Recenze na dokument Tantra Benjamina Tučka

Silně zaujatá zpráva o tom, jak to chodí na tantrickém trenažéru. Na dokument Benjamina Tučka s názvem Tantra, který nejprve vysílala HBO a v březnu 2011 přišel do českých kin, jsem byla upřímně zvědavá. Po jeho shlédnutí jsem dost zklamaná a trochu rozpačitá.

Aerofilms

Moje rozčarování by se dalo vyjádřit slovy jedné jednodušší, kriticky vyhraněné recenze na tento film, kde se píše: „Zajímáte se o východní náboženství, o způsoby jejich myšlení, případně o samotnou tantru? Tak pak právě pro vás tenhle dokument NENÍ.“ (celá recenze je k přečtení zde). Z filmu vůbec nezískáme dojem, že tantra je jednou z klasických východních duchovních cest, a to nikoliv tou nejjednodušší (mám-li věřit literatuře). Že tu jde o hledání a poznávání něčeho, co stojí mnohem výše než lidský život (světa, Boha, Vesmíru, Pravdy, ducha, bytí – ať si každý dosadí, co se mu líbí). Celé hledání se tu smrskává do sebepoznávání formou psychoher a psychodramat nebo erotických a sexuálních experimentů s tělem vlastním i s těly jiných spolukurzistů. Na to, že Tučkův film zcela opomíjí duchovní stránku tantry – tudíž její podstatu –, upozorňuje z jiného úhlu než oficiální filmová kritika  Eduard Selea a také Jiří Mazánek. Je to asi nejzávažnější výtka, která se dá k filmu vznést.

S tím souvisí výtky další: dokument jako žánr je definován snahou o objektivitu a o zachycení pohledu na dané téma z co nejvíce úhlů, často protikladných. To v Tučkově díle nenajdeme, film vyznívá jako propagace životního stylu tantrických seminářových frekventantů, k jejich konfrontaci s lidmi, kteří by sexualitu nebo duchovno pojímali jinak nebo měli s tantrou a jejími kurzy jiné než naprosto pozitivní zkušenosti, nedochází. V dokumentu by dále měla být odlišitelná pozice autora a pozice aktérů filmu, tvůrce by měl prokázat nadhled, případně distanc od dané věci. To se též neděje. Případně to podotýká asi nejkvalitnější recenze tohoto filmu od Kamila Fily, která je zde.

Film nám nepomůže zprostředkovat poznání, co to je tantra. Přináší nám pouze přibližnou představu o tom, jak to chodí na kurzech SkyDancing tantry s Johnem Hawkenem a Alanem Lowenem. To mě přivádí k zamyšlení, co se vlastně na těchto kurzech doopravdy děje. Podle mě jde o západní pokusy najít svoji životní cestu a více se sama poznat skrze skupinový sex. Formálně to má podobu relaxací, meditací, psychoher a psychodramat – Hawken uplatňuje svoji předchozí praxi divadelníka i psychiatra. Místy to přechází v erotické masáže, skupinový sex (ve filmu zřejmě imitovaný) a asistovaný sexkoučink. Myslím tím scénu, kdy tantrický asistent ručně dopomůže mladé ženě k prožití orgasmu, zatímco Hawken to sleduje a komentuje psychologické aspekty této věci. Poměrně silně působí i scéna s nekontrolovaně plačící ženou, kterou Alan Lowen drží v náručí, utěšuje ji a současně zbylým kurzistům přednáší na aktuální téma strach a bolest.

