Zakrnělé stáří vs. pružné mládí

aneb reakce na zajímavý článek, diskuzi a vůbec podnebí, které je podle mě již pěknou řádku let uměle vykrmováno a řádně přebíráno hráčskou veřejností zhruba mého a staršího věku...

K tomuto příspěvku mě svým způsobem donutil jeden článeček mého drahého Nikopola a následná trochu krátká, ale impuls dodávající diskuze. No a proč bych zaplňoval kamarádův blog (neber to osobně, draku :-P), když se daleko prostorněji a zaujatěji mnohem radši vyřádím a vyjádřím na tom svém zatuchlém kusu kódu.

Mám pocit, že se mezi hráči počítačových (konzolových atd.) her rozmáhá již několik let něco jako pavučina nostalgie, která lapí každého, kdo podlehne jejímu vábení. Ano, tato pavučina podle mě svým způsobem zpívá svou zrádnou skladbu a mění lidi na stádo, které vidí jen jednu pravdu. Mluvím např. o klasickém otřepaném názoru, že starší hry byly prostě lepší, hratelnější a zábavnější. No, já si to samozřejmě nemyslím.

Všichni jsme si samozřejmě prošli nějakou herní minulostí. Já osobně jsem vyrůstal na Sega Master Systému, Supernintendu a ačkoliv jsem zavadil o různá Atari a bůh ví jaké systémy, v mém ranném věku mi to bylo dost šumák. Každopádně jsem měl možnost zahrát si obrovskou spoustu her. V té době mě samozřejmě většina šíleně bavila, ale jak se jeví dnes? Otázka proč byly hry lepší s odpovědí, že byly hratelnější a zábavnější neobstojí... u mě ne a na svou obranu dodávám – zkuste si to. Kolik z těch skvělých a superhratelných a zábavných her by vaší pozornost udrželo nyní. Dovolím si tvrdit, že jen naprosto mizivé minimum, jelikož na dnešní poměry jsou to ve většině hry v podstatě nehratelné, pomalé a nezáživné – jenom srovnejte prvního Prince of Persia s reinkarnací The Sands of Time a zkuste to objektivně. Je v dnešní době první Princ ta hra, kterou byste se opravdu bavili nebo by vás hřála u srdce spíše vzpomínka na mladí?

Proč si ovšem dovoluji tvrdit, že nové hry jsou prostě lepší než ty z minulosti a čemu vlastně říkám nové hry... Všimněte si, že se většina lidí vrací do herní historie tak do éry +- Duke Nukema, tzn. rok 1997, pokud se nemýlím. Ovšem jsou i tací, kteří se dívají radši tak ještě trochu dále. Kámen úrazu podobných diskuzí je pak přesně doba, od které jednotlivci začínají dělit nové a staré hry. Důležité je potom zřejmě nemíchat v diskuzi, kde se střetává Golden Axe s Gears of War něco mezi, protože to se potom můžeme bavit rovnou o tom, jaký vliv má pomočený sníh ve Finsku na znečištěné ovzduší v Praze. Prostě je to nesmysl. Chci tím jen naznačit, že v každé éře her se narodilo pár super skvostů, které mají svou jedinečnost, ale doba přinesla tituly lepší. Neříkám však ve všech aspektech, ale alespoň v některých. Tvrdím, že nové hry (ačkoliv obsahují jak brak tak špičku) přeci jenom nabízejí mnohem širší, zajímavější a hezčí vyžití. Jde ale jen o úhel pohledu, někdo dá na nostalgii a někdo na hratelnost. Osobně volím druhou variantu, většina starších her je z mého pohledu dneska prostě nehratelná. Jsem zvědav, zda tohle budu tvrdit za dalších deset let :-))

Řekl bych, že hlavně hratelnost se posunula někam úplně jinam a i tomu, čemu dneska říkáme nehratelná hra, bychom ještě před pár lety stavěli památníky. Ano, i já nedám dopustit na některé pecky herní minulosti a mají můj osobní pomník, ale také nezastávám názor, že ve většině bývaly hry lepší, hratelnější a zábavnější. Není to podle mě pravda, rozdíl je jen to, že se u dnešních her my sami neumíme tolik bavit, protože jsme jich zažili už tak moc, že nedokážeme tento pokrok vnímat a jen vzpomínáme na doby, kdy jsme je jenom a jenom hltali. Byly to však naše první hry, první zkušenosti a je to i tak trochu síla pavučiny...  hry jsou dle mého názoru dneska někde úplně jinde a jsem za to docela rád.