Trápila jsem se, možná, že i on... (doufám). Chci ho zpět a nechci, aby veškerá vina byla na něm. Ne, nenapíšu, že to byla moje vina, že nechtěl čekat, protože vždy cuknu. Ani nějakou "werichovinu". Napíšu něco fikanějšího.
On mi to nikdy nevysvětlí. Nemůže, protože je jen v mé hlavě. Ale takhle to nikam nepovede. Moje prsty a hlavina vymyslely plán, jak z té šlamastiky ven. Pomůžu mu, aby ...
... mne mohl zase milovat. Chci, aby mne miloval a já mohla toužit zase po něm. Chybí mi a je hloupost ho vymazat z hlavy a z příběhů jen proto, že jsem to tak vymyslela.
V jednom příběhu mi byl nevěrný. Nedala jsem mu šanci nic vysvětlit a skončila jsem to.
(To bylo tady.... )
Pak se mi ale stýskalo a on tvrdohlavě nepřišel uraženec tvrdohlavej. (On už je takový)
(To byl tenhle článek.... )
***
Určitě se mu pekelně stýská (snad) a tak nám oběma trochu pomůžu...
***
"Četl jsem to. Oba příběhy... chichi... Máš průser viď?! Luciusi, však nebude tak zle."
"Krucifix, kde ty se tady bereš?"
"Šel jsem náhodou kolem, ..."
"Počkej, ty ještě žiješ? Myslel jsem, že ty normálně na Zem nechodíš, né?"
"Kolik je to let, co jsem si udělal malou vycházku...??? Tak rád se kochám. Ty zemské ženy jsou tak lehce k mání, ani se nemusím moc snažit a samy to chtějí."
"To mi povídej."
"Taky se ti daří?"
"Já mám zálusk na tamtu."
"Kterou? Tu, co zrovna teď píše?"
"Přesně! Ženuška, je milá, proto si ji nechávám v záloze, ale občas mě nemile překvapí a pohádáme se a začínáme od začátku."
"Nemáš to lehký, jestli chceš, sbalím ti jí."
"Ne, tuhle nesbalíš! Ani ty ne!"
"Pche, mě podlehly jiné krasavice."
"Ona není krasavice, ona je ...!"
"Tak tu si nech! Já si vybírám jen ty nej. A proč už si s ní nespal? Na co čekáš?"
"Na ten správný čas."
"Nečekej nebo tě někdo předběhne."
"Toho se nebojím."
"Lu, věř mi, každá se dá ukecat i beze slov. Mám to vyzkoušené."
"Jo, já mám stejné zkušenosti, ale ... u téhle jsem si jist. Stoprocentně."
"Vole! Nedávno jsem nečekaně jednu překvapil v noci v posteli, představ si, že se ani nebránila, otevřela se mi a já tam zasel..."
"Už zase?"
"Nojono, zase. Už je to dávno, co jsem stvořil mé první dítě."
"Počkej, počkej, byl si v noci...? S jednou...? A zasels´...?"
"Jojo, teď nosí pod srdcem moje dítě."
"Hele, nebyla to náhodou ta..."
"Chachachá. Jo ta, kvůli který ses pohádal s autorkou!"
"Tak to je skvělé! Už jsem si nebyl jistý, jestli jsem to fakt nebyl já... Víš, někdy se to prostě může stát, že?! Nemůžu čekat jen na ni. Potkávám i jiné. Ale dítě..!!! to vážně ne! To bych neudělal. Moje geny jsou jen moje a žádný jiný tvor je nedostane."
"Udělal jsem ti radost?"
"Ani nevíš jakou. Mažu za ní, vysvětlíme si to. Myslím, v že v téhle chvíli, zrovna jezdí její prsty po klávesnici a ona už se na mě jistě nezlobí. JUCHŮ! Díky vole, vlastně Die!"
"Nemáš zač!"
***
Nezlobím! ;)
Takže Zeus?
Zeus v tom má prsty? Vlastně prsty... chichi...
Jsem ráda, že je z toho Lu venku. Počkej Die, ona tě ta těhotná kráska ještě překvapí! Vymyslela jsem na tebe něco, co bys nečekal...
To jsem z toho čertíka hezky ‘vysekala’, že? Ani se nemusel snažit...
***
Píseň dnes? Ach, romantika největší. Srdíčko plesá.
A příště (zase čtvrtek)? Pokec s Diem. Kdo s koho...
