"Našlo se další mrtvé dítě." Pročítali vesničané "Idnes". Co to může být za stvůru, když dokáže takhle roztrhat lidské tělo? Vykousnout z něj srdce a vypít krev. Cáry masa nechá ladem, pro jiné...
***
Prstem vydloubne to jemné masíčko mezi obratli a labužnicky ho vsune do úst. Hned se rozplyne na jazyku, jen se olízne.
Ta růžová hladká svalovina je tak chutná.
***
Zatopit. Aby bylo hezky teploučko.
Co teď?
Rozestlat. Natrhat okvětní lístky a poházet je na postel. Jak romantické. Třesou se mi ruce... Rudé lístečky padají na smilstvem prohnilé lůžko. Když si jen vzpomenu, kolikrát jsme tady... Ty myšlenky mne rozptylují.
Víno! Skoro jsem zapomněl. Rudé jako její krev... trpké jako její srdce... a chladné jako její láska...
Hodiny za chvíli odbijou celou. Sleduju houpající se kyvadlo. Ještě chvíli a s posledním bim bam vstoupí do dveří. Jako vždy, ve stejnou dobu, už tolik měsíců.
Ale tentokrát to bude jiné. Snad netuší... snad budu rychlejší... snad přežiju.
Zuby otvírám pytlík s prachem a opatrně plním hlaveň. Pečlivě našťouchám a přidám kulku. Stříbrnou kuličku, posvěcenou samotným biskupem. Snad... se to povede.
Ještě natáhnu a pistoli položím pod polštář.
BIM BAM BIM BAM BIM...
***
"Našlo se další mrtvé dítě." Pročítali vesničané "Idnes".Co to může být za stvůru, když dokáže takhle roztrhat lidské tělo? Vykousnout z něj srdce a vypít krev. Cáry masa nechá ladem, možná pro jiné.Chodí potají lesem a vyhýbá se lidem. Jen jeden den v měsíci, prokletá bytost.
Celý měsíc nešťastně počítá, kdy nastane zase ten den a objeví se monstrum.
***
Těžké dveře se otevírají a ona vchází.
Nejdřív ucítím heřmánek z jejích krásných dlouhých vlasů, jindy zapletené do pečlivého copu, dnes nedbale chycené sponou.
Bylinkový závan provoní celou místnost. Oči jí svítí touhou a láskou. Láskou?
Rty se šťastně smějí, krok se zrychluje a ona mi vbíhá do náruče. Její objetí je božské. Vždy bylo božské, dnes mi připadá nebezpečné a nezvykle pevné.
Určitě to ví. Ví to a bude rychlejší. Jen abych to přežil.
***
Má pocit, že se jeho tělo chvěje. Zná záchvěv končetin i trupu z vášně, ze vzrušení, ale dnešní večer se chvěje jinak. Jako by s bál.
Ví to!
Ví to a ona dnes konečně zemře. Najde svůj vytoužený klid.
Každé ráno po úplňku se děsí, koho to netvor tentokrát zabil. Co když si někdy vybere její mladší sestřičku...?
Snažila si vyčistit zuby od nepříjemného krvavého pachu. Matka se jí smála, že bělejší zuby už mít nikdy nebude. Že je má krásné, zdravé a silné.
Ano, její zuby jsou silné. I její paže jsou silné. Její chutě jsou nekontrolovatelné. Chce vždy jen křehké masíčko a svlažit se trochou teplé krve.
***
"Lásko, nalij mi víno." Ustoupila od něj. Čichala a hledala, kde je zakopaný pes. Nos vyvinutý k rozeznání i toho nejjemnějšího pachu nenašel nic. Jen vůni růží na loži.
Rychle přistoupil ke stolu a zbrkle vylil trochu vína na ubrus.
"Jsem z tebe celý nesvůj." Snažil se, ale jeho oči prozradily, že má strach.
