Sledovat tuhle krásku a občas vyzkoušet její praktické rady, mě stáleještě baví. V posledních dnech si zkouším otevřít třetí oko. Přiznávám, ženevím, k čemu mi to v životě bude. Přesto se držím tohoto videjka ainstrukcí v něm:
Po dýchání, uvolňování a všech těch rozvibrovávacích zvucích mě skutečně lehce brní ruce a nohy a bolí hlava. Brnění znám z jógy a pěti Tibeťanů, ze zpívání manter, bolení hlavy znám taky odjinud:-) Asi není dobré cvičit to při opalování na plném slunci… Ale podařilo se mi rozbolet hlavu i pod větrákem ve stínu. Super! První úspěch;-)
Podle diagnózy Teal z konce videa jsem hlavně vizuální typ a částečně taky duchovní. Při různých meditacích a podobných aktivitách mi vyvstávají obrazy a podobenství, které pak interpretuji, a do toho nebo nezávisle mě napadají myšlenky, někdy se vynořují věty. Mezi moje nejoblíbenější patří meditace Sanayi Roman ve zprostředkování Květy Kolouchové (více info zde http://www.pracenasobe.cz/stat-se-sluzebnikem-svetla/). Tohle sjíždím dost často, takže mám utvořené měřítko a při jeho vědomí zvědavě očekávám vjemy z otevírání třetího oka…
Od začátku jsou barvitější a ohraničenější než Květiny (alias Sanayiny) meditace, vlastně mi to Květu tak utlumilo, že při jejích meditacích, poslouchaných z nahrávek, bezpečně po několika minutách usínám. První den cvičení podle Teal vidím louku s jezírkem, v dáli velký starý dům a asi sebe, jak se povaluju na louce s 6 letou holčičkou a urostlou fenou zlatého retrívra. Je to výjev z budoucnosti, někde ve Švýcarsku. Vyděsím se, že žádné další malé dítě nechci, ale asi je to moje vnučka. Tak jo:-) S fenkou se máme moc rády, ležíme v objetí. Asi žiju se svou dcerou Eliškou, která je teď 10, to jsem moc ráda. Přichází dospělá žena, Eliška, a jdeme do domu. Vstupuji do svého pokoje v přízemí, je stinný s výhledem do parku, je v něm nějaká dnes neznámá léčivá technologie, kterou používám. V tomhle domě a pokoji dožiju v požehnaném věku. Říkám si: „Klidně.“ Když se dost nasytím výjevem, kladu nesouvisející praktické otázky, které se týkají mé finanční a profesní budoucnosti. Dostávám celkem konkrétní odpovědi, názvy bank, termíny. Beru to jako pojistku, čas ukáže, byla-li to pravda.
Druhý den se mi promítá hezký a poněkud fantaskní výjev u moře s delfíny o mé bližší budoucnosti tak za 4 roky. Bylo by to krásné - říkám teď - v procesu to nekomentuji, což se mi někdy daří velmi těžko, ale když Teal říká, že nemáme nic soudit… V závěrečné sérii praktických otázek se zajímám, co měla znamenat jedna moje epizodka s jistým mužem. Dostávám asi takovou odpověď, provázenou kroucením hlavy a shovívavým smíchem nezřetelného vyššího průvodce, moudrého starce: „Hanko, nech už toho, vůbec nic tam pro tebe není. To je konečná!“ A mám se soustředit na své věci, na svůj život. Hmm, tak tohle je mnohem rozumnější odpověď, než byla ta moje otázka (říkám teď:-). A taky si máme s Eliškou zajet na výlet do Blanska, bude se nám to líbit. – „Co budeme ksakru dělat v Blansku??!“ neudržím se a ptám se přímo v tom procesu.
