Satanské verše aneb mýty a pravda o satanu

S hřibem satanem je to jako s lysohlávkami. Každý o něm slyšel, ale jen málokdo jej na vlastní oči viděl. Satan a mýty o něm mě provázejí už celá léta (aby nedošlo k nedorozumění - mám na mysli skutečně jen ten hřib). Kdysi dávno mě překvapil jeden kolega, který ve smrkovém houští našel pěkného „praváka“ (hřib smrkový). Jenomže hned jak jej utrhl, pojal podezření, že je to satan. Inu, za každým rohem čekej ďábla… Jak to tedy se satanem vlastně je? A co s ním mají společného satanisti?

Hřib satan (Boletus satanas).Jan Borovička

Je zajímavé, že existenci satana a nebezpečí z něho vyplývající si často uvědomují lidé, kteří houby sbírají v oblastech, kde při nejlepší vůli satan nemůže vyrůst. Je to totiž houba, která roste na půdách bohatých na vápno v teplých oblastech naší země (např. okolí Prahy, Polabí). To ovšem nechápou houbaři např. ve středním Posázaví, kteří za satana někdy považují (když pomineme blouznivce pochybujícími nad smrkovými hřiby) třeba jedlé koloděje či kováře. V rámci mykologické osvěty bych měl tento mýtus začít rozvracet, ale nějak mi vyhovuje, že plodnice v lese za chatou zůstávají bez povšimnutí…

Jako satan je běžně označován i tzv. hořčák (hřib žlučník), což je úplný nesmysl, nemá s ním nic společného – snad jen to, že se také nedá jíst (protože je hořký jako chinin). Jestli je hořký satan, opravdu netuším. Už malý polknutý kousek satana totiž dokáže vyvolat několikahodinový šavlový tanec (a moje zapálení pro vědu má své hranice). Takže kdyby to někdo zkusil, dejte vědět, jaké to bylo!

Satan straší snad ve všech našich lesích. Zdá se proto téměř neuvěřitelné, že lidé, kteří houby sbírají právě na místech, kde se satan vyskytuje, na potenciální nebezpečí této jedovaté houby nikterak nedají. V pražské Chuchli plodnice satanů přežívají jen krátkou dobu – všechny jsou bez milosti sebrány (a sežrány). Je to přece hřib, ne? V Polabí se satani také sbírají celkem běžně. Když jsem se jednoho takového houbaře ptal na zdravotní potíže po konzumaci tohoto (skutečně ďábelského) pokrmu, zamyslel se, a pak připustil, že jedné paní bylo teď o víkendu po jídle opravdu špatně. Nicméně nikdo si tento stav nedal do spojitosti s houbami – to by přece bylo špatně všem, ne?

Termolabilní jedovaté látky v satanech tak způsobují čas od času problémy citlivějším jedincům anebo tomu, kdo houbu nedostatečně tepelně upraví. Osobně mě satan, byť by byl dokonale uvařený, k jídlu vůbec neláká – nepříjemně páchne po hnijícím zelí. Neznalým houbařům však tento pach, jak se zdá, přebije pěkný pohled na hřib. Kromě toho je satan vzácná houba uvedená v Červeném seznamu ohrožených druhů. Nedělám si však iluze, že by právě to mohlo přispět k tomu, aby ho houbaři v našich lesích ušetřili. Třebas satan – je to přece jenom také hřib...

------------------------------------------------------------------------------

Vysvětlující poznámky:

1/ Hřib satan je jedovatá houba, dokonalou tepelnou úpravou se však jedovatost dá zcela odstranit. Syrový je prudce jedovatý (ale ne smrtelně), problémy způsobují i plodnice nedostatečně tepelně upravené.

2/ Hřib satan je poměrně vzácný. Poznáte jej podle bílého klobouku (viz foto) a červeného až žlutého třeně se síťkou. Existují ale i jiné podobné vzácné hřiby.

3/ Nepleťte si satan s kovářem, kolodějem, kříštěm ani s hořčákem (hřib žlučový). Jejich popis najdete v každém atlase hub.

4/ A abych odpověděl na řečnickou otázku z úvodního odstavce: Houbař pojídající satany nemusí být nutně satanista. Ale nevylučuje se to : )