"Nemůžu to udělat." řekl večer Klaus. "Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz. "Je mi z toho zle." Klaus nemohl usnout.
"ACHTUNG!"
Otočil hlavu na Hanze. Ten měl zavřené oči, prst na spoušti. Klaus si vzpomněl si na jejich včerejší rozhovor.
***
"Nemůžu." řekl mu ten večer Klaus.
"Neblbni, vždyť o nic nejde." oponoval Hanz.
"Je mi z toho zle."
"Je válka. Tohle je běžné!"
"Je to hřích!" vyskočil Klaus. "Je to vražda!"
"Ve válce není nic vražda. Jen plníš úkol." přemlouval ho Hanz.
"Dnes jsem to viděl." schoval obličej do dlaní. "Když mávl rukou, všichni padli k zemi mrtví."
"Jsou to jenom Židi a Cikáni!" chlácholil ho Hanz.
"A oni nejsou lidi?" vzlyknul tiše kamarád. "V čem jsou jiný, než třeba ty a já?"
Nastal na chvilku klid. Oba položeni do svých myšlenek. Klaus vrtěl hlavou, Hanz naopak pokyvoval.
"A co chceš?"
"Utéct!"
"Šššššššt. Někdo tě uslyší." vstal a zavřel Hanz dveře.
"Když utečeš, zabijou tě!" rozhodil rukama. "Když nevystřelíš, zabijou tě!"
"Bojím se." uronil slzu Klaus. "Bojím se zabít, ještě nikdy jsem nestřílel na lidi. Zajíc nebo divočák, to je jiné, ale ČLOVĚKA???!!!!"
"Zavři oči a vystřel, když se to nepovede tobě, jiný to dokoná."
"Můžu mířit jinam?"
"To nezkoušej! Postavili by tě mezi nepřátele."
"Hanzi?"
"Ano?"
"Jak poznáš, kdo je nepřítel?"
"Nepoznáš. Musíš jen plnit rozkaz."
"Co kdybych byl Žid já?"
Hanz se zasmál, ale potom přemýšlel.
Hanz se k němu sklonil. "Jsi magor! Nevystřelil bych, přece, vždyť jseš můj nejlepší přítel. Ty vole, pamatuješ, jak jsme spolu lezli po stromech? Jak nás honil kovář s kladivem?" Pácl ho do zad. "I tohle přežijem. Vítězství se už blíží!"
Klaus nemohl dlouho do noci usnout. Představoval si, jak tam stojí, jak by jeho zastřelili bez mrknutí oka, kdyby byla situace opačná. Bál se zítřka.
***
Přišourali se noví. Čtrnáct trosek, čtrnáct živých mrtvol. Zatím živých. Dokonce dvě ženy, jedna z nich v potrhaném oblečení stála a hrdě se dívala smrti do očí.
"FEUER!!!" ozvalo se rychleji než čekali...
Klaus dostal tu druhou ženskou. Ženskou? Možná ještě holka... Když zvedl zrak, uviděl její oči. Nestála hrdě, jen tiše plakala, třásla se strachy. Prosila ho očima.
‘Je to nepřítel!’ říkal si. ‘Jen nějaká Židovka, zasraná!’ povzbuzoval se. ‘Nedívej se na ni, jen zmáčkni spoušť!’ přikazoval sám sobě. ‘Ona by tě zabila hned, nepřemýšlela by. Ona je nikdo, nikomu nebude chybět. Svině. Děvka.’
Zaznělo třináct výstřelů a jen jeden výkřik. To ona Židovka, čtrnáctá, zůstala stát, Klaus nedokázal vystřelit a jen vykřikl strachem.
"NA?" přidupal k němu poručík.
"Ich kann nicht." sklonil hlavu Klaus a utíral si slzy.
"Warum nicht?" zeptal se poručík.
"Ich will nicht!"
"Was?" nezněl rozzlobeně.
"Sie ist ein Mensch!"
"WAS?" rozčílil se nadřízený.
"SCHIESSE!!!"
"Nein." vzepřel se rozkazu Klaus.
"HANZ!"
"JA!" vykřikl Hanz.
"Komme hier!" v okamžiku ucítil Klaus přítelovu zbraň na svém týlu. Rozklepal se jako malé štěně. Uslyšel natáhnout kohoutek.
"Jsme nejlepší přátelé," promluvil na nabitou zbraň Klaus. "Říkal jsi. Ještě včera... Pamatuju si, jak jsme lezli po stromech, jak nás honil kovář..."
"SCHIESSE!" vykřikl a Hanz se zachoval jako čestný Němec. Nečekal.
"Jak může Němec tak lehce a bez citu zabít Němce?" tato myšlenka proletěla Židovce hlavou, než ji zasáhl poručíkův výstřel.
***
Mám ráda ten film. A tu píseň...
