Prehedvickovano?! Rozhodně ano!

O jistém bloggerovi, který si říká Ross Hedvicek, a jehož posláním se stalo terorizovat vlastníky emailových schránek.

Nevím, kdy to bylo poprvé, ale už je to možná i pár let, co jsem ve své emailové schránce nalezl první zprávu od jakéhosi Hedvicka, o kterém jsem nikdy před tím neslyšel. Otevřel jsem ji a jak se ukázalo, poslal mi nějaký politicky orientovaný text – skončil v koši během pár vteřin.

Nicméně zprávy od něj mi chodily dál, přestože jsem se několikrát pokusil o vyřazení z databáze, což autor na konci každého svého emailu nabízel. Když pokus  vyřazení z databáze selhal asi už popáté, nechal jsem toho. Zprávy od pana Hedvicka chodily dál, sem tak jsem nějakou v rychlosti prolétl, abych pochopil, že podle tohoto pána jsou obyvatelé ČR většinou cosi jako stupidní  hovada, která se neumějí chovat, chybí jim slušnost, atd. Jeho zprávy mi postupně začaly chodit na všechny mé emailové adresy – soukromé i pracovní – a co mě fascinovalo: první email, který mi přišel na pracoviště prakticky pár hodin po založení adresy, byl právě od pana Hedvicka; no jak to ten chlap dělá?! V současnosti už pan Hedvicek vyřazení z databáze ani nenabízí, proč by to taky dělal...

Jak jsem se časem dozvěděl, jméno pana Hedvicka a jeho aktivity jsou známé celé řadě mých přátel, protože i jim jeho zprávy chodí. Prakticky všem – včetně mě – vadí, že nás bombarduje svými zprávami, o které nemáme zájem, ale nic proti tomu nemůžeme dělat. Tenhle „stav věcí“ mi vadí už dost dlouho, ale když mi před nedávnem přišel email s označením „Prehedvickovano? Nemyslim.“, opravdu už bych šel pro facky, kdyby bylo komu rozdávat!

Pan Hedvicek se ve svých článcích profiluje jako vysoce morální bytost – nicméně rozesíláním svých pamfletů lidem, kteří o ně nestojí, a kteří ani nemají možnost se jim bránit, se dopouští morálně zvrhlého jednání, totiž teroru a šikany! Nevyžádaná pošta čili SPAM, ať už obchodně či jinak zaměřená, není ničím jiným, než druhem terorizmu. Původce SPAMu je terorista a s jako takovým by s ním mělo být nakládáno.

Ať si pan Hedvicek myslí, píše a blábolí, co chce – na to má v demokracii právo. Ať si založí blogy, webové stránky, ať píše a vydává knihy, mě je to úplně fuk, ale ať mi už nepíše žádné maily, já o ně nestojím (to je zase moje právo), vadí mi, ukrádají mi čas, vysávají ze mě energii, je mi špatně od žaludku, jen je vidím! V demokracii a slušné společnosti je svoboda omezena svobodou druhého. Kdyby se na světě našlo jen 1000 takových Hedvicků, denně bychom mazali další desítky nevyžádaných zpráv – bylo by to normální? Rozhodně ne!
 




Představa, že denně dostávám ještě nevyžádané výlevy např.  od Rathů, Paroubků, Ransdorfů, Klausů, Jacques (jak se to skloňuje, proboha!?), Zubovových, Čunků, Drymlů, Machů, Tlustých,  Langrů apod. mě naplňuje naprostým DĚSEM!!! 

Naneštěstí jsme však na pana Hedvicka krátcí – nedosáhneme na něj. Je to zbabělec schovaný kdesi v anonymitě internetu, může i nadále vstupovat do našich životů a škodit. A je tak smutnou ukázkou toho, jak dobrá a užitečná věc, kterou je internet, může být zneužita jediným podlým zákeřníkem...