Moje letní raw foodové dobrodružství: Jak se mi nedařilo

 Ze zprávy o mém letním raw dobrodružství byly vyškrtnuty ty nejhorší propadáky. Tímto se k nim přiznávám.

Dost velká část lidí, hlavně žen, se na raw chytne přes dortíky. I já. Oříšky, čokoládu, kokos miluju a připadalo mi skvělé, že někdo chystá moučníky, kde nejsou žádné prázdné kalorie z nevýživné mouky a vzduchové komůrky z nakypřeného (nebo nedejbože nakynutého!) těsta. Přitom mi usedalo srdce, když jsme si s mou Eliškou napůl dávaly chutný, tmavý, echt čokoládový, ale proklatě malý čokoládový dortík, řez za 110 Kč – v nezapomenutelném Secret of Raw (viz též úvod mého raw dobrodružství).

Snadná pomoc! Udělám si ty skvělé dortíky doma. Nejprve jsem vyzkoušela tento jahodový raw dort. Výrazně jsem ho zmutovala a dělala z polovičního množství surovin.

Recept:

korpus:

2 šálky neloupaných mandlí

2 lžíce kakaa (kakaa není nikdy dost, tady jsem to dodržela)

4 lžíce agávového sirupu (dala jsem dostupnější med)

2 lžíce kokosového tuku (dala jsem máslo)

Krém:

2 šálky kešu oříšků (dala jsem mandle)

1 šálek čerstvých jahod (Jenom? Vždyť je to ovocný dort! Dala jsem víc.)

3 lžíce agávového sirupu

3 lžíce kokosového tuku (Co s tím pořád mají? Substituce – viz výše.)

¼ šálku vody (A proč jako? Kašlu na to.)

Rozmixujeme mandle (já jsem je postrouhala strouhátkem na čokoládu, jde to hezky), smícháme s ostatními ingrediencemi a utvoříme tužší, lepivé těsto. Vtlačíme do formy (nebo při menší dávce, kterou jsem měla já, třeba do plastové dózy), korpus by měl mít tloušťku asi 0,5 cm. Umixujeme (podle původního receptu se kešu mají nejprve 3 hodiny máčet, já jsem mandle nemáčela) nebo rozmačkáme a umícháme suroviny na krém. Podle potřeby přidáváme vodu (tady jsem hodně šetřila, lze se obejít bez vody, v jahodách je jí dost). Krém natřeme na těsto, ozdobíme plátky jahod a vychladíme. Výsledek byl sympatický.

A docela chutný. Nakonec, jinak to ani dopadnout nemohlo:-) Už pejsek s kočičkou věděli, že když do dortu dají samé dobré věci, musí být dort dobrý. Jen mi to připadalo malinko tučné a moc sladké. Ještěže jsem udělala jen poloviční dávku a podávala jsem porce jako pro panenky, jinak bychom se s Eliškou přesladily. Takže to vlastně takový propadák nebyl. Já totiž propadáky v tomto článku řadím od nejmírnějších po nejhorší, zatím jsme u top moučníčku.

Jakmile jsem cukr vybruslila na inlinech, trochu mi otrnulo a chutě jsem se pustila do borůvkového dortíku z již použité knihy ultraštíhlé rowfoodistky Evy Neumannové (E.N., Adamova dieta – Vitariánské recepty od Evy, Praha: Práh, 2013).

Recept na 4 porce:

korpus:

4 polévkové lžíce lněných semínek

30 g předem namočených a vyloupaných mandlí (neloupala jsem a nemáčela)

80 g datlí

náplň:

200 g borůvek

120 g datlí

poleva:

50 g mandlí

2 lžičky citronové šťávy

trocha šťávy z borůvek (dala jsem pár celých borůvek)

2 lžíce bio medu medovicového (Co to je? Dala jsem prostě med.)

Rozmixujeme suroviny na korpus. Vzniklé těsto vmáčkneme do vymaštěné formy nebo třeba skla o průměru 20 cm, 2 cm okraje zahneme nahoru. Rozmixujeme borůvky a datle, namažeme touto náplní korpus a dáme vychladit. Rozmixujeme přísady na polevu. Postupně přidáváme vodu, aby vznikla hladká, ne moc řídká poleva. Naneseme polevu na dortík. Po 30 minutách chlazení můžeme podávat. Já jsem všechny tři vrstvy udělala hned najednou a teprve poté přes noc chladila.

Dortík sice nevypadal tak úchvatně jako v knize, ale byl pěkný. Velmi hezky působila kombinace tří vrstev, které postupně světlaly a nejsvětlejší byla poleva nahoře.

Opět mě překvapila sladká, přesladká chuť, způsobená převážně pouze datlemi. Na mě to bylo až moc. Koncentrát sladkých borůvek, kterým by místo sladké polevy, svědčilo spíš něco nakyslého, lehčího, svěžejšího.

Na semínkovo datlovém dortovém korpusu mi bylo nesmírně sympatické, že je opravdu jednoduchý a levný, hlavní hmotu tvoří datle, jejichž 200 gramový sáček je v Albertu k dostání asi za 17 Kč. I zlákalo mě to ještě k jednomu sladkému pokusu, tentokrát s jablečnou roládou.