Třetí den sleduju svoji krásnou, harmonickou minulost. Sluním se na mořském břehu, náhle je u mě hezký mladík, důrazně doporučuje, abych se oblékla, že by mě mohli sebrat vojáci. Je to asi 400 let př. Kristem, Thrácie. Oba odjíždíme na koních, já mám bělouše a světlý, jemný, vlající antický hábit. Ten mladík je moje láska a můj muž Théseus. Následují všelijaké milostné výjevy z našeho domova či spíš z přírody u něj. Jsem šťastná, naplněná, hýčkaná, milovaná žena. Do erotického výjevu u moře lezou mořské panny, prý jsem byla jednou z nich… To už mi připadá trochu moc. Ptám se, proč se mi to všechno ukazuje. Jak to souvisí se mnou tady a teď? Théseus říká: „Vzpomeň si, že dříve už jsi všechno měla, co jsi potřebovala, a byla jsi šťastná.“ Ovládala jsem různá umění, hrála na lyru, uměla léčit (obrázek zásuvky v našem domě naplněné vrchovatě křišťálem a jinými polodrahokamy), znala byliny, léčivé pokrmy, vědění, hovořila s filosofy, kteří byli našimi pravidelnými hosty. Zkrátka měla jsem a věděla vše (To teď jsem se dvěma tituly poněkud nedovzdělaná). Stačí si jen vzpomenout. To se mi moc líbí. Je to Pravda, brnká mi to na nějaké hluboce uložené strunky, které toužím rozeznít – říkám teď. A: děkuju. Hned jsem na to v procesu navázala a namítla: „Jenže jak v této době žít a být opravdovou a svobodnou ženou, jak nezhrubět, když se žádají výkony a je nutný výdělek…? - „Hanko, teď jsi v ulítlé době, teď to jde fakt blbě. Za tvého života začnou nějaké změny, ale…“ Nemám to řešit. Řešení to má pro mě individuální, ale systémové a kolektivní nemá prý cenu teď hledat. A zase nějaké finanční rady a předpovědi s nepravděpodobnými čísly. A vnucují mi furt to Blansko…
Další den jsem v sobě vygenerovala pochyby o praktickém dopadu a smyslu sledování budoucích a minulých výjevů. Výsledkem bylo, že se mi promítlo pracovní prostředí v době asi za tři čtvrtě roku, kde probíhaly nějaké typické akce, a moje celkem úspěšná prezentace. Uvědomuju si, že mě to vlastně nezajímá a po chvíli se sunu do své nějaké dávnější, snad atlantské minulosti. Souvislost je opět takové, že by bylo dobré oživit v sobě nyní své dřívější schopnosti. Pak výjev mozaikovatí a přechází rychle pár obrazů o mé úžasné budoucnosti. Spojnice se současností je taková, že mám být v pohybu a cvičit schopnosti, které mám, i když to viditelně s tou budoucností přímo nesouvisí. Spolu s roztříštěním těch dějů vnímám, že už mě ty obrazy tolik nezajímají. Zkouším tedy praktičtější sebeléčení. Ukazuje se mi kolem kyčlí, boků a hýždí omotaný černý šlahoun, dávám ho tedy pryč, nepátrám blíže, co to bylo. Nedostávám žádné zvláštní rady, jak pečovat o tělo, jen se mám držet těch starých a toho, co dělám.
Sleduju, jak mě postupně opouští zvědavost a jak mě stále méně láká pozorovat exotické výjevy, dokonce ani detaily vlastní budoucnosti nechci znát. Co nemá přímou spojitost se mnou tady a teď a není ukazatelem nejbližšího možného a nejlepšího kroku, který můžu udělat, je pro mě stále méně důležité a přitažlivé. Nejvíc se mě dotkla moudra, která ulevila mému aktuálnímu napětí (nemám zbytečně řešit proběhlé situace s lidmi, mám se zaměřit na to, co chci a co mám dělat já) nebo mě pomáhala se zorientovat (Stačí se jen rozpomenout.). Mírou všech věcí je člověk;-) Třeba se toho nakonec přesytím a třetí oko zavřu. A třeba najdu, k čemu může být channeling (otvírání třetího oka chápu jako průpravu k němu a jeho počátky) dobrý a podělím se o to. Jestli už to někdo víte nebo chcete sdílet své zkušenosti, ráda si to přečtu:-)
