Vážně jsem zestárla, už mi to říkají i úplně cizí lidi.

V jihlavském nákupním domě se hezky nakupuje. Mám to tam moc ráda. Spoustu lidí, můžu si jen tak sednout do kavárny, popíjet kávičku a sledovat tu nejrozmanitější mozaiku lidské rasy.  

Onehdy jsme tam jely s holkama samy. Holčičí jízda, jsem si myslela, než jsem potkala dvě otřelé prodávající. Stály ve středu objektu a odchytávaly okolojdoucí. A koho že odchytly?

No, samozřejmě mě.

Viděla jsem parfémy..., ale já mám svůj oblíbený, nenahraditelný! Proč si ale neočichat konkurenci, že?!

Bla bla bla, naučené fráze, slušnost a milé chování, do doby než... 

"Máme tady novinku..." Jasně, to znám, říkám si.

"Znáte kyselinu hyaluronovou?" (to je ale slovo!)

"Samozřejmě, je jí plná televize."

Jsem flink na kosmetiku.

Na jaře si vždy u zrcadla řeknu: "Holka, ženská, už s tím začni něco dělat... další rok je pryč..." zajdu do drogerie a vyvalím tam pár stovek za nejlepší krémy, noční i denní, péči okolí očí, krk a dekolt. A pak?

Zpočátku vždy u čistění zubů pravidelně mažu, ale pak...?

Asi tak třikrát za měsíc si vzpomenu, že mi něco takového leží na zrcadle, když manžel volá z koupelny, jestli všechny ty věci opravdu potřebuju. Pak se pečlivě namažu a cítím se mladá a krásná! V létě o sebe nepečuju, slunce schová nedostatky a na podzim se opálení pomalinku vytrácí a já si nepřipadám moc bílá. A na jaře všechny produkty vycházím do koše, protože jsou prošlé a já nebudu riskovat alergickou reakci. A jdu koupit nové s předsevzetím, že tentokrát se stanu krásnou a mladou a nikdy nezestárnu. :))

Tohle všechno jsem jim řekla, aby věděly, že na kosmetiku mě teda nechytnou.

Prodávající, asi tak o deset let starší ženy, které očividně taky moc kosmetice nevěřily, protože nevypadaly zrovna pěstěně, se mě náhle zeptaly, kolik mi je let.

Jsem zvyklá, že většinu lidí moje odpověď zaskočí, každý říká: "Vážně tolik?" A já se pýřím. 

Když jsem vyslovila číslo, obě se na sebe podívaly a souhlasně potvrdily můj ortel.

"No, je to poznat, asi byste měla už něco začít dělat." Sebevědomý úsměv spláchly do záchodu a na mě šly mrákoty.

"Víte, tahle kyselina se přestane v těle vyrábět ve třiceti a vám už tedy dost chybí." (!)

Slyšely jste už někdy větší drzost? Au! To zabolelo. Takže holčičí výlet vlastně nebyl ani holčičí, spíš holky a jedna stařena!

Musím podotknout, že to bylo v období, kdy jsem v noci jsem špatně spala a víc jsem do tmy koukala a přemýšlela o kravinách, než zachumlaně snila své sny. Přiznávám, že v těchto výjimečných případech na sebe ráno radši napatlám make-up, abych vypadala jako ženská. (maximálně pětkrát do roka a na jaře ho vyhodím společně s ostatními mazátky)

Ale v den návštěvy obchodního centra jsem nic neřešila. Pro koho být hezká? Jen klasika tužka a řasenka a hurá do velkoměsta!

Ani nevím, jak se to stalo, celá omráčená, těmi jejich jedovatými slovy jsem odcházela s bezkonkurenčním výrobkem, prý nějaké sérum z té úžasné kyseliny s divným příjmením.

Do hlavy jsem si vsugerovala, že jsem stará a je to na mě vidět, že potřebuju péči odborníků, jestli dokonce nebude lepší plastika celého obličeje!!! Takové myšlenky se mi točily hlavou.

Doma jsem letěla do koupelny a namazala si oční okolí, krk i dekolt, přesně tak, jak mi doporučily odbornice.

Mám muže, který je se mnou spokojený. Líbím se mu, když zhubnu, nebo naopak když zase trošku přiberu, protože na ženské se to musí trošku třást a ty krásné hrbolky, které se mi začaly dělat na stehně, když zvednu nohu... ty miluje. A taky se mi zvětší prsa... (logicky)

Ale přesto, myšlenka zakouslá do mozku... nezestárla jsem nějak rychle?

Druhý den ráno jsem ale žádný zázrak nenašla. Zklamalo mě to.

Čekala jsem vymazání kruhů pod očima, čerstvou tvář, krásně vypnutou kůži na krku... nic! Dokonce jsem si myslela, že bych mohla díky tomu séru snad shodit i těch pár kil, které jsem nabrala při nekonečném konzumování čokolád a nejsem schopná se jich zbavit, ale realita byla úplně jiná.

Normálka zase jenom já! Pořád ta samá, ospalá a unavená stará žena, s rozcuchem na hlavě, která se asi přece jen bude muset dnes namejkapovat, aby mohla vyjít do města.

Tak nevím, snad až se příště potkáme, budu machrovat, že jsem omládla, protože jsem o sebe začala dbát. Protože už je nejvyšší čas a ještě ke všemu, je to poznat!, jak říkaly tyhle zkušené dámy. 

Držte mi palce, ať mi ta péče vydrží alespoň do vyaplikování půlky toho séra.

Už teď jsem otrávená, jak dlouho budu muset zase před zrcadlem stát a dělat, že o sebe dbám.

Každé ráno se přemlouvat: "Ještě to sérum si dej, protože, když už sis ho koupila, přece to nevyhodíš."

A manželovi to bude evidentně jedno, protože vždycky budu přece ta o tolik let mladší žena, jak říká a nikdy mě neuvidí starou a ošklivou. 

Uff, už teď mne to nebaví. Proč já to jen kupovala?

***

Tento článek má dohru.

Napsala jsem ho den po nákupu onoho zázračného lektvaru. 

Po hodinovém cvičení. (ty tvrdohlavý kila si přece nenechám!)

Oblečena do propoceného trika a tepláků, rudá v obličeji, naštvaná na celý svět, protože už jsem stará :)) a smradlavá, jak jinak, když se člověk potí, že?!

V tomto stavu jsem přišla do obýváku, cestou už jsem se svlíkala a hlásila jsem manželovi, že si jdu dát sprchu, a pak hned, že si dáme kafe. 

"Teda," zastavil mne mezi dveřmi. "Ty jsi tak pěkná ženská!" Řekl, když mě viděl polonahou v tom hrozném stavu, ještě funící... a nevábně páchnoucí.

"Ty se mi tak líbíš...!" 

Chachá!!! A máte to, vy baby jedny protivný, říkejte si co chcete... 

Jsem pěkná! A hotovo!

***

Videjko... dnes něco k pobavení. 

Mimochodem, ženy - čtenářky, nemáte potřebu zlepšit si tvář i dekolt čarovným sérem, které z vás udělá mladice? Jeden tu mám totiž navíc. :)) já ho vůbec nepotřebuju!