Kdyby to tak šlo. Kdyby šlo zpřetrhat všechna svá pouta, učinit ten rázný krok a oprostit se od svých povinností. Neohlížet se a jít si jen za svou láskou. Kdyby... :)
***
Seznamte se: ONA?
Telč
Ach, Telč!
Tak krásná, živá a romantická Telč. Malá, ale silná...
ON?
Krumlov
Turistické a kulturní centrum jižních Čech (píše wiki...) A tak velmi vážený pán...
***
Dělí je 130 km. Znají se?
***
Samozřejmě, že ne. Ale kdysi jeden turista ztratil na náměstí v Telči obrázek Krumlova. A Telč se zamilovala. Její srdce začalo tlouct jen pro to jedno jediné město.
Maličká se nám zamilovala. Má jen pět a půl tisíce obyvatel, ale její srdce je obrovské. Každý rok pojme neskutečné množství turistů, pohostí je, ubytuje a hlavně nechá v nich nezapomenutelnou vzpomínku.
Telč je město šťastných lásek, rozkoše a slasti.
***
Podobně se i Krumlov dozvěděl o téhle maličké Telči. Uviděl její nádherné náměstí odhalené a nestydatě vyfocené. Její křivky byly neskutečně koukatelné.
Hm... pomyslel si... Ta Telč je ale roztomilá. Ty její modré rybníčky, ten zámek a přenádherný tichý park. Krumlov se zamiloval do toho tichého, zeleného a každým ročním obdobím měnícího se parku.
Zatoužil po ní. Chtěl se jí dotýkat, prsty zajet i do těch nejzáhadnějších zákoutí jejího městského těla. Ochutnat všechny příchutě, které nabízí v létě, na podzim, v zimě i na jaře. Ovonět si z jejího kvetoucího parku a ponořit se do chladných vod jejích rybníků.
***
Telč zase ve svých snech hladila tu mohutnou městskou hradbu. Svalnatou a silnou zeď, tak chladnou a kamennou. Stoupla by si na špičky, aby dosáhla na ty vysoké špičky kostela. Chtěla by ho pošimrat na nejvyšších místech.
Hlava by se jí zatočila závratí a studem.
Jeho velikost ji upoutala. Tak zkušený, silný a veliký Krumlov. Tak rozumný a chápavý, jemný a velmi velmi přátelský. Více než třináct tisíc obyvatel. Takhle mocný je tenhle Krumlov. Telč plesala štěstím.
Chtěla ho od prvního okamžiku. Od prvního pohledu na jeho ztracenou mapu. Jeho uličky, jeho mužné domy, jeho kulturní památky ji uchvátily.
***
Bohužel tihle dva se ale nesmí nikdy v životě potkat. On musí stále zůstávat dvacet kilometrů od Českých Budějovic - velkých mocných... jsou to panovnice jižních Čech. Ony si ho drží ve svých spárech a nehodlají se o něj dělit. Nikdy. On to ví, ale stále doufá, že jednou..., jednou se Budějky přestanou dívat, přestanou dávat pozor a Krumlov nepozorovaně uteče. Uteče do náruče své maličké roztomilé Telče.
Ta stále čeká, obklopena svými vodními plochami, zdobená sochami a lipovou alejí. Je tam schovaná na kraji Vysočiny, jižně od své starší sestry Jihlavy, která nad ní bdí a dává na ní pozor.
Telč alespoň vytáhne svoji srdcově barevnou vlajku s velkým bílým "T" a mává na dálku svému milenci, krásnému a statnému Českému Krumlovu. Ten na oplátku zavlaje svoji rudou, pětilistou, rožmberskou růží.
Jsou tak daleko od sebe, ale jejich city nejdou svázat.
On ji chce, touží po jejích lesích, polích a loukách. Chce ji laskat, chce jí šeptat do ouška, jak moc jí sluší nová fasáda v podloubí. Touží hýčkat si ji a chránit ji před všemi sprejery a kazisvěty.
Ona se chce každý den probouzet v jeho objetí, když slunce ráno ozáří věž. Když se mlha povaluje na Štěpnickém rybníce, prochází se spícím parkem a toulá se dál po hladině Staroměstkého. Mizí na židovském hřbitově a slunce roztáhne svá křídla a zaplaví celou maličkou Telč svým teplem.
***
Jak by to vypadalo, kdyby se Telč a Krumlov potkali? Byla by to láska! To je jasné!
On by ji ochránil svými silnými pažemi a ona by se schoulila do jeho náručí a svoji křehkou renesancí by ho okouzlila.
Turisté by mohli navštívit křížence krásy, jemnosti, síly a moci. Nestačil by jim na návštěvu týden, nestačil by ani měsíc. Museli by se tam nastěhovat, tak krásné by to bylo místo.
Nepředstavitelná kombinace lásky a štěstí.
****
Tak snad se to líbilo. Byl to takový nápad...
