Ví o tom jen ten strom.

Nadpis jsem si půjčila, přiznávám se bez mučení... (ukradla)

***

Oba byli rádi, že se potkali.

Plánovali to tak dávno. Vždy se minuli, protože do toho něco vlezlo.

Ale letos ...

"Mám se oholit?" zeptal se jí. Chtěl se jí líbit.

"Nech si klidně drsno." odpověděla Radka. Že se chtěla zeptat taky, se dozvěděl až ...

"Sraz?" Ještě domluvili místo setkání.

"Na lavičce u parku, přijdu od rybníka. Vem foťák, bude co fotit." odpověděla.

Těšili se. Oba. Čas letí a oni se tak dlouho neviděli.

***

Setkání, objetí, malá pusa, spoustu úsměvů a sklopené zraky. Ona se styděla, on se nenápadně díval do jejího výstřihu. Řeč trošku vázla.

Šli její oblíbenou stezkou až nahoru k lesu.

Cestou mu volala mamka, musel to vzít, protože by měla strach. Byl to zbytečně dlouhý telefonát. Určitě se ho ptala, jaká byla cesta a vykládala, co měli k obědu. Radši by se bavil s ní. O ní. O něm. Vzpomínat. Smát se.

Pak už probírali spoustu osobních věcí. Svěřil se jí se svým trápením. Chvilku mluvili i o jeho nové přítelkyni. 

Vydýchávali kopec a sešli dolů k malému zarostlému rybníčku. Spíš lesní tůňka napůl ve stínu, napůl na svitu slunce.

Radka si sedla na lavičku. Byli spolu rádi. 

"Matěji?" poposedla na lavičce a chtěla něco říct.

V tom začal zvonit mobil. Nejradši by s ním šlehl o zem. Ale... volala jeho přítelkyně. 

"To je Kája, promiň, musím to vzít." omluvil se. "Ahoj Lásko....."

Radka se zvedla a pocházela kolem rybníčku. Prsty osahávala hladinu vody, čeřila ji a cákala kolem. 

Pozoroval ji. Vypadala nervozně, jako když se nudí. Chvilkami se myšlenkami na Radku úplně vzdálil od rozhovoru se svou láskou. Ale nemohl to utnout se svou holkou, musel být milý a přívětivý. Loučila se snad třikrát!

Byl to vážně dlouhý rozhovor a Radka se po chvilce přesunula k Matějovi. Škádlivě ho ťukla nohou a naznačila, že se přesunou dál.

Kývl a pokračovali dál, ona tiše, on s mobilem u ucha. Takže romantické setkání u tůňky se nekonalo.

Byl naštvaný na toho ‘umělce’, který vymyslel mobily. 

***

"Nemám rád moc dlouhé přešlapování kolem horké kaše, mám rád přímou řeč. Ráz na ráz!" přiznal  se, když probírali minulost a Radčinu neodvahu. 

"Když ráz na ráz..." zastavila se Radka. "Něco po tobě chci." 

Neznal ten pohled v jejích očích. Byl přímý a jasný. 

"Co chceš?" Zvědavostí hořel.

"Už si někdy fotil nahou ženu?" řekla nečekaně, až ho to polekalo. Stáhl se mu žaludek a při představě, co se stane, naprázdno polkl.

Hlavou mu proletěla vzpomínka, jak kdysi fotil bývalou ženu ve spodním prádle. Toužil poznat Radčino těla jakkoliv. Srdce mu tlouklo o poznání rychleji vždy, když spolu mluvili po telefonu nebo si četl její příběhy, kterými ho hojně zásobovala.

"Nee," vykoktal ze sebe. "T-ty b-bys chtěla...?"

"Ano!" Zčervenala.

"A kde?" Začal hledat to správné místo. 

"No, já myslela právě dole u toho rybníčku. Bylo to tam takové hezké. Ale tys pořád telefonoval."