Recept:

těsto:

6 lžíc lněného semínka

150 g datlí

kardamom

náplň:

2 strouhaná jablka (dala jsem tři)

2 lžičky medu (dala jsem víc, což se nevyplatilo)

citronová šťáva

(zdroj: Eva Neumannová, Adamova dieta – Vitariánské recepty od Evy, Praha: Práh, 2013).

Umeleme zvlášť len s kardamomem a datle. Měla jsem kardamom mletý, snažila jsem se rozmixovat lněná semínka turbo mixérovou rychlostí, což se nepodařilo a zůstala převážně vcelku. Na jejich rozemletí by to asi chtělo mlýnek na mák nebo na kávu. Nicméně jsem hmotu připravila. Těsto pak rozválíme na obdélník, poklademe jablky s citronem, pokapeme medem, stočíme a vychladíme. Vznikne jedna malá roládka, asi 10 řezů. Roládka nebyla příliš úhledná, ale to moje roládky nebývají.

Netrápila jsem se tím a pustila se do jídla. Ach jo, tohle se nepovedlo, byla to překardamovaná sláďora nejsláďorovatější. Dala jsem skoro dvě lžíce medu (jsem se asi přehlídla...), jak jsem zvyklá u štrůdlu. Byla jsem opravdu přešťastná, když jsem to měla snězené. Nesemletá semínka mě dloubala v útrobách kdesi u slepáku a já hloubala nad tím, že semínkovo oříškové tučné bomby bez vzduchu nemusí být úplně to nejlepší pro snadné trávení. Hmmm, ony mají pečené štrůdly z taženého těsta cosi do sebe a má svůj dobrý důvod, proč je těsto na ně nesladké, nakyslé, tenoučké a proč se do nich jablek dává třeba kilo, tedy výrazná hmotnostní převaha. Klasický štrůdl u mě jednoznačně válcuje jablečnou raw roládu.

Dělá se takhle:

těsto na 3 nohavice:

¼ kg hladké mouky (nebo špaldová, ta krásně křupe a má oříškovou příchuť, bohužel však dost podražila)

125 g Hery nebo másla

½ (asi 100 ml) kysané smetany

špetka soli

náplň:

1 kg nebo o trochu méně strouhaných, ideálně šťavnatých a kyselejších jablek

mletý mák podle chuti (v mém případě to znamená hodně)

(3 hrsti strouhanky nebo mleté ořechy – když není mák – to se mi nemůže stát:-)

skořice (nebo + ještě mletý hřebíček, kardamom)

3 lžíce (nebo podle chuti) medu

Těsto rozdělíme na třetiny, každou z nich postupně rozválíme na obdélník, naplníme v jeho horní části jablky s medem a kořením, bohatě zasypeme mákem, stočíme. Pečeme na mírno asi 20 min do růžova. Mňam!

Ale zpátky k mým propadákům. Po zjištění, že raw moučníčky pro mě při bližším ohledání ztratily dost ze své úchvatnosti, jsem zahájila mapování oblasti raw slaných placiček a kuliček, odpovídající v neraw „mrtvém“ světě (Kde si člověk může dát štrůdl a horkou kááávu...) zhruba oblasti karbanátků. Rozhodla jsem se, že to s tou Neumannovou ještě zkusím a vyrobím si celerové placičky.

Recept:

½ menšího celeru

20 g vlašských ořechů

2 lžíce lněného semínka (už mi trochu lezlo krkem)

2 lžíce kysaného zelí

špetka kmínu

lžička majoránky

1/3 červené cibule (dala jsem bílou)

(Chybí jim tam sůl, já jsem ji přidala.)

(zdroj: Eva Neumannová, Adamova dieta – Vitariánské recepty od Evy, Praha: Práh, 2013).

Nameleme ořechy a dáme stranou. Nastrouháme celer, nakrájíme cibulku, smícháme se zbylými surovinami a umixujeme. Tvarujeme tlustší placičky a obalujeme je v mletých ořechách. Výsledek vizuálně neurazil.

Chuťově to zpočátku bylo zajímavé, poté roztodivné. Když se to zajídalo salátovou oblohou, musela jsem uznat, že konzumace mi šla obstojně. Zvlášť ve srovnání s předchozí jablečnou roládou... Po několika hodinách však proti placičkám zaprotestoval žlučník a dloubanci v břiše mi dal důrazně najevo, že víc lněných semínek už nesnese a že syrový celer pro něj taky není to pravé ořechové. Tak jsem mu nalila pivo. A sobě taky.

Bylo to poprvé, co moje tělo odmítlo raw, a já to pak v dalších dnech respektovala. A dumala nad tím, že to má cosi do sebe, že si lidé zvykli některou těžko stravitelnou zeleninu vařit...

Možná jsem se o svých propadácích zatím nepsala proto, abych vypadala líp:-) Ale zcela určitě taky proto, že jsem měla za to, že se ostatní můžou inspirovat něčím, co mi chutnalo a co lze použít. Jenže: Co když existuje mnohem větší skupina lidí, kteří ocení zprávu o tom, že raw má své zrady a ne každému tělu sedne? Co když pro většinu lidí platí, že stoprocentní raw neznamená stoprocentně zdravou stravu?