 

Tyto klíčové scény ve mně vyvolávají otázku, zdali byly profesionálně zvládnuty ve smyslu psychoterapeutického ošetření dotyčných žen. Pochybuji o tom. Podle mě by bylo na místě, kdyby se odehrávaly bez publika, v soukromí, kdyby nebyly součástí přednášky lektora a kdyby se lektor, či spíše v tomto případě terapeut, s plným nasazením a osobní angažovaností věnoval potřebné klientce. Může to trvat dny až týdny, než takový zážitek vstřebá, a profesionál by ji měl sledovat do doby, než bude v pořádku, a ujistit se o tom. To mě dále vede k tázání se, jde-li v kurzech podobného typu o osobní rovinu, nebo zda se všechny tam proběhlé scény a emoce mezi lidmi odehrávají neosobně, to znamená – s odsunutím osobnostních charakteristik spoluúčastníků, o kterých jako o lidech (a o jejich životě) toho vlastně příliš nevím a vědět nechci. Ve druhém případě musím konstatovat, že tahle cesta je možná dobrá jako trenažér k vyzkoušení jízdy v určitých energiích či emocích, je to ale trenažér, který život simuluje nepřesně a částečně.

 

Sběratelé seminářových prožitků mají často nepřiznané očekávání, že na nějaké takové akci konečně prožijí něco silného, otřásajícího, a tím nutně skutečného.  Bohužel ale neplatí - čím silnější emoce, tím je pravdivější. Předpoklad, že by silné emoce prožité ve skupině byly opravdovější než ty jemné prožívané o samotě nebo v intimitě s jedním partnerem, nefuguje. To by potom nejautentičtější mohl být prožitek davové psychózy nebo hysterický záchvat. Je zřejmé, že takový náhled na věc je nejen povrchní, ale i absurdní. Moje podezření, že podobné umělé semináře nepředstavují Život, se blíží jistotě. Neexistují tam vztahy mezi lidmi, cvičí se pouze vztah k sobě, jak to ostatně v dokumentu přiznává sám Hawken. Není chyba, že tu nejde o reálnou situaci, ale o emocionální a fyzický trenažér, jen je dobré si to přiznat a podle toho pak k takovým seminárním hrátkám přistupovat. On totiž nakonec může mít pravdu Marek Valíček, který je přesvědčen,  že by lidi měli umět pojmenovávat sex sexem. Pořádnému hovězímu steaku s pečeným bramborem taky neříkáme ovesná kaše jen proto, že kaše je zdravá." (Zdroj je zde.)

 

Dávám přednost reálným osobním vztahům nebo odzkoušeným technikám s předem definovaným cílem a profesionálním zabezpečením. Ani jedno jsem v kurzech, jak byly filmem Tantra jednostranně zpropagovány, nenašla. Duchovní život se tam odehrává nikoliv primárně na vědomé úrovni, ale v tom smyslu, že duchovně přínosné pro nás může být naprosto všechno, co v životě prožijeme, pokud jsme schopni se z toho vzpamatovat a poučit. Jinou spirituální nadstavbu tam nevidím.

 

Je příznačné, že dokument, v němž se to řečmi o duchovnu jen hemží, zůstal českou alternativní či esoterní scénou, pokud jde o veřejný ohlas, téměř ignorován a nediskutován – s výjimkou dvou zde zmiňovaných recenzí Eduarda Seley a Jiřího Mazánka. Nesrovnatelně větší pozornosti a téměř jednoznačného odmítnutí se mu dostalo od oficiálních filmových kritiků.

 

Další recenze na dokument Tantra jsou třeba zde:

http://www.cinemamagazine.cz/recenze/40263/tantra

Stručná, nemilosrdná recenze s malinko shovívavějším závěrem a zábavnou diskusí od Františka Fuky je tady http://www.fffilm.name/2011/03/recenze-tantra-40.html.

A táž recenze je i zde http://www.kinobox.cz/clanek/4887-recenze-tantra.

Další minirecenze zde http://www.houser.cz/film/recenze/8049-tantra-jak-se-hleda-stesti-s-cizim-prstem-v-zadku.htm.

Snad jediná pochvalná a nepříliš zasvěcená je tahle http://www.babinet.cz/clanek-7720-filmova-recenze-tantra-jiny-pohled-na-zivot-a-sex.html.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Hana Borovská | pondělí 28.1.2013 8:41 | karma článku: 10,55 | přečteno: 1496x