není jen a pouze o hrách. Přesto s touto kategorií aplikací začneme. Neříká se zbytečně, že kdo si hraje, nezlobí… a navíc zrelaxovaný jedinec má více sil na skutečnou práci. O tom, kde ještě se s využitím VR lze setkat, si povíme později v "Kapitole 3. - Hra nebo nástroj?".

Abychom vůbec mohli s vážně míněnou VR zkušeností začít, budeme potřebovat alespoň základní vybavení. Detailnější rozdíly mezi jednotlivými značkami a modely si popíšeme v "Kapitole 4. - Co za co a k čemu".

“Už jsi byl na dvanáctce?” zeptal se mě jednoho dne kolega. “Je tam vé er ko.”Musel jsem přiznat, že nebyl. Měl jsem dost jiných věcí na práci, než chodit na nějaké vé er ko, ať už to znamenalo cokoli. Ale během pár příštích dnů jsem tuto otázku a jí podobné slyšel víckrát. Nakonec jsem podlehl a do dvanáctého patra vyrazil. Nechal jsem se navléknout do futuristicky vyhlížejícího vybavení a ponořil se do oceánu. A už mě měli.

O několik měsíců později si s kolegy prohlížíme prázdnou místnost, kam by se stejně vešel tak maximálně jeden jediný pracovní stůl a to kdo ví jestli. Úplně to vidím. Jedno čidlo do tamtoho rohu, druhé na zakrytý trám. Tohle půjde. A šlo...

V té době stála sada obsahující headset, dva ovladače a dva prostorové laserové snímače zhruba dvacet tisíc korun českých. Člověk tedy poctivě spoří do prasátka a za nějakou dobu, po niž hladoví, nikam nechodí a dvanáct hodin denně pracuje v naivní víře, že přesčasy mu zaměstnavatel zaplatí, vyrazí konečně a radostně s pytlem plným kovových mincí na nákupy. Headset kit je konečně doma.

Co dál? Najednou člověku dochází, že nemá svoji vysněnou VR sadu k čemu připojit. Jasně, bude potřebovat ještě nějaký stroj. Na rozdíl od HTC VIVE, sada Oculus Rift se v doporučeních alibisticky distancuje od použití notebooků s výmluvou, že jejich výkon není zatím dostačující. U HTC jsou svobodomyslnější a limitují vás hlavně výkonem grafické karty. Což překvapivě není to samé. Přesto se při pohledu na minimální specifikace zdá, že jsou na tom oba hlavní hráči na VR scéně současnosti v podstatě stejně. Nenechte se ale zmást. Minimální požadavky sice sebejistě tvrdí, že postačí procesor na úrovni Intel i5, určitě však nechoďte pod dospělé provedení i7ky. Nenalétněte ani na tvrzení, že 4GB paměti pro VIVE stačí. Berte alespoň 16GB. Ani u grafiky se nespokojte s deklarovanou NVidia GTX970… (viz níže konkrétní prověřená konfigurace). Zkrátka, najednou člověk zjistí, že nákup headsetu byla ta nejmenší nákladová položka. Na stroj, jímž jej bude napájet, je rozumné naspořit spíš tak dvojnásobek. Čtyřicet tisíc je tedy reálný odhad (poznámka: tahle suma by mohla být den za dnem nižší s tím, jak stoupají výkony a klesají ceny těch "výběhových", byť stále vyhovujících komponent).

Dobrá. Kráčíte-li po stejné stezce jako výše zmíněný člověk, pak jste právě překonali nástrahy počátečních nákladů. Máte sestaveno. Senzory je v lepším případě vhodné umístit na stěny, v tom provizorním si vystačíte s přenosnými stativy. Při takové volbě ale pozor - v zápalu hry je můžete velmi snadno porazit! Koukáte do helmy a ono nic. Že by nám ještě něco chybělo? No jasně, potřebujeme nějaké prostředí, program. Pro HTC VIVE je nejčastějším řešením napojení na systém Steam a jeho SteamVR utilitu. Případně můžete zkusit přímo VivePort. V obou případech budete potřebovat registraci, ale postačí vám i napojení na váš stávající google účet. Obě platformy podporují kromě HTC VIVE i Oculus Rift, kdybyste se z nějakého důvodu rozhodli jít touto cestou.

A je to. Opravdu? Ne, samozřejmě že ne. Potřebujeme udělat kalibraci. SteamVR vás tímto procesem provede. Bude po vás chtít vymezit prostor mezi senzory (umístěnými na úhlopříčce), definovat podlahu a napárovat ovladače. Tím jste už téměř připraveni. Zbývá nainstalovat nějakou VR aplikaci. Mezi těmi bezplatnými směle doporučuji The Lab, která vám dá slušnou představu o základech ovládání i možností vaší nové hračky. Chcete-li si trochu zafantazírovat a zapotit se u toho, určitě nevynechte hru Elven Assassin, která je zatím v “early access” režimu (což znamená, že ještě nemá finální podobu, ale už ji můžete zkoušet). Velice jednoduchá na pohled, ale se skvělým rozsahem ovládání, je sada NVidia VR FunHouse, umístěná do pouťového prostředí. Steam i VivePort jsou plné aplikací, jež vás mohou stát málo nebo hodně, to už je jen a jen na vašich osobních preferencích. V každém případě vítejte ve svém vlastním světě. Jak jej zabydlíte, je už jen a jen na vás.

První konfigurace aneb jak jsme začínali:
“Starý” headset HTC VIVE se stal prvním příspěvkem do sbírky. Helma je propojena svazkem kabelů k Link boxu, ten pak s PC spojuje jeden kabel hdmi a jeden USB. Helma má na sobě i kabel s konektorem pro připojení sluchátek, jež ale nebyly součástí balení. Člověk tedy může vzít jakákoli vlastní sluchátka a zapojit je sem, ale stejně tak je možné použít zvuk přímo z PC, ať už přes zesilovač nebo třeba jen konferenční reproduktor.
Jako PC posloužil stroj z výprodeje jedné z místních firem redukující své zdroje. Šlo o značkovou stanici s Intel i7 2600 na 3,4GHz a 16GB paměti, původně s plotnovým diskem 500GB při 7200 otáčkách, který ale časem nahradilo SSD řešení. Prozatimní zkušenost říká, že zrovna disk na výkon neměl zásadní vliv, nanejvýš se zrychlil start a ukončení systému. Podstatnou investicí se pak stala grafická karta. Po dlouhém váhání padl los na GIGABYTE GeForce GTX 1060 G1 Gaming a zdá se, že prozatím vyhovuje. A ještě přišla jedna podstatná změna původní konfigurace - výměna napájecího zdroje za výkonnější: původní standardní nahradil zdroj o výkonu 600W.

Závěrečný test: Víte, kolik váží dvacet tisíc korun českých ve dvacetikorunách?

Příště: Kapitola 2. Uživatel nebo vývojář?

Upoutávka:"Tak tahle hra je naprostá hloupost. Dokážu to napsat mnohem líp!"