"Ano, to vidím." Přitiskla se k němu. "Ale mě se bát nemusíš. Neublížím ti."
Krátce ho políbila na krk a svlékla si šaty. Zůstala jen v lehké košilce. Se skleničkou usedla na postel a kývla na něj. Napil se jednou, raději ještě jednou, musí mít pevnou ruku.
Trochou vína mu polila tvář i hrdlo.
Přitáhla si ho k sobě a olízla ho. Jazykem ucítila tep pod tenkou kůží. Tep, který ji ale vůbec neoslovoval.
Ona totiž milovala děti...
***
Za oknem bouře. Vítr hnal mraky po obloze a měsíc se ještě neobjevil. Ale přijde. Oba to věděli. Oba se toho děsili.
Větev zabouchala na okno v jejich pokoji až oba nadskočili.
Držel ji pevně, nechtěl ji ani na chvilku mít déle než na dosah. Nechtěl jí dát šanci zaútočit, kdyby...
Náhle se to stalo.
Vítr popohnal černá oblaka.
Měsíc vyplul v celé své kráse na obzor a ...
Ucítil v náručí změnu.
Hebká kůže hrubla. Vůně heřmánku se vytrácela a nastoupil podivný nebezpečný smrad.
Modro očí se zabarvilo do jantarové a zorničky se protáhly.
Uši se vytahovaly a obrůstaly chlupy.
Obličej? Protáhl se a zuby zasvítily.
Nečekal. Skočil k polštáři a poslepu nahmatal studený nabitý kolt.
Neutekla, jak očekával, ani nezaútočila první. Mohla, ale neudělala to.. Stála tam a čekala na svůj ortel. Zamířil a zavřel oči.
Výstřel! Kouř zaplnil místnost a on odhadl její padající tělo. Rychle ji podržel v náručí. Ještě chvilku než zavře oči, než... zemře.
Zhroutila se mu před očima. Opět v tom monstru rozeznával svou lásku. Hlavou mu prudce narazila do předloktí.
"Miluju tě." Stihla ještě zašeptat.
"NE!" Vykřikl. Nemohl se dívat na to, jak umírá. Nechtěl už vidět vůbec nic.
Vyběhl z pokoje a utíkal do noci. Z paže stíral malou krvácející ranku.
***
Bestie opět zaútočila! Hlásily "Idnes" noviny. Lidé četli o neskutečné bezcitnosti téhle stvůry. Napadala děti, ženy ale i starší lidi, kteří nedokázali utéct.
***
Aauuuu!
Rval si kůži z těla. Miloval tu sílu, které vládl, ale nesnášel následky svých činů. Snažil se nezabíjet lidi, jen zvířata, ale lidská krev ho přiváděla k šílenství.
Nebyl sám. Cítil, že se míjí s nějakým jiným "zvířetem" , které mu dělá špatnou pověst. Rozhodl se najít ho a zabít. On není vrah dětí a žen. Důchodců ano, ale jen někdy. Když si nemůže pomoct.
Měl pocit, že občas k němu zavane známá vůně, parfém, který už déle než rok necítil. Její parfém.
Ji ale................. zabil.
Tehdy v noci, když jí prostřelil srdce stříbrnou kulkou.
Tehdy v noci, když se stal vrahem monstra.
Tehdy v noci, když ho ona kousla...
Tehdy v noci, když se stal jí.
***
V dálce uviděl podivnou hrbatou postavu, sklánějící se k chvějícímu se tělu. Na levém rameni hlubokou nezahojenou ránu.
Poznal ji a byl šťastný, když viděl, jak sápe nevinné dítě, jak si otírá krev z mordy..., šťastný, že ji tehdy nezabil.
Opět se setkali.
***
(Na úmluvu mojí dcery jsem ji nechala žít. :))
Za týden zase jeden podivný sen, který mi nedává spát. Sen, ve kterém jsem kdysi dávno potkala Luciuse.
