Zážitky z plavání

Zima je katastrofický období, protože nerostou houby a normální mykolog strádá nedostatkem pohybu – pokud teda za pohyb nepočítáte mikroskopování při poslechu Anarchy in the UK od Sex Pistols. Po těžkým vnitřním boji jsem začal chodit plavat a řeknu vám, že je to někdy docela soda...

www

Jakožto nuzný akademik nevlastním žádnou VIP kartu do exkluzivního (lůze nepřístupnému) bazénu – dokonce ani pro VIP blogery nic takového neexistuje, a tak bylo jedinou možností plavčení s ostatní sockama v některém z pražských stadionů. Kvůli úspoře času se jako ideální jevila Slávie; sparťani prominou.

Když jsem poprvé viděl pochybnou podlahu v šatně, blahořečil jsem si, že mě napadlo vybavit se velice umělýma pantoflema od Vietnamců, od kterých jsem očekával snížení rizika napadení mých zhýčkaných chodidel nějakou přítulnou plísní – i u mykologa má totiž láska k houbám své ostře vymezené hranice. O skutečně eklhaftních skříňkách se snad ani zmiňovat nebudu, pořád si říkám, že si na věci budu nosit stolitrový igelitový pytel.

Potom, co se svléknete, přejdete do sprch, kde je vaší povinností se osprchovat a umýt. Tato samozřejmost je dokonce napsaná i na dveřích, ovšem po několika návštěvách bazénu získáte dojem, že s vámi chodí plavat také analfabeti a prasata (případně jejich kombinace). Někteří lidé totiž nepovažují za nutné se před vstupem do bazénu umýt. Jednou jsem se fakt dopálil, ale zkuste si stěžovat, když jste v rouše Adamově a před vámi stojí 130kilový týpek (hmotnost odhadnuta bez zlatých řetězů), který se zrovna netváří, že by si nechal něco vysvětlit.

Návštěvy institucí jako je veřejná plovárna vás, podobně jako třeba výsledky parlamentních voleb, spolehlivě odnaučí si svoje spoluobčany idealizovat. Překvapivě to není jenom špína, co by vám mohlo vadit. V bazénu tuhle plavala jakási dáma, která se možná vysprchovala, ale rozhodně si neumyla svůj vysoký šedivý drdol. Ve vlasech měla nějaký svinstvo (něco jako pudr), což neskutečně smrdělo. Něco podobnýho už jsem kdysi cítil jako malej kluk, když jsem někde vyhrabal kosmetickou taštičku po prababičce. No a tahle zatuchlá esence prehistorie se s vlnkami šířila po hladině a v okruhu 5-10 m od báby činila vzduch nedýchatelným a vodu přeměňovala v cosi s vlastnostmi ropné skvrny.

Bazén je vykachlíkovaná díra obdélníkovýho tvaru dlouhá 25 m a vyplněná vodou s větším či menším obsahem chlóru, případně jiné přátelské látky. Jeho šířka je téměř vždy nedostatečná pro počet přítomných plavců, což vyvolává další potíže. Většina lidí – včetně autora – chodí do bazénu plavat. Během 40 minut si prostě odplavu něco přes kilometr a jdu domů. Pro tento bohulibý cíl potřebuji volný pás o rozumné šířce. Bohužel ne všichni lidi chodí do bazénu plavat, např. některé ženy se tam chodí vykecávat. Jsou dvě, ideálně však tři, a plavou (velmi pomalu) vedle sebe. Problém je v tom, že takovéhle tři "plavkyně" s IQ tykve naprosto zablokují podstatnou část bazénu, protože se jim nedá vyhnout.

Zažil jsem dvě situace, kdy jsem měl chuť je utopit. V prvním případě to byly nějaký pipiny fifiny, který se bavily ve stylu "jako včera mi zase napsal Radim – no já vůbec jako nevim", v druhém případě to byly tři báby, který se (hlasitě) bavily o tom, kde všude a jak jejich čoklové serou v parku – opravdu skvělý téma do bazénu! Ne všichni ovšem plavou na délku. Jednou se jistá dáma rozhodla, že bude plavat našíř, a to ne u kraje, ale přibližně v jedné čtvrtině bazénu, takže se dokonale motala do dráhy všem.

No ale občas se zadaří a stane i něco vtipnýho. Posledně jsem se sušil po takovým tím velkým fénem (obrovská roura s mřížkou trčící ze zdi). Poctivě jsem si drbal hlavu ručníkem a když jsem se otočil, díval jsem se na přibližně pětiletou černošskou dívenku, jak stojí v zimní bundě a kulichu (!!!) přímo naproti a pozoruje mě. Ta situace mě poněkud vyvedla z míry, takže jsem ztuhle stál, jako bych před sebou spatřil něco podobně nepravděpodobnýho, např. lamu. V tu chvíli vrzly dveře, ze kterých vyšel její dámský doprovod, slečna okolo 25 let. Černošská holčička situaci okomentovala lakonicky. Ukázala na mě a poznamenala "pán nemá oblečení". No, to jsem fakt neměl – a tak jsem se uculil a ručník si přehodil kolem pasu...