Proč zrovínka já přemlouvám ženy, aby odhalily? To se dozvíte až na konci. Za prvé.) Je proto vhodné počasí.
Za prvé.)
Je k tomu vhodné počasí. A to nemyslím jen dnes (u nás bylo slunečno), když to venku vypadá jarně.
Ale i v létě, když nemusíte nosit silonky. Když slunce každým krokem nádherně opaluje vaší pokožku.
A na podzim? Skvělá příležitost ukázat, kolik jste toho slunce nachytaly. Když se ochladí, stačí navléknout "samodržky" a juchů.
A v zimě, když obrostete chloupky, nemusíte holit, škubat, oblečete teplejší legíny nebo přes klasické silonky natáhnete krásné podkolenky (nebo nadkolenky) a hurá v sukni ven.
Za druhé.)
Po světě chodí přece i jiné ženy. A jak jim nejlépe naznačit, že váš partner je jen váš, než když vyrazíte po jeho boku v sukýnce.
Všechny ženy kolem jen povzdechnou: "Škoda, že jsem dnes nešla v mini, třeba by se nekoukal jen na tu svou, ale jukl by i na mne."
Ty, které vyznávají i dlouhé, rozevlaté, kolové sukně (viď RK), zase posmutní, že mohly nenápadně poodhrnout kotníček a zaujmout objekt svého zájmu.
Za třetí.)
Jasně, jsou tu muži.
A oni chtějí vidět vaše nožky, ať už nahé (v létě), v silonových kalhotách a sexy samodržících krajkových nohaviček, které malinko vykukují při sedu z pod sukně, ale i v teploučkých punčoškách.
Jejich fantazie jedou, mozek ukazuje obrázky kotníků, lýtek a stehýnek a samozřejmě i místo, kde samodržky končí. To místo je tajemné a vzrušující.
Muži se ohlédnou za dlouhou i krátkou sukní, jedním mrknutím oka zhodnotí kolemjdoucí ženu, nohy, tělo...
Tak proč jim neudělat radost a nepomoci jim v jejich mozkové funkci?
Za čtvrté.)
Ano, abych nezapomněla na lesby. Ty se také dívají, pozorují a hodnotí. Také jejich mozek pracuje, když uvidí sukni.
Za páté.)
Jsem tu já!
A já prostě potřebuji nevypadat jako exot, když vyrazím ven (na jaře, v létě, na podzim, ale i v zimě) v jedné z mých sukní a jsem až na několik výjimek jediná žena, která je například v obchodním centru takhle oblečená.
Ano, vždyť ženy úplně zapomněly ukázat, že jsou ženami. Kolem vidím samé kalhoty a botasky.
Sakra, kde jsou podpatky a dlouhé nohy? Kde je křehkost a sexy vzhled? Závidím ženám v pohádkách, princeznám, selkám a vílám jejich čisté, ženské šaty.
Nejde jen o to, že se skoro stydím, být oblečená jako ženská, ale ženy, vy jste moje inspirace, jak se příště obléknout, co si vzít na nohy nebo jak hluboký výstřih mít na dalším výletě.
Tohle je můj úplně první kritický a rozčílený blog, který jsem ve stresu naťukala na displej svého mobilu (omlouvám se za případné chyby), protože jsem se dnes prostě nedozvěděla, jaké boty si mám koupit, když chci sundat lehké kozačky a neskočit rovnou do lodiček neřkuli balerín. Protože jsem dnes v našem nákupním centrum uviděla slovy pět žen v sukni z toho tři měly botasky, jedna šílené jehly (bohužel nesmím, říká ortoped) a jedna lodičky. Ta pátá jsem byla samozřejmě já, ještě v kozačkách. :(
Naštěstí mi poradila jedna (asi) rusky mluvící krásná prodavačka v butiku s obuví, oblečená jak jinak - do kalhot a mokasín (teď nevím jaké i/y, ale přiznám se a nebudu psát, že měla ťapky). Zpočátku znechuceně jsem obouvala jednu doporučenou botku za druhou, až jsme nakonec našly ty správné.
Bez inspirace vás, žen, bez okukování vašich nožek...
ŽENY, VYBRALA JSEM SI BEZ VÁS!
A to mě štve.
Kde jste, když vás nejvíc potřebuju???
Ahojte, vaše nespokojená pisatelka.
