Jak jsme putovali do Mekky EU

Manžel pořád strašil tím, že pojede na kontrakt do zahraničí. Koneckonců měl to ve smlouvě. Ale upřímně, po roce a čtvrt zevlování v Ostravě už jsem se uklidnila, že navždy zůstaneme spolu jako šťastná, fajna, ostravská rodinka.   

I když nad námi visel Damoklův meč již déle, odjezd muže opravdu nemohl přijít v lepší dobu. Píše se konec října roku 2018. Koupili jsme dům. Ve čtvrtek nám od něj předali klíče. Do pátku večera jsme se přestěhovali. V sobotu  jsme v něm oslavili s rodinou Emmin rok. A v pondělí večer muž přišel z práce, že jede zítra do Belgie.

Co naplat. Muž pobalil svých pár švestek, nechal mě v baráku plném pavouků, odebral mi auto, které jsem se stejně bála řídit, a odjel. Ok. Budu něco jako Robinson. Jsem silná holka, nějak si poradím. Jo, poradila jsem si tak, že jsme za týden letěly s dcerou za ním. Létání s malým dítětem si zaslouží článek zvlášť. Je to moje velká srdcovka. Létání mě ovlivnilo natolik, že když někdo zmíní, že letí s dítětem na dovolenou, zalije mě studený pot, zježí se mi všechny chlupy a doufám, že až nás popadne touha jet do teplých krajin, pojedeme autem. Severe Chorvatska, těš se na nás!

No a tak se česká matka s dcerou poprvé a rozhodně ne naposledy ocitla v sympatickém menším městečku Louvain la Neuve v Belgii, nějakých 30 km od Bruselu. Takže vlastně v centru. Na naše bohaté zážitky (takové, že celý den trčíme doma, protože matky chodí do práce nejpozději v půl roce dítěte, takže kromě muslimek a vietnamských babiček žádná socializace nehrozí a muž se vrací cca v 6 večer) se můžete těšit v dalších článcích.

Takže pro dnešek už snad jen Au revoir.

Ano, belgičtina neexistuje. Ano ve Valonii se mluví francouzsky a ve Vlámech holandsky. A ano, taky jsem to nevěděla, takže nejste trapní a nevzdělaní. Bonne nuit.