Ezo krásku a u nás poměrně čerstvou spirituální hvězdu Teal Scott stáleještě sleduju, ale trochu zdrženlivěji a kritičtěji. Možná i kvůli tomu, žeotevírání třetího oka podle jejího návodu není takovej vodvaz, jak se mně na začátku zdálo.
Učinila jsem ještě pár platných pokusů, výjevy byly stále méně úžasné, vybledávaly a stávaly se pro mě nezajímavé. Praktické krátkodobé předpovědi se nesplnily. Párkrát mi to ještě zalichotilo a ukázalo mou skvělou, slavnou, vítěznou budoucnost za pár let, avšak když jsem se k tomu stavěla nevěřícně, channelingové entity to vzdaly a přestaly na mě plýtvat skvělými obrázky. Celkem jsem si otevírala třetí oko podle Teal pětkrát. Naposledy to vypadalo takhle: Neurčitá změť situací, které jsou možné, do žádné se mi nechce vstupovat. Nakonec se dostávám na oblohu s mráčky, obřím srdcem a slunečními paprsky. Pode mnou tuším rozvinutou krajinu pokročilé mimozemské civilizace někde u Siria… Náhle se vynořuje černý mrak a prostor se halí do temnoty. Nechci se na to dívat, letím nahoru ke světlu, pode mnou se mračí bouřka, míhají se blesky, no to já nemám zapotřebí… Prosím o nejvyšší možnou vizi a nejvyššího možného průvodce, se kterým můžu komunikovat. Objevuje se mohutný stařec, sedící na trůně v mracích, kolem něho je z poloviny bouřka a z poloviny jasné světlo. Zdá se, že je celkem dobře pobavený, neboť celou dobu sledoval moje počínání. Říká se shovívavým úsměvem asi toto: „Dobře to řídíš, Hanko, dobře to děláš.“ Připadám si jako štěně, kterému se poprvé podařilo postavit se na všechny nožičky, chvíli tak vydržet a nespadnout. Ale mají mě rádi – hurá! Je jasné, že dnes už žádné obrazy nebudou. Pokládám tedy pár otázek, týkajících se mého praktického života, a dostávám většinou obecné moudré, povzbudivé odpovědi, které neurazí a na které bych mohla přijít i sama v bdělém stavu – kdybych se trochu snažila.
Další dny jsem cítila výraznou nechuť a nezájem třetí oko otevírat. Tak jsem toho nechala. Tohle malé dobrodružství ve mně ale oživilo otázku, k čemu je channeling (= mimosmyslová komunikace s nehmotnými entitami, popř. mimosmyslový příjem informací z jiných světů) dobrý. Vadí mně, že ve videu o tom Teal Scott nic neříká, prostě předpokládá, že to budeme dělat, protože lidi jako ona to tak dělají.
Je dost důležité, o čem Teal ve svém návodě vůbec nemluví: že by se člověk před channelingem měl navibrovat co nejvýš, vybudit v sobě pocity štěstí, harmonie, čistoty, bezpečí. Dobře to jde, když co nejvíc vnímám vděčnost za cokoliv, co teď mám. Tohle ladění je možná druhý nejvýznamnější faktor, který rozhoduje, co channeling přinese. Prvním a rozhodujícím je upřímný zájem o takovou komunikaci a touha vidět a vědět. Kde je kvalitní poptávka v podobě palčivých otázek nebo jasného zadání, kterým směrem putovat, tam je – věřím – i kvalitní nabídka. Touha poznat Pravdu je nezbytný pohon, který dává channelingu smysl a směr.
A právě tohle při mém vlažném pokusu chybělo, protože to chybí i v instruktáži od Teal. Říká se tam jen, že otevření třetího oka nám umožňuje prožít „vyšší, multidimenzionální aspekty vědomí“. To je tak vyprázdněné, že se to téměř podobá tautologii „když uvidím, tak uvidím“. O něco dál v odkazovaném textu i videu nás má navnadit, že si můžeme v modu 4D prožít bombardování Hirošimy z pozice oběti i útočníka – proč bych to proboha dělala??? K čemu? Na konci jsme upozorňováni, že se nám může přihodit plno věcí – uvidíme shluky shodných čísel, porostou nám zrychleně vlasy, nehty, budeme možná emocionálně nevyrovnaní, budeme mít vyrážku či inspiraci, zkrátka je to všechno zábava… Je fakt, že to zní na první poslech zajímavě, ale taky odtažitě a libovolně a klidně by tam mohla být koláž jiných „vedlejších účinků“. Vyčítám tomuto videu od Teal Scott, že je to vlastně celé technikálie bez vyššího smyslu. Bezcílné bloumání. Jako by někdo prohlásil, že cestování je fajn, a zapomněl dodat, že záleží na tom, kam cestujeme, v jaké společnosti, s jakým cílem a zdali se na to vůbec hodíme a potřebujeme to.
Nepřišla jsem skoro vůbec na to, k čemu je dobrý channeling. Je to podobné, jako bych se ptala, k čemu je dobré cestování. Neexistuje odpověď, která by platila pro všechny. Trochu jsem možná přišla na to, jak to funguje u mě. Co se týče hloupoučkých „channelingových štěňat“, jako jsem já, je lepší mít před cestou přesné, pozitivní, ušlechtilé, často osobní zadání, co řešit a do kterých končin letět. Mít takové zadání, které ve mně hlodá a nedá mi spát, aby zajistilo dostatečný pohon – hlad po Pravdě a vyneslo mě do míst, kde najdu kvalitní odpověď. Neosvědčilo se mi, co doporučuje Teal, být jen pozorovatelem, vnímat, co přichází, a neřídit to. Zdá se mi, že je naopak dobré to řídit, dokonce někdy odpovědi zpochybnit, dokonce někdy i komunikaci s bytostí, která se mi nelíbí, odmítnout. Tohle všechno lépe uhlídají dva lidé, jeden zvenku v bdělém stavu řídí celý proces, hlídá směr a dodržování zadání, klade otázky, trvá na kvalitních, věcných odpovědích – pracuje s levou hemisférou mozku. A druhý, „pravohemisférový“ člověk se zanoří do jiných světů a „tlumočí“ poselství. Podobně to dělá třeba Pamela Kribbe (http://www.jeshua.cz/kdo-jsme-my/). Jestli získaná inspirace stojí za to, to si musí každý zhodnotit sám. Nejlépe podle jejích plodů ve vlastním životě. V mém životě ty plody ještě nejsou.