Ano, tam to bylo přesné. Jenže...

"Chceš se tam vrátit?" Snažil se napravit chybu.

"Ne, tenhle strom je docela fotogenický, nemyslíš?" odlehčila rozhovor. Zhluboka se nadechla a dlouze vydechla. Bylo na ní vidět, že se odhodlává.

"Tenhle strom není dost hezký, chtělo by to někoho k němu postavit." 

Kývla a šla dělat dekoraci. Moc hezkou dekoraci. 

Udělal pár fotek ještě v oblečení.

"Říkalas nahou ženu..." začal naléhat, co kdyby si to rozmyslela.

"Jo, já se hned svlíknu." Ale moc se jí do toho nechtělo. Oba byli nervozní, ale rozesmátí. Byla to vlastně sranda. Bylo to tak lepší. Ve vážnosti by byli oba křečovití.

První fotka jen v podprsence.

Pojal to velmi profesionálně. Cvak, cvak, cvak.

Svlékala podprsenku.

"Nedívej se." řekla, ale pak ji došlo, jak hloupá věta to byla. Zasmáli se tomu.

Hodila ten kus oblečení po něm a on je schoval ve své fototašce.  

Začal být dychtivý, že konečně uvidí ta prsa. Ale ona je schovala do dlaní. Opřela se zády o strom a on ze země zabíral.

"Ukážeš mi je, že jo?" zeptal se nedočkavě. 

"Jasně, počkej, musím se odstydět." řekla, odhodlala se a ... dala ruce v bok.

Odfrknul si a jeho kalhoty se napnuly. Vydýchával to.

Přístrojem se přiblížil až k bradavce. 

"Musím udělat detail." 

"Radko ......," řekl ještě párkrát, když svlékla i kalhotky. Šeptal její jméno.

"Taky jsem se chtěla zeptat, jestli se mám oholit..." Zakryla si porost.

"Takhle je to dokonalé." jen špitl. Cvak, cvak, cvak........

***

Jeho vzrušení i touhy se stupňovaly.

"Promiň, jsem vzrušený..." Otočil se zády, snažil se v kalhotách zkrotit svou mužnost.

"Ne, prosím, neotáčej se." Ppřicupitala nahá Radka. "Chci se dívat." 

Byl to jen mžik, krásný horký mžik. Všechna ta touha byla rázem venku.

Radka ho objala.

Dlouho tam tak stáli. Užívali si tu chvíli, která patřila jen jim. Která se jako hluboké rýhy navždy zaryla do jejich srdcí a vzpomínek.

Svědkem byl jen ten strom. Stál a tiše jim záviděl.

***

Cestou zpět už se pouze usmívali a hledali ve vzpomínkách strom, správný úhel, slunce a nastavení fotoaparátu.

"Nikdy na tuhle návštěvu nezapomenu." šeptal jí do vlasů, když se loučili.

"Ani já." sklonila hlavu.

Nemuseli nic víc říkat. Vše bylo v jejich objetí, v přítomnosti, z touhy, z vysněných polibků, které ale nepřišly.

Nechtěla ho políbit, byl by to průser!                           (Vždyť měl přítelkyni!) 

Chtěl ji políbit, přestože měl přítelkyni. Toužil opět nasát typickou vůni jejího těla, kterou cítil jen on, a která mu nitro měnila v jednu nespoutanou touhu.  

***

"Občas se na ně kouknu." svěřila se do telefonu.

"Často se na ně kouknu." přiznal se on.

Měli společnou zkušenost, na kterou nikdy nezapomenou.

O které nikdo neví.

Jen Radka a Matěj.

Ví o tom jen ten strom.

Navždy bude opatrovat jejich tajemství.

***

Dnes píseň? Novinka od mé oblíbené umělkyně. Tak plná píseň, naléhavá a hravá a dokonce v ní píská a já to mám moc ráda. * Její celé album mě srdečně oslovilo.