Davide Snítilý, zvedám Vámi vhozenou rukavici. V žádném případě se nejedná o osobní zkušenost (... to jen, kdyby to četl manžel). Napíšu, jak to vidí ženy kolem.... mé známé, příbuzné a kamarádky...
Co jsem to napsala?
NE!!!, samozřejmě že žádná z mých kamarádek nemají ani ždibec zkušeností s žádným Tamtím. Takže mě s nimi, můj muži, můžeš klidně pouštět na lahvinku vína. Napsala jsem lahvinku? Ne, ne, samozřejmě na limonádu a kávu.
Zkušenosti o nějakým Tamtím jsem vyslechla... ehm, ehm, třeba cestou autobusem. Jo!
Tuhle jsem jednou jela autobusem a úplnou náhodou (fakt) jsem zaslechla vážný hovor čtyř neidentifikovatelných žen na téma Tamten. (to by šlo, ne?!)
***
Než se rozepíšu a otevřu ženské srdíčko veřejnosti, musím lehce zkritizovat, že jste, pane Davide, své pocity z Tamtoho (Tamtěch) Vaší ženy vzal tak nějak moc hopem, ale no... chápu, muž těžko přiznává, své obavy z pocitu tenkého ledu... ˘ Na druhou stranu Vás chválím, neboť jste se jako jediný pochlapil a přijal výzvy v diskuzi. (dávám palec hore)
***
Protože se to už lehce zamotává, rozpletu ten cop.
Tamta v mém podání (zde) byla o jiných ženštinách, které nám ženám vstupují do cesty. Jednalo se o ženy, které více či méně mohou ohrozit náš normálně zaběhlý život, když potkají našeho muže. A psala jsem o tom, jak si žena všímá, co se u muže mění, ať už chování nebo deodorant. A že vlastně my ženy s takovou dokonalou bytostí, kvůli které je náš muž ochoten se osprchovat i dvakrát denně nebo začne chodit do posilovny, nemůžeme vůbec nic udělat.
Pan David Snítilý napsal svého Tamtoho, to si musíte přečíst (zde), ale vynechal velice důležitou část a to, jak si muž všímá, že jeho žena potkala jistého Tamtoho. Protože v jeho případě... (nebudu prozrazovat, musíte si to přečíst sami)
A tak mužský pohled na ženy úplně vynecháme a já zkusím vylíčit, jak to my ženy s těmi našimi Tamtěmi máme.
Verze Imaginární:
No není nám už třináct, abychom se zamilovaly do Brada Pitta, že?! Ale pamatuju si, jak jsem žrala Davida Hallidaye, ach… byl tak … hmmm …
Jo, to jsem byla dítě.
Verze Internetová:
To už je jiné kafe. Takový internetový Tamten, s námi může zatočit, až se nám srdíčko zblázní. Že to není možné? Ale je, může k tomu stačit jedna věta a svět je náhle růžový. Pak chodíme městem a culíme se na každého jako idiotky a i když chčije jak z konve, my lítáme po lesích, protože chceme být samy ve svém snu.
Je to divné, ale v téhle době je vlastně velmi těžké někde sehnat nějakého internetového Tamtoho, říkaly ty dámy v busu. Dnes muži nemají zájem, protože nás žen je všude dost a tak, když jedna trošku „nevoní“, nechají ji plavat a najdou si jinou. Ne, v podstatě ani to nee. Ona jiná si najde je. Protože muži v dnešní době jen tak sedí a čekají a pak si vyberou tu, která se zdá být nejlepší.
Na první dobrou hned Tamten oznámí, že je ženatý, miluje své děti a svou ženu by nikdy neopustil, blablabla. Jasně, řekne si roztoužená žena, vždyť já si tě nechci brát, jen si polaškovat a pohrát, nebuď zas tak nafoukaný. Je to stejné jako ve verzi Tamté. Tamten po nás nechce uvařit, ani prát ponožky a jezdit k jeho matce na oběd, který se nedá jíst, chce jen blbnout a užívat si. Zdá se nám dokonalý - vzdálený. A nám to z počátku vyhovuje. Je to příjemná změna.
Jenže pak se někde něco zlomí a internetový Tamten začne zůstávat pozadu a chvilkami mlčí. V té chvíli nám začne chybět. Jeho zprávy, jeho humor, jeho bezproblémovost. Koukáme se na mobil nebo email nebo já nevím, kam všude a vyhledáváme alespoň smajlíka, který nám řekne, že si vzpomněl. Jenže nic.
Aha! A co teď?
Já vím, já vím, říkáme si, taky jsem si ho nechtěla brát, ale proč už nepíše tak často, proč neskládá komplimenty, proč je pryč?
Postupně nebo naopak bleskurychle je konec. Jeho, "vždyť já jsem ti hned na začátku říkal, že mám závazky a nikdy neopustím hnízdo...", nás dorazí.
A my ženy? Pláčeme doma do polštáře, jelikož před naším protějškem nemůžeme, a přestože jsme s Tamtím nechtěly mít děti, trošku jsme si ho přivlastnily a to zlobení nám chybí.
