Kde je Pepa? Má rande s ananasem!

Obchodní řetězce představují ráj pro mikrobiology a parazitology. Tu salmonela ve slanině, tu listerie v tvarůžkové pomazánce, tam zas na vás ploutvičkou mává červivý baltický sleď. Je jasné, že ne za všechny kiksy nesou hypersuperdiskontmarkety odpovědnost. Ale i v sekci ovoce-zelenina se můžete dočkat exkluzivních zážitků první jakosti!

Takto si představuji ovoce 1. jakosti. Sice drahé, ale skutečně prvotřídní (Barcelona, Španělsko).www.ebabylone.com

Možná mi unikl nějaký nový módní trend – možná zas nějaký podnikavý Francouz vymyslel, že to či ono shnilé či plesnivé není odpadem, ale delikatesou. Ale dost pochybuji – spíše se jedná o rozšířený a naneštěstí i tolerovaný nešvar:

Už několik let navštěvuji (více či méně z nutnosti) jeden pražský Kaufland. Praxe v tamním oddělení ovoce a zeleniny je velice zarážející. Tak třeba před několika dny se tam objevila hromada ananasů – za 9 Kč (slovy: devět korun českých) kus! No nekupte to!

Jsa značně nedůvěřivý, pátral jsem po možné příčině oné lidové ceny – a na povrchu ananasů objevil mlhavý povlak. Bylo mi líto devíti korun (no nedivte se, jsem vědec a ne poslanec), a tak jsem si nekoupil ten geneticky rozmanitý vzorek jižního ovoce, abych pak doma pod mikroskopem jistojistě potvrdil, že onen bělavý potah je skutečně plíseň. Možná i nějaká breberka by proběhla v okuláru…

A v čem je problém? Ananasy byly označeny „PRVNÍ JAKOST“, což považuji za vrchol sprosťáctví. V Kauflandu je běžnou praxí vydávat za zboží první jakosti unavená pomačkaná rajčata anebo rozšklebené pomeranče, z nichž mnohé měly rande nejenom s Pepou, ale i s nivou.

V posuzování kvality potravin jsem amatér – ale zdravý rozum mi napovídá, že pokud musím v bedně HLEDAT a OVĚŘOVAT kvalitu toho či onoho kusu, abych si nekoupil nahnilý plesnivý šmejd, není možné označovat obsah jako první jakost.

Máte ananasy-rajčata-pomeranče v posledním tažení? Budiž, napište 5. jakost a dejte slevu. Ale nedělejte z nás hlupáky, kteří nepoznají kvalitní zboží!

Důsledkem této praxe obchodníků je, že při nákupu ovoce se usilovně snažím nemyslet na to, v kolika rukou už se ten či onen kus jablka ocitl. Ohmatávat každý kus ovoce – a přibližně každý dvacátý si vybrat – se stalo téměř národním sportem. Kam se poděla ona moudrost, kterou mi v mládí vštěpovali: „vybírej očima“?

Co tedy s tím? Zodpovědné orgány státní správy by si (pokud v tom nemají jasno) měly ujasnit, jaký je rozdíl mezi 1., 2., 3., 4. a 5. jakostí – co já vím, kolik jich je. A pak už jen začít dohlížet a konat! Za prodej plesnivého ovoce a zeleniny „první jakosti“ by manažeři příslušných obchodů zasluhovali přinejmenším pořádně vyplísnit!