Jak jsem se zachoval jako srab - a neměl na vybranou

Tedy pokud jsem chtěl zůstat živý a zdravý. Je to pár týdnů, co jsem jel večer autobusem domů. Na jedné zastávce nastoupili do autobusu dva zlití hololebí občané, hlasitě se spolu bavili a dávali širokému okolí najevo své mizerné IQ. Nezůstali však jen u rozhovoru. Brzy se pustili do jednoho cestujícího, který, byť byl lehce ošuntělý, stál skromně vzadu u dveří a smutně hleděl do podlahy. Oba hololebí občané se do něj pustili: „Ty zasraná socko, co si to dovoluješ, vlízt mezi lidi?“ Chlapík na to nereagoval, a stále hleděl do podlahy. Jeden hololebec pak začal vyhrožovat, že ho z autobusu vyhodí. Koukal jsem po lidech kolem – nikdo se toho ubožáka nezastal. Věděl jsem, že bych měl vstát, a říct oběma: "Vy šmejdi, koukejte zavřít hubu. Jediný, na co máte nárok, je dojet, kam potřebujete - pokud vůbec máte lístek, a to je tak všechno! Žádnej z vás nebude rozhodovat o tom, kdo má právo jet autobusem!" Jenomže jsem to neudělal. Žijeme totiž v zemi, která – proč?! – chrání gaunery a poctivé a slušné lidi terorizuje.

Mám na mysli zákonné předpisy pojednávající o tzv. přiměřené obraně. Tak třeba: Nějaký občan byl před časem na ulici napaden několikanásobným recidivistou a dovolil si bránit se kapesním nožem. Po dlouhých peripetiích byl osvobozen - nicméně podle státního zástupce nebyla jeho obrana přiměřená útoku. Jistě, každý gauner vám popíše předem, že vám jenom vezme peněženku, vyrazí zuby, vypíchne oko, znásilní vás, zlomí vám páteř nebo vám rovnou zakroutí krkem. Podle toho si můžete vybrat, jak vhodně zvolit obranu – zda kousat, kopat, škrábat, bodat, střílet… Nebo jak si to ti tam nahoře představují?!

Absurdní příklad: Představte si, že máte možnost bránit se jediným způsobem. Stisknutím tlačítka agresora, který vás v noci bezdůvodně napadl na ulici, zabijete. Víte předem, že vám "jen": A) vyrazí přední zuby a ukradne fotoaparát za 35 000 Kč, který potřebujete, a na který jste dva roky šetřil/šetřila B) poraní páteř a udělá z vás invalidu C) poraní vám oči s trvalými následky D) zabije vás. Kdy byste stiskli tlačítko? A kdy by ho stiskl pan státní zástupce? A co kdyby nešlo o něj, ale o jeho dceru?

Debata o "přiměřené obraně" se netýká jen obrany vlastního života nebo zdraví. Jistý umělec se před lety zachoval jako hrdina a pomohl bližnímu v nouzi. Zabil při tom hitlerovce a byl za to dlouho souzen (nakonec byl osvobozen). Místo aby mu rovnou dali vyznamenání za hrdinný čin a občanskou statečnost, zostouzel ho náš stát kecy o přiměřenosti. Generál Patton se jistě obrací v hrobě! Víme přece, co holebé hordy provádějí. Okovanou botou vás nakopu do hlavy! Že vás můžou zabít - co na tom? Třeba vás jenom poraní... Bránit se můžete leda botami, to je přiměřené, ne? Bota proti botě! Že nosíte přes léto žabky? Vaše chyba! Je otřesné, že podobné absurdní názory nejsou u zástupců „práva a spravedlnosti“ výjimkou.

Tato myšlenková schémata však neplatí pro všechny případy. Představte si, že po Vinohradské třídě v Praze jede otevřená limuzína a z ní kyne davům prezident Bush. Vy se, jako každé ráno, vykloníte z okna bytu, pobrukujete si nejnovější iránskou dechovku a držíte v ruce nenabitou plynovou pistoli. Pravděpodobně vás okamžitě, bez výčitek a hlavně legálně odstřelí. Z toho plyne: papaláši v limuzínách jsou víc, než vy – slušní lidé! Mají nárok na speciální zacházení! Vy se však bránit nesmíte! Nebo se o to můžete pokusit, ale budete nejspíš pykat! Pravicové strany (jmenovitě ODS) mají plnou hubu keců o osobní svobodě, zodpovědnosti občana za svůj život (blablabla), ale těmto nehorázným nespravedlnostem přihlížejí bez námitek – voda na levičácké mlýny…

Jak by to tedy mělo být? Je na riziku útočníka, zda narazí na člověka, který je ochoten a schopen se bránit. Agresor musí vědět dopředu, že pokud překročí zákonné meze, může zemřít. A ten, kdo je napaden, nebo chce bránit svého bližního, musí mít jistotu, že stát bude stát za ním a ne proti němu.

Aha, já jsem začal tím autobusem... Jak to dopadlo? Mlčel jsem jako ostatní. Co zmůžu proti dvěma surovým vygumovaným hovadům? Na další zastávce jsem měl vystupovat. Ti dva by nepochybně vystoupili se mnou, aby mi ukázali, zač je toho loket. Mohl bych se bránit... Ale to by mi museli říct předem, co mi provedou. Jestli mě jenom zmlátí anebo rovnou prokopnou hlavu… Celou dobu jsem se v tom autobuse styděl! Za zemi, ve které žiji, a která mě dostala do takovéto situace. Za rádoby demokratický systém, který gaunery chrání a slušné terorizuje. Který neměří všem stejně, ale každému různě - podle toho, kolik vydělává a jaké má politické postavení.

Takže si nezapomeňte opakovat: přiiiiiměřeně... ppřiiiiiměřeně... přiiiiiměřeně... přiiiiiměřeně... přiiiiiměřeně...přiiiiiměřeně... přiiiiiměřeně... přiiiiiměřeně... přiiiiiměřeně... přiiiiiměřeně...