Hraní z nás dělá vojáky... nebo ne?

Aneb, jak moc špatný vliv na nás vlastně mají počítačové hry...

Můj článek tentokrát vyprovokovalo zpravodajství Fox News, jehož záznam nechám pod článkem. Mám z něj takový pocit, že lidi berou hry pořád jako nějakou škodlivou věc. Pořádně to nedovedu pochopit, přeci jenom je zde spousta faktorů, které mi jasně říkají – hry jsou ještě v klidu. Samozřejmě si řeknete, že od někoho kdo ty hry hraje jinou odpověď ani čekat nelze a máte pravdu.

Hry vs. Filmy

No, nadpis mluví za všechno. Takže si to shrňme. V násilných hrách se mlátěj, střílej, přejižděj atp. virtuální postavičky, které nemají s člověkem prakticky nic společného, tedy kromě podoby. V některých hrách je samozřejmě více či méně povedenou formou zábavy, které se mimochodem účastníte.

Teď se mrkneme na filmy. Násilné filmy obsahují prakticky to samé co násilné hry. Problém je jen v tom, že tam hrají opravdoví lidé, někdy jsou jejich herecké výkony pravdu strhující a vy máte opravdu pocit, že ten chlápek s pistolí je vrah. Fajn.

Verdikt této malé bitky jenže končí, co se vlivu na chování týče, jasně ve prospěch her. Přeci jenom si vezměme různé situace. V násilné hře někoho zastřelíte, vystřelí z něj krev, postavička spadne na zem a ve spoustě her prostě po čase zmizne. Pokud vás to baví, tak si hru zapnete znova a tak dále a tak dále. Jenom idiotovi lupne v hlavě a půjde někoho zabít doopravdy. Po násilném filmu naopak stoupá chuť si něco takového vyzkoušet, hlavně u mladších dětí, kterým jsou podobné filmy díky televizi zcela volně přístupné. Což je asi hlavní důvod malého vlivu her na násilnost jedince. Mimochodem – většina násilných her je prodejná až od 18 let, tedy stejně jako třeba pornografie.

Rating

Už jsem to nakousl výše, ale existuje i regulace zvaná rating. Ratingem se známkují hry a pomocí němu se selektují zákazníci, ke kterým se taková hra pak může dostat. Je to tedy informace pro rodiče, prodavače atp. Nemělo by se tedy stát, aby vašemu 15letému synkovi prodali hru s ratingem 18+. Realita je sice asi jiná a mnozí namítnou, že se to dá stejně někde stáhnout, ale to už je jiný problém, že?

Sex ve hrách

V tomto odstavci se zaměřím na spíše smutně úsměvné video pod článkem, kde se řeší hlavně jistá sexuální scéna ze hry Mass Effect. Nejenom, že se k této scénce, jak jsem se sám přesvědčil, nemůsíte vůbec dostat, vzhledem k různým herním mechanismům, ale hlavně – není v ní vidět nic kromě polibku a holých zad a to asi během 20 sekund hudby, tmy a pěkné atmosféry. Jistě hrozná věc, jak můžou dávat do her už i sex. Upřímně to také nechápu, hry jsou přeci jen pro děti. V kačerech, gumídcích také žádný sex není. Hahaha... Pevně věřím, že většina čtenářů tímto názorem netrpí a tedy je tento článek jenom malým shrnutím absurdity, která dělá z her obětního beránka společnosti. Společnosti, která ráda svádí spoustu špatných vlivů na zábavu, o které ví minimum, aneb kolik kritiků her je kdy opravdu hrálo. Nerad bych však bral hrám jisté procento vlivu na násilí. Nějaké tam určitě bude, ale to i u knih, hudby atd.

Nechtěl bych však, abyste si z článku odnesli jen pocit, že jde jen o násilí. Jenom se na něm asi nejlépe ilustruje, že hry jsou prostě jenom neškodný zdroj zábavy a ta jako taková může být extrémně různorodá.