To je snad jen špatnej sen? Nebo ne?

Pomalu mne táhne do kuchyně. Nebráním se, psychopatům se přece nemá odporovat. Dojdeme k velkému, pultovému mrazáku a on ho otevře. Strachem mne píchne u srdce, ale když se odvážím nakouknout, nic tam není. Ulevilo se mi.

***

Stála jsem před zavřenou restaurací. Majitel byl také řezníkem, ale dnes neotevřel. Na ceduli stálo jen: "Zavřeno."

Ženy popocházely kolem oken, nahlížely dovnitř, ale nemohly nic vidět.

"Co budeme dnes jíst?" Hádaly se mezi sebou a postupně zvedaly a zase pokládaly své jídlonosiče na zem. 

"Asi koupím nějakýho buřta." 

"Jo, tomu mýmu to taky bude stačit."

Odsouhlasily si a pomalu se rozcházely.

"Stejně je divnej." Zaslechla jsem ještě. "Vypadá jako vrahoun."

"No, já slyšela, že snad někdy vaří z lidí."

Zasmála jsem se. Kdybyste vy hloupé věděly, myslela jsem si. Jak dokáže takový řezník být jemný a laskavý. Jeho silné ruce a smyslný pohled.

Tak jsem ho znala já. Protože, mezi námi děvčaty, já ho znala trochu víc. Trochu víc než víc... chápete? :)

Když drbny odešly, obešla jsem restauraci a zaťukala na zadní vchod. 

***

"Ach, lásko, kdybych tě neměl, asi bych umřel." Šeptá mi do vlasů. Je skvělý milenec a já se ho nemůžu nabažit. On zbožňuje moji chlípnost a já obdivuju práci jeho jazyka. Jsme krásný pár. 

Přitulím se k jeho velkým ramenům a laskám ho ve vousech. Občas ho políbím.

"Proč máš vlastně zavřeno?" Zeptám se. Jsem zvědavá... už od malička.

"Došlo mi maso." Otočí se ke mně a zpříma se mi zapíjí do očí. Chci ucuknout pohledem, ale nejde to. Jako by se mi snažil něco říct.

 "Dneska jsem o tobě slyšela divné věci." Obkročmo na něj nasednu a nechám ho dívat se mi na prsa.

"Vážně a copak?"

"Hm..., že snad vaříš obědy z lidského masa." Nakloním se k němu a znovu ho políbím. Miluju ho.

"Jo? A to se nebojíš?"

Zasměju se a začnu se osahávat.

"Bojím, bojím." Z legrace se ustrašeně zatřesu.

"Chtěl bys mě sníst?" Zmáčknu si prsa a olíznu si bradavky.

"Hm..." Zavrní.

Zvednu se a vystrčím na něj zadek. Vyšpulím se na něj, aby viděl úplně všechno. 

"Tak pojď. Pojď si ze mě kus odříznout." Poplácám se po zadku. Lákám ho.

Kroutím se jako zmije a plazím jazyk. Vzrušilo ho to. Vím, jak na něj. Zvedá se z postele a odchází do kuchyně.

Vrací se s velikým nožem! V obličeji vážný, panenky rozšířené. (Můj mozek pracuje na tisíc procent)

Vzrušující představa, že by snad mohl být vrah a já se s ním právě chci pomilovat.

Hlasitě se zařechtám, on však dojde až ke mě a pevně mne chytne za prso. Až mě to zabolelo, ale stále je to přece jen hra. Vzrušující hra na zlouna a anděla. Vždycky mne zlouni přitahovali. V tomhle jsem prostě jiná.

Snaží se celé prso narvat do úst, nůž mu vypadl z ruky. 

"Au!" Odskočím. "Tys mě kousl?" Prohlédnu moji pravou chloubu a uvidím hluboké obtisky jeho zubů. 

"Chtěla jsi vzrůšo, ne?! Přece se ti líbí ta možnost, že tě teď naporcuju a zítra tě budu podávat jako hlavní chod. Říkal jsem, že mi došlo maso." Náhle je tak moc vážný. Už nemyslím na sex s ním.

"Co to říkáš?"

Nějak mi došel humor. Stojím tu před dvoumetrovým silným chlapem zcela nahá a ... moje myšlenky se nemůžou zastavit. Jsem najednou bojácná a vystrašená. Co když...?

On mne ale něžně vezme za ruce a přitáhne si mě blíž. Stojíme tak blízko, že na sebe dýcháme. Políbí mě, ale já tentokrát polibek neopětuju, spíš už myslím na odchod domů.

Pomalu mne táhne do kuchyně. Nebráním se, psychopatům se přece nemá odporovat. Dojdeme k velkému, pultovému mrazáku a on ho otevře. Píchne mne u srdce, ale když se odvážím nakouknout, nic tam není. Ulevilo se mi.

"Proč mi to ukazuješ?" Zeptám se. Někdy mi to prostě nepálí.

"Nemám, žádné maso." 

Nechápu.

"Potřebuju nové maso." Dodá, ale já nevím, o čem mluví.

"Proč to říkáš mě?" Zeptám se a trochu se bojím odpovědi.

"Lásko, když mi nové maso nepřivezeš ty, kdo si myslíš, že mi ho přinese."

Cože? Nové maso?

Stojím a skoro omdlévám. Nevěřím vlastním uším.

"Pod nádražím, v tom starém vagonu jsem uviděl mladou holku."

"CO?"

"Nikdo ji nebude hledat. Tu si vem."

Couvám. Kroutím hlavou a stále mi nedochází, co tím vlastně chce říct. Začínám se ho bát. Vbíhám do pokoje a oblékám se, tady nezůstanu ani vteřinu. 

On mě vůbec nepronásleduje, stojí a jen se dívá, jak zavírám dveře a utíkám pryč. Brečím. Utíkám, jak nejrychleji umím. Už abych byla doma.

To je snad špatnej sen. 

Když zabouchnu dveře ve vstupní chodbě, praští mne přes nos nesnesitelný smrad. Ježíši! Co to je? Jdu po stopě. 

Dolů do prádelny. 

Tlačím na kliku a bojím se, co uvidím.

Krev!

Všude krev. Po zemi, ve vaně, po zdech. Chce se mi zvracet. Začnu zaschlou krev na kachličkách rozmazávat rukama. 

"HMMMMM! Hmmmm!" Zaslechnu ze sklepa.

S rukama od krve scházím do tmy.  Rozsvítím a najdu tam svázané dvě ještě docela malé děti.

Už vím. Prohlížím si své ruce a vím, že mě dnes čeká náročný úkol. Všechno do sebe zapadá, všechno mi náhle došlo.

Děti sebou hází a vydávají divné zvuky, jako by se mne bály.

"Nebojte se maličké, já se o vás postarám." Skláním se k nim a za zády svírám velkou řeznickou kudlu...

***

Probudila jsem se zpocená a roztřesená. Udělalo se mi zle. Jsem vrahoun malých dětiček. Kontrolovala jsem dlaně, nikde ani stopa po krvi, dokonce ani dole v prádelně jsem žádnou nenašla.

Teda přikláním se radši k těm sice nesmyslným ale vzrušujícím erotickým snům, kdy dělám co chci a nikomu tím neublížím.   

Protože horory...??? to je horor!!!