Ta chladná voda jí svírá hrdlo, tělo se třese strachy a zimou, ruce lapají do prázdna a snaží se zachytit stébla. Žádné tam ale není, jen jeho ruka a podivně matný obličej. Jeho sevření je těsné, jako by z ní chtěl vymáčknout duši.
***
Přisedl k ní na baru.
Že je to příliš kýčovité? Ale to se stává, proč né?!
Takže...
***
Přisedl a objednal ji pití. Amaretto s ledem. Měla to tak ráda, pomalu usrkávat a přitom hovořit, hihňat se a osahávat si vlasy.
Mužům se líbí, když ženy zajedou prsty do hřívy a prohrábou je. Nebo když si odhodí pramen z tváře, a ten se po chvilce, po malém sklonění hlaviny a upití ze sklenky opět vrátí na své místo.
Sledoval ji a právě tímhle pohazováním kadeře ho upoutala. Měla překrásné oči barvy domova, když ho v létě slunce prosvítí, vlasy světlé, jako mají rusalky.
Nebyla to ale křehulka, byla to kyprá žena, žena, které její postava předurčovala mateřskou budoucnost.
Oslovila ho svými boky.
Večer letěl a ona se cítila v jeho společnosti příjemně. Byl vtipný a pohledný, měl sice zvláštně hlubinné oči, ale magický úsměv.
(Ach ty ženy, tak málo jim stačí, aby jim srdíčko poskočilo.)
Všimla si, že nepil žádný alkohol, jen čistou vodu a přitom ona ucucávala mandlový likér s ledem. Mile ji to překvapilo.
Tohle rozhodně nebyl alkoholik.
Když odešel na toaletu, utírala po něm papírovým ubrouskem omočenou barovou židli. Možná se polil.
"Takový krásný letní večer." pošeptal ji. "Nepůjdeme se projít?" Spiklenecky na ní mrkl. Ať už to mělo znamenat cokoli, vyznělo to jako výzva.
"Proč ne?" Šla do toho.
***
Procházeli se po břehu rybníka.
V zátoce hlasitě ‘zpívaly’ žáby...
Rákosí šustělo...
Hvězdy nad hlavou...
Plný měsíc...
Co romantičtějšího by si mohla přát?
Polibek. Hm, zvláštně mokrý a studený. Ale to nevadí, ona ho to naučí po svém. Při objetí ji pomalu sundával šaty z ramen, až sklouzly do trávy.
Uslyšeli šplouchnutí kapra, možná byl zvědavý, co se tam dělo, nebo se potřeboval jen tak proskočit.
"Voda bude teplá." koukl na uklidňující se hladinu.
"Na Adama?" usmála se.
"Ty rozhodně." řekl a sám zcela oblečený vstoupil do vody.
"Neblázni, budeš promočený." její rozesmátá slova letěla po hladině.
‘Nádech’... a pak zmizel pod hladinou.
Než se svlékla, zavolal na ni z dáli.
Snažila se prohlédnout tmu, ale neměla šanci.
Voda byla osvěžující. Naskočila ji husina chladem i vzrušením.
***
Ta chladná voda jí svírá hrdlo, tělo se třese strachy a zimou, ruce lapají do prázdna a snaží se zachytit stébla.
Žádné tam ale není, jen jeho ruka a podivně matný obličej. Jeho sevření je těsné, jako by jí chtěl vymáčknout duši z těla. Potřebovala by se nadechnout, ale tři metry pod hladinou to nepřipadá v úvahu.
"Nadechni se." šeptá pod hladinou do hluboké vody a přitom ji zahrnuje polibky.. "Neboj se, nebude to bolet." Oba společně klesají hlouběji.
Ona ale zavrtí nesouhlasně dlouhovlasou hlavou, nevzdá se. Bude bojovat do posledního dechu.
... do posledního dechu...
Ten už se ale bohužel blíží každým okamžikem.
Silou zavřená víčka brání očím rozhlédnout se kolem. Přece jen se odhodlá. Ale vidí jen tmu a jeho obličej. Ještě před několika hodinami ji přišel krásný a veselý, teď pod nejasnou vodou spíše nebezpečný.
Začne kopat nohama, ale on ji těmi svými omotá jako chapadly. Stále klesají. Začíná panikařit. Dochází ji dech, její tělo už nutně potřebuje vzduch.
Ale on ji nemilosrdně drží.
Cítí, že pomalu ztrácí vědomí. Ruce se přestávají bránit, je unavená, přála by si probudit se z hororového snu. Nebo to není sen???
"Jen jeden nádech." když mluví, žádné bubliny mu z úst nevycházejí.
Je to marné.
Teď otevře pusu a zbytek použitého vzduchu vypluje do vody. Vycházející bubliny jsou tak nezvykle hlučné, až hrůza přechází.
Bolí to. Bolí ji plíce, které se naplňují vodou. Hlava ji třeští a v očích má kalno.
Najednou ucítí teplý, něžný polibek. Přisaje se na ty rty, tak měkké a hebké, obejme to tělo. Otvírá oči a ...
***
"Vítej doma, ženo moje." velký úsměv. Pod stolem si v pelíšku lebedí sumec. Všude po stěnách sbírka hrnků, kterým nadskakují pokličky.
***
Koupání v noci... jak je komu libo. Já bojím, bojím :)
Teď ujíždím na téhle "dvojce"... jejich cover jsou pro mě velmi poslouchatelné
Příští čtvrtek potkám Luciuska, budu zvědavá, až toho budu litovat. Někdy se nevyplácí být moc všetečný.