Verze Pojďme se potkat:
Jo to už je vyšší liga. Řekla bych hra vysokou holí. Nedovolená hra vysokou holí.
To je hotovo. Sejít se? Sakra doprčic, krucinál? Teď, když jsme ještě nezhubly ty tři kila?
Srdce blázní, v břiše nám šimrají motýlí křídla a my horečnatě přemýšlíme, s kým doma řekneme, že půjdeme na kávu, aby manžel, partner nebo rodiče nic nenamítali. A nejdůležitější věc!!!! Co si vzít na sebe??? ˘
Vždycky je to stejné. Každý je z prvního setkání nervózní, někdo víc někdo míň. Vím o tom své. (vlastně já nevím nic, ale slyšela jsem o tom hromadném dopravním prostředku)
Ono je to těžké, jak už jsem psala, najít si v dnešní době bokovku, muži si nechtějí přidělávat starosti s další ženou, i když ho přitahuje.
Dřív to bylo jiné, bylo to lehké tabu a ženy se nechávaly dobývat a muži se museli snažit. Ale dnešní feminismus způsobil, že žena si musí svého milence sbalit sama, protože i když muži koketují a dvojsmyslně narážejí na vlnu sexuální touhy, nakonec se k ničemu neodhodlají, protože se bojí. Je to taková škoda!
Pamatuju kolegu v práci, když napsal kolegyni zprávičku na lístek:
„Slečno moc se mi líbíte, chtěl bych se s Vámi vyspat. Jestli souhlasíte, usmějte se!“
A bylo to!
Jak snadné...
Dřív se muži chtěli setkávat se ženami, slibovali hory doly, i děti! když to bylo nutné, ale dnes? nic! Tvrdili, že si doma se ženou nerozumí a pro nás to bylo velmi uvolňující, protože jsme věděly, že nemusíme bojovat s konkurencí.
Verze Nedáme hotel?:
A jsme u toho. Takže hotýlek?
Žena řekne: "proč nejít do soukromí, třeba do hotelu?!"
A Tamten na to: "hotel? proč?"
Napíšeme měsíc dopředu, sejdeme se v 18.00 hodin v hotelu a on nám den před setkání napíše, že ještě nemá vymyšleno, jak se dostane z domu! Copak on nás nechtěl? Přece říkal, že naše společné setkání bude erotický výbuch. My s tím počítaly a on? Nemá propustku? Dělá si srandu?
Tak sedíme na posteli v krajkovém negližé, lijeme do sebe víno a cpeme se pizzou, kterou jsme pro tuto příležitost přichystaly, kdyby mezi jednotlivými akcemi dostal miláček hladík.
A on? Slaví se ženou, dětmi a svou matkou světový den záchodů.
Ještě je samozřejmě verze Potkali se u pokladny, zaplatili každý svůj nákup a šli si po svém, ale o tom tady asi psát nebudu. Tohle známe všichni. Krátký pohled, rychlé představy, jak se sklání a líbá nás na rty a pak níž a níž a níž... hezký úsměv, maličká koketérie a potom rychlé nashle a šup domů uvařit večeři.
Verze SF:
Nejde o žádnou sexuální praktiku typu BDSM či CFNM, ale o staré známé science fiction.
Tamten je totiž pozorný a něžný milenec, vždy k našim službám. Nežárlí na našeho manžela a je vděčný za čas, který s ním strávíme. Nevolá nám, ani nemailuje, kromě přání dobrého rána a krásných snů, ale pokud se ozveme my, že máme hodinku čas, je nám ihned k dispozici v kteroukoli denní či noční hodinu. Samozřejmě nás přivítá s kyticí růži, má čerstvě povlečenou postel a jeho penis voní jak rozkvetlá louka.
Nejdůležitější je ale verze Sedli jsme si a jedeme dál spolu:
Ano, tuhle verzi jsem prožila. Tímto článkem se tudíž omlouvám Vildovi, Vendovi a ještě Víťovi, které jsem sprostě opustila, protože jsem potkala nějakého Tamtoho. A s ním jsme si lépe sedli, vlastně lehli...
Ano i tohle se může ve světě Tamtěch (jak mužských tak těch ženských) stát, nikdy nemůžete vědět.
***
Tamten se ale ve většině případů objeví a zase zmizí, nechá po sobě spoušť, slzavé údolí, hádky a rozervaná srdce na obou stranách, stejně jako se to stane, když se nečekaně občas objeví Tamta.
***
Jak napsal v diskuzi pan Filip Vracovský: DŮLEŽITÉ JE TO UMYSLET!!!
Takže, jestli chcete dál běžet v zaběhnutých kolejí, ženy, vy, nechte svá srdce spát a vy, muži, zase své poklopce a zkuste myslet pouze mozkem.
A nebo?!!! Užívejte si a berte to sportovně, vždyť ten život není zas tak dlouhý, abychom se pronudili až k smrti. Vždyť je to vzrůšo.
***
"... úplně nahou, nepopsanou..."
Anička...¦¦¦
***
... scénka k odlehčení ...
